Nejen mluvit, i naslouchat je umění.

Koupit na e‑shopu

„Důležitou roli hraje fakt, že si zkrátka nedokážeme vzájemně dostatečně dobře naslouchat. Nevnímáme svůj vnitřní hlas a své hodnoty a neumíme to ani u druhých“ 

Odpovídá si v úvodu své knihy Annika Teléus, švédská odbornice v oblasti lidských zdrojů, která se specializuje na komunikaci. A zkouší to změnit. Ve své knize NASLOUCHAT JE UMĚNÍ ukazuje, jaký to má dopad, pokud jeden druhému nasloucháme, a jaká síla se skrývá v umění naslouchat a mít někoho, kdo naslouchá nám.

Pro celý model správného naslouchání používá obraz šatního ramínka, kde jeho jednotlivé strany trojúhelníku představují jeho nedílné součásti. „Naslouchat druhým“, „Mít někoho, kdo mi naslouchá“ a „Naslouchat sám sobě“. Jakmile máte ramínko kompletní a v rovnováze, máte klíč k účinné a pozitivní vzájemné komunikaci.

Populárně-naučná kniha je napsaná jasně a pochopitelně i pro laické čtenáře, v knize získají praktické a konkrétní tipy a nástroje, které jim pomůžou se zlepšit v interpersonální komunikaci, a předkládanou teorii doplňuje celá řada reálných příběhů z autorčiny dlouholeté praxe, díky kterým dokáží nabyté teoretické poznatky ještě lépe pochopit a následně i aplikovat.

Za každou kapitolou či tématem následují otázky k zamyšlení, které čtenáře nasměrují k vlastním úvahám a možná i novým úhlům pohledu, a také praktické tipy a nápady na zlepšení v dané oblasti komunikace.

Ze švédského originálu Konsten att lyssna přeložila Helena Stiessová.

Ukázka:

Častokrát chceme předat tolik informací, až si neuvědomíme, že je třeba z nich vybrat to hlavní. V dobré víře to necháme na tom, kdo poslouchá. Je ale mnohem jednodušší přimět druhého k naslouchání, když se výběru zhostíte vy. Zvažte, co by si vaši posluchači měli s sebou odnést. Buďte konkrétní. Chcete, aby si z vašeho vyprávění vzali tři věci? Řekněte to! „Chci, abyste si odnesli tři věci. Zaprvé… zadruhé… a zatřetí…“ Také tím snížíte riziko, že vás někdo přeruší, a pokud by se to přesto stalo, snáze navážete ztracenou nit.

Ve své knize Spolupráce s nepřítelem světoznámý odborník na facilitaci a vyjednávání Adam Kahane popisuje rozdíly mezi konvenční spoluprací, kde vám všechno hraje do karet a tzv. pružnou spoluprací, kde máte karty od začátku rozdané k uzoufání a přesto je nutné s nimi odehrát dobrou hru a v ideálním případě vítěznou pro všechny hráče.

Řekněme, že dostanete za úkol popsat, jak děláte svůj oblíbený obložený sendvič. Vaším úkolem je naučit postup i ostatní. Pravděpodobně přemýšlíte, jaké ingredience do něj patří a jaký je postup výroby. A zamysleli jste se nad tím, kdo vás bude poslouchat? Jedna věc je popsat váš sendvič skupině kuchařek, které dělají sendviče od rána do večera. Zato naučit postup výroby skupinu pětiletých dětí, to je úplně jiná liga. Představte si, jak špatně by to dopadlo, kdybyste si za posluchače dosadili kuchařky a prezentaci jim upravili na míru, načež by dorazila skupina pětiletých. Přizpůsobte se těm, kdo vás poslouchají, abyste si vytvořili co nejlepší podmínky, jak své informace předat. Jaké informace už mají? Co můžete udělat, abyste zjistili, jakou mají výchozí pozici?

Nějakou dobu jsem měla na starosti zpracovávat pro H&M globální marketingový průzkum. Když jsem měla hotovou první verzi, měla jsem připravit prezentaci pro generálního ředitele a zhruba deset vedoucích oddělení. Tou dobou už jsem průzkumem žila několik měsíců. Říkala jsem si, že pro jistotu vyzkouším prezentaci na někom, kdo do toho není zasvěcený, a vypůjčila jsem si na to svého kolegu Daniela. Měl dobré připomínky a pár věcí jsem vylepšila. Nepomyslela jsem ovšem na to, že Daniel, který pracoval na úplně jiném projektu, seděl po celou dobu mé práce vedle mě. Vůbec jsme si to neuvědomili, ale něco se tak o mém projektu dozvěděl – asi jako pasivní kuřák.

Byla to první prezentace, kterou jsem pro tuto vysoce kompetentní skupinu dělala. Nedošlo mi ovšem, že mají v rámci dané problematiky jinou výchozí pozici než já, a moje prezentace se minula účinkem. Nevytvořila jsem pro ně ani pro sebe správné podmínky. Za několik let se jedna z tehdejších manažerek stala mou nadřízenou. „Vzpomínám si, jak jsme se viděly poprvé. Bylo mi tě hrozně líto!“ To nebyl kýžený první dojem, jaký jsem chtěla udělat, ale tímhle drsným způsobem jsem se naučila přizpůsobit svou prezentaci cílové skupině a příště jsem měla mnohem větší úspěch.

Annika Telléus je švédská odbornice v oblasti lidských zdrojů, která se specializuje na komunikaci, vedení a prezentační techniky. Opakovaně byla zvolena jednou ze sta nejlepších švédských lektorek a lektorů. Vystupuje také v oblíbeném programu švédské televize o mezilidských vztazích. Kniha Naslouchat je umění byla knižní porotou Švédské organizace pro lidské zdroje (Sveriges HR Förening) vybrána jako jedna z doporučených knih roku 2020. Tématu správného naslouchání se věnuje na webových stránkách https://annikatelleus.com

Jsou situace, kdy se člověk nemůže dostat ke slovu, protože někdo jiný mluví nepřetržitě. Prosadit se většinou neznamená, že seberete prostor někomu jinému, ale někdy dá práci cokoli říct, protože ten nejupovídanější člen skupiny si uzurpoval veškerý prostor. Tehdy se lze dostat ke slovu jen tak, že dotyčný zmlkne. Prvním krokem k tomu, aby dal upovídaný člověk prostor ostatním, je dát mu zpětnou vazbu. Zhodnoťte jeho projev na základě toho, co jste viděli a slyšeli a jak se cítíte. Pokud vycházíte ze svých pocitů, vaše reakce má větší váhu a vaše pocity nemůže nikdo zpochybnit. Jste-li jen ve dvou, můžete zkusit říct, že byste také rádi něco dodali, ale že máte pocit, jako by vám dnes váš partner nepopřával sluchu. Ve skupině si můžete vzájemně pomoci tím, že budete mít určený postup a budete se v promluvě střídat. Situaci usnadní také předchozí společná dohoda o tom, jak si chcete naslouchat a proč je důležité se střídat.

Otázky k zamyšlení

Obvyklá metoda ke sdělení nějaké zprávy využívá tyto tři kroky:

1. Oznamte, co budete říkat.

2. Řekněte to.

3. Zopakujte, co jste právě řekli.

Až budete mít příště nějaké sdělení, které je třeba vyslechnout, zkuste tuto metodu využít. Použitím této struktury pomáháte těm, kdo poslouchají, aby s vaším sdělením drželi krok. Pomáháte tím zároveň sami sobě vypíchnout to nejdůležitější a vytvořit si osnovu, které se budete držet. Někomu to může zpočátku připadat jako přílišné opakování téhož, ale myslete na to, že posluchači nejsou s předmětem přednášky obeznámeni tak jako vy a opakování jim pomáhá zapamatovat si větší dávku informací.

Jak se změní povaha vašich e-mailů, když z nich vymažete slůvka jenom a trochu?

Jak vás vnímají ostatní, když prezentujete své nápady?

Zeptejte se někoho, komu důvěřujete, a pamatujte na to, že i drobné úpravy mohou mít velký dopad.

Tři tipy, jak to ostatním usnadnit, když vám naslouchají

❶ Začněte něčím, co ostatní chytí za srdce. Pokud to vzbudilo emoce ve vás, vzbudí to emoce i v druhých.

❷ Vypíchněte to nejdůležitější. Co potřebuje posluchač vědět? Nezabředněte do detailů a snažte se, aby si příjemce udělal celkový obrázek.

❸ Přizpůsobte se svému posluchači. Je rozdíl, jestli vykládáte postup výroby svého oblíbeného sendviče kuchařce nebo pětiletému špuntovi.

***

Knížku Naslouchat je umění zakoupíte na našem e-shopu a také jako e-knihu.