Online archiv

Kategorie: VZTAHY

Downův syndrom

3/2012
Mark Selikowitz

Mediální smog

STANISLAV KOMÁREK, 3/2012
PODOTEKY STANISLAVA KOMÁRKA

Downův syndrom: nikdy se nesmíříte

Eva Tomková, 3/2012
Včera se mi narodil syn. Nemám sílu jít do kojeneckého oddělení a podívat se na něj. Nemůžu se ho dotknout ani ho pohladit. Nevím, jak oznámit své matce, že její první vnuk nikdy nevystuduje vysokou školu. Jeho největší úspěch bude, když se naučí jíst lžičkou a trefí v patnácti sám do školy. Můj manžel brečí doma a nebere mi telefon. Doktoři krčí rameny a říkají, že je to náhoda. Jsem sama. A můj syn má Downův syndrom.

Výzkum důsledků mateřské deprivace

(Dak), 3/2012
Kdo:

Svatba po africku

Andrej Horváth, 3/2012
Na svatbu v africkém Mali určitě nezapomenete. Bujaré oslavy provází rytmus bubnů, zpěv žen, na hostině se podávají neobvyklá jídla. Vše je ve znamení pestrých barev a písku ve vlasech.

Magická síla šperků

Kateřina Rodná, 3/2012
Šperky a ozdoby všeho druhu jsou staré jako lidstvo samo. I ty nejprimitivnější národy se zdobí, stejně jako to děláme my sami. Naše společnost se vyvíjí překotným tempem, ale ozdoby a šperky jsou konstantou, na kterou se můžeme spolehnout v jakékoliv době.

Každý začátek těžký

Radim Uzel, 3/2012
Žádný živočich rozmnožující se pohlavním způsobem se nemusí sexuálnímu styku nijak učit. Pouze člověk a některé antropoidní opice to sami od sebe neumějí. A tak se nezkušené páry, které neměly sex kde „odkoukat“ ani nebyly poučeny, setkávají s nečekanými problémy.

Meditace pomáhá, ale nepřináší zázraky

Jan Benda, 3/2012
Stres odedávna navozuje reakci umožňující útok, nebo útěk. Dnes nás však místo predátora nebo tlupy neandrtálců stresuje dopravní zácpa či nepříjemný šéf. Organismus je vybuzený k akci, jenže není s kým bojovat ani kam utíkat. Meditace nabízí alternativní odpověd na stres, která prostupuje , myslí i tělem. Je užitečná ke zvýšení frustrační tolerance, pomáhá při zvládání úzkostí - a na rozdíl od terapeuta ji máte stále s sebou, říká americký psychiatr Mark Epstein.

Proč mám chuť na okurky a zapomínám?

3/2012

Emoce a samoživitelky

M. Jarošková, 3/2012
Protože mám ráda psychologii, tak mám ráda váš časopis. Mám pár podnětů a připomínek z únorového čísla. Líbí se mi seriál o emocích. Jen jsem čekala obšírnější zpracování. Vztek a hněv je všude kolem, nebezpečný je ve vztazích, zvláště pokud je rodič cholerik, dítě cholerik a kde ani jeden nevidí, že je něco špatně. U svého kamaráda vidím, že emoce nezvládá a že dítě tím pádem ještě méně. Snažím se radit, ovšem; nejsem psycholog. To dítě ovšem trpí, neví si rady. Protože jeho rodič si neví rady. Nechci vás tím zatěžovat, mohla bych jejich problém rozepsat na velmi obsáhlý e-mail. Vztek za volantem je další věc a tohle téma mi tam taky chybělo. I když možná jste se mu věnovali jindy. Velmi se mi líbily stránky o Vietnamcích. V článku Proč se nevezmou mě zarazila věta: Efekt sociálních dávek na úvahu o vstupu do manželství funguje i v České republice v podobě soc. systému podpory matek samoživitelek. Je to trošku nešťastně napsané. Jakoby všechny samoživitelky zneužívaly systém. Jsem samoživitelka a systém podpory moc dobře vypracovaný není. Nepočítá se placení fondu oprav nebo dojíždění dětí do škol. (Mám dcery na SOŠ v jiných městech.) Když vše zaplatím, máme dva tisíce na celý měsíc (potraviny, drogerie apod.). Pokud se rozpadnou boty nebo je třeba zaplatit něco ve škole, tak je problém. A když nastoupím na brigádu, tak mi vydělanou částku stát vezme a nikoho nezajímá, že dojíždím, takže ve výsledku na tom prodělám. Přítele mám, ale bydlí 130 km daleko a je samoživitel. Kdybych neměla rodinu a vůbec nikoho, tak živoříme. (I když mám veřejnosprávní školu, ve zdejším regionu práci hledám marně, ale to už jsou osobnější věci.) Myslím proto, že vše je složitější, a pokud někdo systém zneužívá, je to jeho problém, ale občas je to kvůli přežití. Trošku se mě dotklo, jak to bylo napsané, proto jsem reagovala. Myslím, že diskuse s odborníky by časopis oživila a lidé by se více zapojili do tvoření Psychologie dnes. A mohlo by přibýt čtenářů.

Co s dětmi ze zrušených kojeneckých ústavů?

3/2012
(PD 2/2012) V novele zákona se v podstatě nepřímo omezuje dlouhodobá pěstounská péče, která byla vhodná pro určitý typ dětí, které nejsou vhodné do adopce a zároveň je jejich biologická rodina natolik neschopna, že je na 99,9 % jisté, že se nemají šanci do ní vrátit. Jako pěstounská maminka mám 3 různé zkušeností s původ. rodinou dítěte, pan Macela z MPSV ho zná od různých pěstounů, ale do novely nezahrnuje. Pokud přijde dítě, jehož rodič má momentální problémy, které se řeší, jsem pro návrat dítěte do původ. rodiny. Pokud přijde dítě rodiče s dlouhodobými problémy (i kdyby to bylo jen stabilní odmítnutí dítěte z důvodu mentálního postižení atd.) a pokud je odmítnutí trvalejší, je nutné dítě nebalamutit rozvojem vztahu s rodnými rodiči, kteří o ně nejeví zájem. Dítě to pouze zraňuje nebo psychicky rozhazuje. Když pěstoun dostane dítě, u kterého návrat do původní rodiny je téměř nemožný a zároveň musí živit iluzi o tom, že se rozvíjí vztahy (čímž dítě ztrácí pravdivou identitu o sobě), dítě se obvykle v chování a ve své pěstounské rodině velmi zhorší. Po těchto špatných zkušenostech je jisté, že pěstounů ubude, což se stalo po přijetí podobné novely například v Polsku. Co se týká názoru pana Macely, že v Anglii je vše lepší: jsou tam ústavy, ale mají jinou cedulku. A není jich málo. V podstatě většina postižených dětí nežije ve své původní rodině, ale v internátech - ale NENÍ TO ÚSTAV. Původní rodina si je bere třeba jednou do měsíce. Takže OSN je v klidu a Anglie je děsně pokroková a na všechny velmi kritická. Anička

Znásilněním strádání oběti nekončí

2/2012
Sexuální útoky jsou specifi cké tím, že narušují nejen tělesnou a psychickou, ale také sexuální integritu oběti. Duševně velmi náročným se stává i následné trestn, řízení. Měsíce po činu se může obět cítit dokonce i hůř než bezprostředně po něm.