Online archiv

Co udělat, aby dětem a dospívajícím bylo lépe? Jak zabránit tomu, aby si ubližovali a ztráceli kontakt s tím, co doopravdy cítí? Předpoklad, že situaci vyřeší vyšší počet psychiatrů, je naivní. Pomoci může psychoterapie, ale i pozornost a empatie blízkých osob. Spíše než výchovu děti potřebují bezpečný vztah, v němž otevřeně projeví, co je trápí.

Jak by se v psychoterapii mělo nahlížet na dětství? Je to něco, co nevyhnutelně „determinuje“ život člověka, a tudíž bychom tomu měli věnovat speciální pozornost? Nebo to je něco nedůležitého, čím bychom se v péči o duševní zdraví neměli vůbec zabývat a raději bychom se měli pragmaticky orientovat na budoucnost?

Čeští dospívající nejsou psychicky v pohodě. Narůstá počet těch, kteří vykazují depresivní příznaky, sebepoškozují se či dokonce pomýšlejí na sebevraždu. Psycholožka PAVLA KOUCKÁ navrhuje, jak jim můžeme pomoci.

Ve vývoji dětské duše záleží na každém jednotlivém kroku, ale i na vnímání celku a všech souvislostí. Jak se buduje důvěra a proč je bezprostřední zkušenost důležitější než teorie? Psycholog a psychoterapeut JIŘÍ RŮŽIČKA hovoří o práci s novorozenci, o pocitu domova a cizoty i o zázraku vánočního světla.

O současné generaci dětí a dospívajících se někdy říká, že jsou „sněhové vločky“, které vše intenzivněji prožívají a jsou méně odolné. Abychom zjistili více, udělali jsme malou anketu.

Děti, které přicházejí do ústavní péče, za sebou mají nejrůznější zraňující zkušenosti. Je tedy důležité, aby jim vychovatelé a vychovatelky poskytovali spolehlivou a stabilní podporu, bezpodmínečnou lásku a vedli je k odolnosti a sebeúctě.

Když se řekne dětská paliativní péče, na mnohé padne tíha a chtějí se od tématu co nejrychleji vzdálit. Je to pochopitelné. Zároveň je úžasné, že existují lidé, kteří v této oblasti aktivně působí a dělají mnoho dobrého.

Někdy kolem sebe stavíme nedobytné zdi a pak se cítíme opuštění, jindy si naopak neumíme dostatečně vymezit svůj prostor. Jak se znovu dobře propojit s lidmi, se sebou i se světem?

Co je v terapeutických komunitách nejdůležitější? Otevřená komunikace a demokratické principy, pravidla a sociální učení, nebo základní víra ve schopnost člověka změnit svůj život k lepšímu? Psychoterapeutka JOHANA RŮŽKOVÁ stručně mapuje historické souvislosti i současná filozofická východiska těchto specifických společenství.

Zdravotnické profese nikdo moc nepřipravuje na to, jak se vypořádat s přívalem lidského utrpení, emočními nároky pacientů a tlakem na výkonnost. Schopnost empatie ztrácejí už medici na škole. Podle psychoanalytika DAVIDA HOLUBA, který vyučuje lékařskou psychoterapii, mohou pomoci balintovské skupiny.

Pojetí supervizí je řada. Představujeme reflektující rozvojovou supervizi, která je jedním z partnerských nástrojů pro situační stabilizaci a celoživotní rozvoj lidí a lidských skupin v pracovních souvislostech. Oproti dalším nástrojům, jako je třeba koučování, metodické vedení či budování týmového ducha, se supervize výsostně zaměřuje na reflexi pracovních vztahů, cílů a procesů.

Pesso Boyden psychomotorická terapie (PBSP) je psychoterapeutická metoda určená ke zmírňování vlivu negativních emočně vztahových zkušeností z dětství na život v dospělosti. Jejími objeviteli jsou Albert Pesso (1929–2016) a Diane Boyden Pesso (1929–2016), americký manželský pár někdejších výrazových tanečníků a choreografů. V pohybovém vyjadřování emocí nalezli principy, na jejichž základě vyvinuli originální způsob léčení vývojových deficitů a traumat. Následující text je ukázkou z připravované knihy přibližující tento způsob psychoterapeutické práce širší veřejnosti. Ukázka zběžně nastiňuje několik základních pojmů metody.