Psychologie vítězství - úspěch začíná ve vaší hlavě

Koupit na e‑shopu

Autor knihy Psychologie vítězství Václav Petráš sám říká, že jeho kniha není určena jen sportovcům, ale najde v ní inspiraci každý, kdo chce posílit svou psychiku, a dodává: „Je jedno, jestli má zájem o vyrovnanější tenisové výkony, nebo o lepší zvládání tlaku při pracovních pohovorech.“ Pokud se do ní ponoříte, provede vás světem tipů, technik, nápadů a podpory, abyste mohli realizovat svůj sen o vítězství. „Nebude to lehká ani přímá cesta, ale vždy můžete zkusit vyhrát svůj příští vnitřní souboj a udělat krůček správným směrem. A právě o tomto nekončícím boji v touze po pokroku koneckonců psychologie vítězství je.“

Zastávkami na cestě kapitolami vám budou Motivace, Koncentrace, Sebevědomí, Sebedůvěra, Tlak, Konzistence a Cesta vpřed. Mistra ovšem dělá trénink, takže nedílnou součástí knihy je databáze 111 cvičení rozdělených do sad pro nejrůznější scénáře. Ať už je budete zkoušet postupně všechny nebo jen ty, které zrovna potřebujete, budete mít po ruce konkrétní návody, jak na jednotlivých oblastech své psychiky pracovat. Václav Petráš vás provede vašimi vzestupy i případnými pády, protože ty neoddělitelně k vítězství patří. Nemyslete si ale, že vášeň, se kterou za vítězstvím jdete, bude stále stejná. „Můžete milovat svou práci, ale stejně mít dny, kdy do ní rozhodně nejste vášnivě zamilovaní. Naučit se zvládat přirozené výkyvy v motivovanosti je klíčovou součástí stabilnější psychiky.“

Marian Jelínek, Kamila Jetmarová: Neztraťte motivaci v době blahobytu

Ukázka:

Jak reagovat na nervózní myšlenky
Jsou různé druhy nechtěných nervózních myšlenek a naše optimální reakce na ně se tak může lišit podle konkrétní situace, ale klíčovou roli vždy sehraje naše mentální disciplína, zóna kontroly, růstový přístup a práce s koncentrací. Ilustrujme si to na několika příkladech:
Za deset minut vás čeká začátek největšího zápasu/závodu ve vaší kariéře. Sedíte v šatně, rozcvičku a přípravu už máte za sebou. Cítíte nervozitu, nepříjemný pocit v žaludku, neklid. Začne vás napadat jedna konkrétní myšlenka: „Co když na to nemám? Určitě si jen vystřihnu obří ostudu.“ V takovýchto případech bude nechtěná myšlenka spojena s nervozitou. Není nic zvláštního na tom, že nás něco takového v podobné chvíli napadá – naše „splašená“ hlava prostě hledá potenciální hrozby, což je logický dopad stresové reakce. To, co se se sportovci učíme, je být v takové chvíli schopen rozpoznat, že „tohle je výplod mého vystresovaného mozku“, a zareagovat spíše na příliš vysokou nervozitu než na danou myšlenku (více si specificky k rozpoznávání útěkových myšlenek přečtete o něco později). 

Lenochova cesta k úspěchu? Kniha plná srdce, tvrdí absolventka autorova psychoterapeutického výcviku

V tomto případě bych sportovce vedl k tomu, ať nejde do nějaké vnitřní hádky, kde začne sám sobě říkat „Určitě to zvládnu, všechno dopadne perfektně“, protože se zatím nic nezměnilo na tom, že je zjevně ve velmi nervózním stavu, a jeho myšlení tak bude i nadále značně zkreslené negativním směrem. Jeho splašený mozek by mu proto nejspíše začal předhazovat desítky důvodů, proč to nezvládne a proč to nedopadne perfektně – vzpomínky na chyby v minulých výkonech, kritiku jeho trenéra či rodičů, to, že má příliš ztuhlé ruce a nohy… Jediné, čeho by tím dosáhl, je ještě větší rozvíření negativních myšlenek a strhnutí koncentrace nesprávným směrem. 

Nemůžete měřit úspěch, pokud jste nikdy neselhali. Můj otec mě naučil, že pokud opravdu chcete dosáhnout svých cílů, nemůžete trávit čas obavami, jestli vyhrajete, nebo prohrajete. Soustřeďte se pouze na zlepšování. - Steffi Graf

Prioritou by mělo být převzít kontrolu nad úrovní nervozity. Vzít ony vtíravé negativní myšlenky čistě jako signál toho, že stresová reakce vystrkuje růžky nad rozumnou mez. A využít některé předpřipravené metody, jak s tím něco udělat (více si k tématu snižování nabuzení řekneme za chvíli). Cílem je snížit míru prožívané nervozity a tím zároveň i pravděpodobnost výskytu „černých“, nervózních myšlenek. Poté by již měla následovat práce s předvýkonnostní rutinou, která sportovci pomůže nasměrovat myšlení, přístup i míru nabuzení na optimální úroveň (kapitola „Konzistence“).

Václav Petráš je sportovní psycholog, který dlouhodobě spolupracuje s řadou vrcholových sportovců, svazů a organizací, mimo jiné s HC Oceláři Třinec či mládežnickými hokejovými reprezentacemi. Má sledovaný podcast Psychologie výkonu v praxi a stejnojmenné webové stránky.

Pro mě osobně je takovým typem vtíravé myšlenky třeba: „Co když nebudu absolutně vědět, co mám říct?“ Když mě to před nějakou konzultací či seminářem napadne, okamžitě vím, co se děje. Vůbec na tuto myšlenku nereaguji, nerozvádím ji, nehádám se s ní. Beru ji jako malou gumovou skákací kuličku, která se odráží od zdí v malém pokoji, a čím více bych se ji snažil na sílu „odehnat“, tím více energie jejímu pohybu dodám. Vím, že jde o příznak přílišného nabuzení. Tudíž také přesně vím, co potřebuji udělat, a spouštím kroky, které povedou k jejímu snížení. Začnu lépe dýchat. Opláchnu si obličej a napiji se. Pokud nehrozí, že bych byl v tu chvíli považován za blázna, přiměji se usmát (jde o jednoduchou pomůcku, jak se trochu uvolnit – úsměv je spojen s určitým mentálním stavem a toto propojení je oboustranné). Připomenu si dny, kdy jsem se přesně takhle rovněž cítil – a že jsem i tak vždy něco řekl a obvykle to nebyla úplná hloupost.

Možná budu muset tento postup zopakovat během krátké doby desetkrát, ale postupně mi to pomůže k tomu, že se ona nervózní myšlenka stane slabší a slabší. Ztrácí energii, stejně jako ta pomyslná skákací kulička, kterou nebudeme vztekle odpalovat, ale necháme ji postupně vyskákat. 

Ve zkratce: Všimnu si této negativní myšlenky. Pochopím, čím je způsobená. Budu mít vnitřní disciplínu nerozvádět ji a nehádat se s ní – ale rovnou přejít ke zmírnění nervozity. Tím by se mělo myšlení trochu „pročistit“. Následně se chci opřít o svou předvýkonnostní rutinu a automatismy z tréninku.

Knihu Psychologie vítězství koupíte na našem e-shopu