Komunikace s dítětem v MŠ a jeho emoce

Hlavním vývojovým úkolem předškolního věku je socializace, tj. aby se dítě naučilo fungovat ve společnosti dalších lidí. Schopnost zvládat a řídit své emoce je pro to základním předpokladem: až ve chvíli, kdy není člověk zahlcen vlastními emocemi, se může vžít do pocitů druhých, soucítit s nimi, nahlížet na věc z různých úhlů pohledu.

Jak ale dítě této dovednosti co nejšetrněji naučit? Jednou z možných cest je právě metoda FLIP IT americké odbornice na duševní zdraví dětí Rachel W. Sperry, kterou u nás používá a propaguje známá dětská psycholožka Simona Hoskovcová.

Metoda spočívá na čtyřech krocích: dospělý s dítětem mluví o jeho pocitech, o hranicích a chování, které od něj čeká, pomocí dotazování ho vede k tomu, aby samo našlo řešení a nabízí mu nápovědy a tipy. Kniha Komunikace v problémových situacích tuto metodu detailně popisuje a především přináší množství praktických příkladů, tipů a modelových úkolů.

Ukázka

Krok 1 - pocity
Vždycky když jsme v parku a je čas jít domů, Tomášek mi začne utíkat a nemůžu ho chytit. Křičím, vyhrožuju, že mu zakážu televizi. Dokonce se ho snažím uplatit sladkostmi. Když jsem si četla o prvním kroku metody FLIP IT, o pocitech, uvědomila jsem si, že mě vlastně nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, jak se asi Tomík cítí. Myslela jsem jenom na to, že když mi utíká, tak vůbec nevím, co mám dělat. Místo abych si řekla, jaká to zase bude hrůza, zkusila jsem se na celou věc podívat jeho očima a konečně mi došlo, že odejít z parku je pro něj moc těžké. Miluje to tam, a když jdeme domů, je moc smutný. To, že jsem porozuměla jeho pocitům a že jsme o nich pak spolu mluvili, pomohlo, a společně jsme to pak zvládli.
                                                                                          Jitka, matka sedmiletého Tomáše

Začínáme krokem 1, který se zaměřuje na pocity. Citlivě hovořte s dítětem o jeho pocitech a o tom, co vidíte a slyšíte jako jejich projev. Pomozte dítěte přijít na to, jaká emoce způsobuje jeho chování.

* * *

Běžné neúspěchy, které v tomto kroku nastávají
Může se stát, že navzdory dobrým úmyslům zareagujeme na nevhodné chování dítěte způsobem, který nijak nepřispěje k řešení a nepovede dítě k tomu, aby své chování zvládlo. Je to běžný problém. Když se to stane, potřebujeme si odpočinout a nabrat síly na příště.
Někdy jsme neúspěšní, když se snažíme přijít na příčinu chování tím, že dítěti položíme otázku, která začíná slovem „proč“. Dítě může být zmatené, protože často samo nerozumí tomu, proč se chová tak či onak. Malé děti bývají impulzivní. Když se ptáme, proč se nějak chovají, mohou pociťovat vinu, stud nebo se stáhnout do obranné pozice. Otázka „proč“ navíc předpokládá, že existuje správná odpověď. Ovšem v případě, kdy dítě ublížilo druhému dítěti, žádná odpověď není přijatelná. Zkuste se místo: „Proč jsi to udělal?“ zeptat: „Co se v tobě děje?“ Na doplnění je třeba připomenout, že otázky „proč“, které se netýkají chování, jsou vhodné, když chceme podpořit učení („Proč je nebe modré?“ nebo: „Proč voda teče z kopce?“).
Nezdar může pramenit i z toho, že zareagujeme na to, co vidíme – tj. chování dítěte, místo abychom se věnovali jeho pocitům. Spontánní reakce jako: „Nech toho!“, „Buď hodný!“ či „Polož to!“ nevedou k dlouhodobým řešením.

* * *

Věnujte čas reflexi

1. Představte si, že jste smutní a někdo vám řekne, abyste se usmívali.
a) Budete se cítit pochopeni a uklidní vás to?
b) Budete mít pocit, že se tím vyřešily vaše problémy?

2. Představte si, že jste otrávení a unavení a někdo se vás zeptá: „Jak to, že ještě není umyté nádobí?“
a) Budete mít pocit, že se vám dostalo pochopení, podpory a že vaše emoce byly uznány?b) Budete se chtít bránit?

Je běžné, že v průběhu dne v různých situacích ignorujeme své pocity, zejména
pokud jsou nepříjemné. Tím, že si emocí nebudeme všímat, jim ale rozhodně neporozumíme, ani je nezklidníme, natož abychom něco vyřešili.

3. Pomohly strategie, které jste u dětí uplatnili, zlepšit jejich chování?
Napište, jaké strategie jste si osvojili nebo vyzkoušeli.
Strategie - příklady: chvilka o samotě, šálek čaje, relaxační techniky/dýchání

Nyní si zkuste odpovědět na následující otázky:
Pomohla tato strategie posílit váš vztah s dítětem?
Dotkla se původní příčiny problematického chování nebo emocí, které k němu vedly?Podpořila dítě ve schopnosti zvládat své emoce?
Pomohla dítěti zlepšit schopnost řešit problémy?
Podpořila dlouhodobé změny v chování dítěte?

Co mám říkat?
Níže uvádíme seznam pomocných formulací, které se týkají pocitů dítěte. Budou se vám hodit, když budete poprvé zkoušet pracovat s emocemi dětí. Vyberte si několik příkladů, které si můžete později upravit, aby odpovídaly vašemu slovníku.
„Vidím, že________. Možná se cítíš_________.“
„Páni, vypadá to, že se opravdu cítíš_________.“
„Všimla jsem si, že děláš_________. Co se v tobě děje?“
„Tvoje tělíčko je celé napružené. Jsi nervózní?“
„Mrzí mě, že se cítíš tak_________.“
„Jak se cítíš?“

...…...

Knihu Komunikace v problémových situacích můžete koupit na našem e-shopu.