Štěstí nemá být cíl. Dovolte si osvojit Umění být nešťastný

Snaha o štěstí jako životní cíl je chybná. Tomu věří Dirk De Wachter, belgický psychiatr a psychoterapeut. Smutek není psychiatrická porucha, ale součást života. Mnohem cennější je usilování o smysl a význam a přijetí toho, že občas můžeme být smutní, nešťastní, zranitelní. Píše o tom čtivě a láskyplně.

Dirk de Wachter Umění být nešťastný inspirující pohled na štěstí a smysl života psychoterapeut psychiatr covid19 Psychiatr a psychoterapeut Dirk de Wachter ve své knize Umění být nešťastný říká: „Platí, že nemáte štěstí zcela ve svých rukou. Nejste suverénním vládcem vlastního štěstí. Nemůžete si život narýsovat, protože se skládá ze spousty nepředvídatelných náhod, štěstí a smůly.“ Více, než kdy jindy si takovou věc uvědomujeme obklopeni pandemií covid19. Nejste nemocní, když jste nešťastní. Být nešťastný je součástí života a je „životně důležité“ naučit se s tím žít.

Určitě už jste se potkali s tím, že v dnešním světě znamená štěstí úspěch a dá se vytvořit a změřit. Někdy se zdá, že štěstí se měří podle hloubky svého bazénu a délky auta. A ještě o tom chcete dát druhým vědět. Uspěli jste ve svém záměru a za velkého naparování o tom vyprávíte například na sociálních sítích. Ale nutkavá honba za štěstím vylučuje toho, kdo se má méně dobře. O tom všem srozumitelně a zároveň s velkou empatií píše autor v kapitolách Štětí, Neštěstí a Smysl.

Chcete utéct do lesů? Přečtěte si, jak to vypadá...když někdo spáchá velký útěk

„Doufám, že si v době po odeznění pandemie plně uvědomíme zásadní význam tělesného kontaktu. Uvědomění, že je pro nás vzájemná blízkost důležitá, s sebou může přinést něco dobrého. Byl bych opatrný, ale přece jen to ve mně vzbuzuje naději. Opravdu se spolu sejít a držet se je základní potřebou lidského bytí – při radostné novině, ale ještě víc v těžkých časech, při smutku a neštěstí. Nemůžeme bez toho žít.“

Knihu přeložila Milena Nováková.

Ukázka:

Tuto knihu jsem napsal před tím, než nás covid-19 uvrhl na dlouhou dobu do klauzury. Na dlouhé měsíce se omezil volný pohyb osob a rozloučili jsme se s wellness, předzahrádkami, cestováním a spotřebou.

Museli jsme zůstat uvnitř. Skončily dopravní zácpy. Toužili jsme po zpomalení, nyní se stalo povinností.

Přihodila se obrovská spousta pozitivních věcí. Poprvé za ta léta jsme se sousedky zašli zeptat, jestli nepotřebuje nakoupit (na to jsme klidně mohli pomyslet daleko dřív, ale už se stalo). Na vlastní kůži jsme zažili, že nás opravdu činí šťastnými, když děláme něco dobrého, když se staráme o druhého.

Nutkavé usilování o štěstí způsobuje zároveň nemalou škodu ostatním.

Po dlouhé měsíce se v celé Evropě tleskalo zdravotníkům. Zahřálo to u srdce.

Někteří lidé sledují nové trendy a mají za to, že se teď svět změní. Že si všichni zvolíme jiný život, dáme přednost ekologii, větší solidaritě. Opravdu tomu tak ale bude? Uvědomujeme si, že společnost je zralá na změnu, a přesto to vypadá, že se vše opět vrátí do starých kolejí. Je zde záchranný plán pro ekonomiku, ale obávám se, že zdravotní péče a školství, které v této knize nazývám nosnými sloupy naší společnosti, na tom po době koronové nebudou lépe. Od politiků v každém případě mnoho zásadních slibů nepřichází. Když nebudeme dávat pozor, svět se stane tvrdším.

Dost lidí prožívá svůj pocit štěstí na způsob Donalda Trumpa tím, že zadupou bližního do země.

Sociální jistoty, evropskou vymoženost od dob osvícenství, zasáhne nutnost šetřit a ještě víc se naruší. Náš model společnosti je jako velký tanker, který kvůli jedné bouři jen tak směr nezmění. Vir nezmění svět, musíme to udělat my sami. (…) Někteří kolegové se vyjadřují pozitivně o výuce na dálku, zkouškách přes Zoom, a dokonce konzultacích přes Skype. Všichni jsme se naučili pracovat prostřednictvím videohovorů a objevili jsme jejich výhody, ale já jsem se nestal psychiatrem, abych komunikoval skrze obrazovku. Chci se s lidmi setkávat, slyšet jejich příběhy v jejich přítomnosti. Jinak jsem se raději mohl stát radiologem. Radiologové mohou lidi dokonale prohlédnout, aniž by se s nimi setkali.

(…)

Opravdu problematické je, že nutkavé usilování o štěstí způsobuje zároveň nemalou škodu ostatním. To není ani v nejmenším nevinné. Dost lidí prožívá svůj pocit štěstí na způsob Donalda Trumpa tím, že zadupou bližního do země. Čerpají potěšení a štěstí z toho, že druhého poníží, nebo dokonce zničí. Proto nad tím nemůžeme jen tak pokrčit rameny a nečinně přihlížet. Musíme zakročit.

(…)

Ve své ordinaci vídám lidi, kteří jsou kompletně zničení pomyslnou glorifikací druhých. Někteří pacienti trpí ve vztahu s narcistou, jiní mají šéfa, který umí dosáhnout fantastických firemních výsledků za cenu toho, že úplně vyždímá vlastní podřízené. Takzvaný maligní narcista (manžel nebo ředitel – ne vždy, ale často jsou to muži) se pokládá za centrum vesmíru. Žije v neukojitelném priapickém opojení. Priapismus (trvalá erekce) není k smíchu. Není to oproti tomu, co by si člověk myslel, žádné požehnání. Muž s tím musí na urgentní příjem, pokud nechce, aby jeho penis navždy ztratil svou funkci. Chci tím říct: Neustálá erekce je škodlivá, vést neustále fantastický život není potřeba. Orgasmy se musejí proložit chvílemi klidu. Jinak si to neužijete.

Neúspěšní

Nutkavá honba za štěstím tudíž vylučuje toho, kdo se má méně dobře. Někdy tímto způsobem vznikne marnivý klub samolibých, jenž se na ty neúspěšné dívá svrchu. Protože ti jsou zde samozřejmě také. Navzdory novodobému trendu není šťastný každý. Existuje mnoho lidí, kteří mají tak trochu smůlu, případně zažívají hluboké strasti.

Kdo má štěstí, kráčí pyšně dál; kdo má smůlu, stigmatizuje sám sebe pod vlivem společnosti.

Dirk de Wachter Umění být nešťastný inspirující pohled na štěstí a smysl života psychoterapeut psychiatr covid19 Prof. Dr. Dirk de Wachter je belgický psychiatr a psychoterapeut v Univerzitním psychiatrickém centru na Katolické univerzitě (KU) v Lovani. Je odborníkem na systemickou a rodinnou terapii, v tomto oboru působí jako školitel a supervizor.

Stěžování si na neštěstí kazí druhým radost. Na Facebooku není těžký život žádoucí. Sdílíte úspěch, ale nezdary si raději můžete nechat pro sebe. Všechno, co není šťastné a úžasné, je nežádoucí a nenormální. Ba co hůř: S tím, kdo má méně štěstí, se udělá krátký proces. Kdo se neumí zapojit do kolotoče štěstí, projevil příliš málo silné vůle. A může to tudíž dávat za vinu jenom sám sobě. Ona krásná akciová společnosti JÁ proto může být nebezpečná. Nese s sebou rozdělení společnosti. Úspěšní stojí na jedné straně a neúspěšní na druhé. Vidím, že tak se to děje všude – u mě v ordinaci i mimo ni. Kdo má štěstí, kráčí pyšně dál; kdo má smůlu, stigmatizuje sám sebe pod vlivem společnosti, která chce, abychom věřili, že jsme sami zodpovědní za své štěstí, za své neštěstí, a dokonce i za své zdraví. Pokud dostanete rakovinu, možná vám to lidé budou zazlívat. Co jste udělali špatně? Kouřili jste? Hýbali jste se? Jedli jste zdravě? Někdy to zajde opravdu až k přesvědčení, že si lidé za svou nemoc můžou sami.

A v takovém případě jsem si jistý, že raději nebudu šťastný. Ne tímto způsobem. Ne, pokud moje osobní štěstí jde na úkor dobrého pocitu někoho druhého. Tento druh osobního úspěchu není bez následků. Názor, že život musí být především hezký, je proto v současnosti nemocí s velkým N.

Knihu Umění být nešťastný koupíte na našem e-shopu

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru