Dospělé děti alkoholiků: Překročte bludný kruh minulosti

Koupit na e‑shopu

Když americká psycholožka Janet Geringer Woititz nabízela svou knihu Dospělé děti alkoholiků nakladatelstvím, dlouho neměla úspěch. Prý je to okrajový problém. Nikdo to nebude chtít číst. V roce 1983 vyšlo 1. vydání a dodnes se jen anglického originálu prodalo přes miliony výtisků.

Autorka, která léta s dysfunkčními rodinami a jejich dětmi pracovala, tvrdí, že dopad alkoholismu na děti je pandemický. Když si uvědomíte, že téměř 20% dospělé populace v ČR pije rizikově, je alarmující, kolik dětí jen u nás nese následky pití jednoho či dokonce obou rodičů.

Kniha Dospělé děti alkoholiků je psána čtivě a velmi otevřeně, protkaná příběhy těch, kteří svět alkoholiků zblízka zažili. Nabízí větší porozumění tomu, co znamená být takovým dítětem a jak se tahle skutečnost v čase vyvíjí. A také slouží jako vodítko pro individuální růst. Protože z minulosti, byť tak náročné, lze vykročit. Sama psycholožka Woititz říká: „Jestliže platí, že znalosti z nás činí svobodnější lidi, a já věřím, že tomu tak je, pak to, že víte, co se stalo a co se z toho může vyvinout, je velice důležitým nástrojem k porozumění tomu, kdo jste a proč takoví jste. Různé dohady pak ustupují do pozadí, sebeobviňování ztrácí na síle a vy jste volní a můžete začít dělat to, pro co se sami rozhodnete. Už nejste v roli oběti.“

Jste dospělé dítě alkoholika? A víte v čem a proč jste jiní?

Knihu přeložil Jiří Martínek, v češtině vychází v druhém, přepracovaném vydání. 

Věčná touha po uznání? Jak vypadá perfekcionismus žen trpících nedostatečným pocitem hodnoty?

Ukázka:

Dospělé děti alkoholiků posuzují samy sebe bez slitování

Když jste byli dětmi, neexistoval žádný způsob, jak byste se zavděčili. Byli jste neustále kritizováni. Věřili jste, že by vaše rodina na tom byla bez vás lépe, protože jste se domnívali, že jste příčinou všech problémů. Dost možná jste byli kritizováni za věci, jež nedávaly žádný smysl. „Kdybys nebyl takové mizerné dítě, tak bych nepila.“ Žádný smysl to nedává, když však něco slyšíte dostatečně často a po dostatečně dlouhou dobu, nakonec tomu uvěříte. Výsledkem pak bylo, že jste tuto kritiku vnitřně přijali jako své vlastní negativní pocity. Ty ve vás zůstávají, i když vás už nikdo takto nekritizuje.

Jelikož v žádném případě není možné, abyste vyhověli perfekcionistickým normám, jež v sobě máte zakódované z dětství, nikdy se vám nedaří dosáhnout cíle, který jste si pro sebe vytyčili. Jako dítě jste nikdy nic neudělali tak, aby to bylo pro rodiče dostatečně dobré. Vůbec nezáleželo na tom, jak hodně jste se snažili; měli jste se snažit ještě víc. Když jste dostali jedničku, bylo to málo; měli jste dostat jedničku s hvězdičkou. Nikdy jste nebyli dost dobří.

Mám klienta, jehož matka byla tak náročná, že když pak klient prodělával základní vojenský výcvik, měl pocit, že seržant je příliš měkký. Tak moc se to stalo součástí vašeho já, toho, co jste a jak sami sebe vidíte. Všechna ta „měl bys“ a „neměl bys“ mohou mít po čase paralyzující účinek.

Jedním aspektem tohoto stavu je fakt, jak si někteří lidé dokážou podržet své negativní pojímání sebe samých, přestože existují důkazy, které to vyvracejí. Funguje to asi následovně: Jestliže se něco nepodaří, můžete za to vy. Měli jste to udělat nějak jinak, a dopadlo by to lépe. Když se něco podaří, tak je to díky všemu možnému, jen ne kvůli vám. Asi by to dopadlo dobře tak jako tak. Nastane-li situace, že je naprosto jasné, že jste to skutečně vy, kdo má na dobrém výsledku zásluhu, snažíte se to odbýt slovy: „Vždyť to bylo snadné. A nebylo to ani důležité.“

(…)

Prolomení kruhu

Dospělé děti alkoholiků si nejsou jisty tím, jaké chování je normální

Je důležité, abyste si uvědomili, že něco jako normální prostě neexistuje. Tento fakt je zásadním předpokladem pro všechna témata, o kterých budeme hovořit. Je to zásadní věc; když něco založíme na nesprávném předpokladu, tak se to sice může logicky dále rozvíjet, ale fungovat to rozhodně nebude. Je to jako s domečkem z karet. Jestliže základy nejsou bezpečné, stačí slabý vánek a celá stavba se zhroutí.

Sebeúcta u dětí: jak ji pěstovat a chránit

Život rodinky v sitkomu k popukání je – stejně jako Santa Klaus – pouhý mýtus, jejž nelze brát jako normu. Je nerealistické hovořit o něčem takovém jako o „normálnosti“, protože je to jedna z věcí, o které vám všichni chtěli namluvit, že existuje, a přitom tomu tak není. Bude užitečnější používat pojmy jako funkční a dysfunkční. Co je pro vás funkční? Co vám vyhovuje? Co je ve vašem nejlepším zájmu? A v nejlepším zájmu vaší rodiny? Takový přístup je realistický a bude se lišit od jednoho člověka k druhému, od rodiny k rodině.

Janet Geringer Woititz byla americká psycholožka a lektorka specializující se na práci s dysfunkčními jednotlivci i rodinami. Dospělé děti alkoholiků je její nejslavnější publikace.

Úkolem pak není hledat, co je normální, ale zjišťovat, co je nejvhodnější pro vás a pro ty, kteří jsou vám nablízku. Přijali jste mýtus normálnosti a díky tomu jste si vytvořili představu, jak byste měli ideálně vypadat vy, ostatní lidé a dokonalá rodina. To vám ohromně zkomplikovalo život. Ta ideální osoba, kterou byste chtěli být, má podobu dokonalého dítěte, dokonalého manžela, dokonalého přítele a dokonalého rodiče. Jelikož vysněné představy nelze realizovat, strávíte hodně času tím, že odsuzujete sami sebe, protože život se neubírá směrem, kterým by se podle vašeho mínění ubírat měl.

Je třeba zjistit, z čeho máte dobrý pocit, z čeho ne a proč. Musíte se na věci dívat také z hlediska způsobu fungování své rodiny. Nyní je ta doba, kdy se vaše rodina musí naučit řešit problémy a překonávat konflikty. Existuje mnoho cest, jak toho dosáhnout.

Knihu Dospělé děti alkoholiků koupíte na našem e-shopu