Řešíte opravdu ten správný problém? Na to se ptá kniha Co řešíš?

Koupit na e‑shopu

Kolik času, peněz či energie promarníme řešením nesprávných problémů? Ať už jde o problémy v osobním či pracovním životě každého jednotlivce, nebo o problémy na úrovni firem či dokonce celé společnosti? 

Pravděpodobně příliš mnoho.

A právě tomu se věnuje kniha Co řešíš? Jejím cílem je zdokonalit naši schopnost řešit problémy, a to především tím, že nás naučí ptát se, jestli se na daný problém nedá nahlížet i nějak úplně jinak: jestli není možné, vhodné a výhodné ho zasadit do jiného rámce čili přerámovat.

Jak si takové přerámování představit? Klasický je příklad s výtahem. Lidé si ve vaší kancelářské budově stěžují na pomalý výtah. Pokud budeme hledat doslovné řešení problému, začneme přemýšlet, jak výtah zrychlit: koupit nový motor? Upravit algoritmy, které jej řídí? Nebo celý výtah rovnou vyměnit za novější, rychlejší?

Anebo se můžeme zkusit na problém podívat z odstupu - a třeba nalezneme mnohem elegantnější řešení. Proč si lidé na pomalý výtah stěžují? Protože je nebaví čekat. A jak takové čekání zpříjemnit? Třeba tím, že u výtahů instalujeme zrcadla - lidé se pak při čekání na výtah zabaví, takže si pomalosti výtahu ani nevšimnou...  

Cílem Thomase Wedell-Wedellsborga je, abychom si nejdříve kladli otázky, místo abychom unáhleně nacházeli řešení.

Po přečtení této knihy tedy:

• Budete snadněji nacházet kreativní řešení obtížných problémů, a to jak v práci, tak mimo ni.
• Přestanete - ať už sami nebo se svým týmem - plýtvat časem na zbytečné věci
• Naučíte se efektivněji rámovat velká rozhodnutí a zvýšíte tak vlastní úspěšnost.
• Zajistíte si vlastní kariéru do budoucna a zvýšíte svou hodnotu ve firmě.
• A především: budete mít větší vliv na lidi a dění kolem sebe.

Ukázka:

Jaký typ problému řešíte?

Jakmile před sebou máte formulaci problému, další krok představuje jeho revize. Abychom se na ni připravili, uděláme krátkou odbočku k počátkům výzkumu rámování problémů a prozkoumáme různé způsoby prezentace problémů.

V šedesátých letech, asi deset let poté, co se otevřela oblast průzkumu kreativity, dospěl vlivný pedagog Jacob Getzel k jednomu zásadnímu zjištění. Přišel na to, že problémy, které se učíme řešit ve škole, jsou často na hony vzdálené těm, s nimiž se setkáváme ve skutečném životě.

Mohlo by vás také zajímat
Manažer koučem - koučovací přístup při vedení lidí

Ve škole jsou nám problémy obvykle předkládány hezky uspořádaně: Máte trojúhelník. Pokud jedna jeho strana měří tolik a tolik, kolik měří třetí strana? Úloha je příhodně zařazena na konec kapitoly o Pythagorově větě, což nám dává dobrou představu o tom, jak bychom ji asi tak měli řešit. Getzel zde používá termín prezentované problémy – to jsou ty, které máme vyřešit, a přitom je pokud možno moc nezpackat.

V prvním zaměstnání dostáváme k řešení běžné problémy: Šéfová potřebuje přehled aktuálních tržních dat. Projděte tyto tři zprávy a připravte pro ni shrnutí. S dalším kariérním postupem pak přicházejí i úkoly komplexnější a problémy se stále častěji objevují v podobě tří různých typů, přičemž každý z nich před nás staví specifické výzvy:

1. Špatně definovaný zmatek či bolestivé místo
2. Cíl, u kterého nevíme, jak se k němu dostat
3. Řešení, do nějž se někdo zahleděl

Hlubší porozumění těmto třem typům nám pomůže osvojit si metodu diagnostikování problému – Getzel zde používá termín nacházení problému.

Typ problému č. 1: Špatně definovaný zmatek či bolestivé místo

Předtím než si problémy formálně definujeme, vnímáme je jako jakési nedefinované „otázky“ či bolavá místa. Některé se vynoří zčistajasna, dramaticky a naléhavě: Prodeje nám padají jak shnilé hrušky. Jiné jsou méně zjevné, vyvstávají poznenáhlu a jsou provázeny pocitem tichého zoufalství: Mám pocit, že moje kariéra nějak stagnuje. Náš průmysl upadá. S mou sestrou to jde nějak z kopce.

Mohlo by vás také zajímat
Jak plný je tvůj kbelík? Pozitivita tvého života

Mnohdy bývá nejasná i příčina bolesti. Kupříkladu psychoterapeut Steve de Shazer působící v oboru klinické psychologie odhaduje, že dva ze tří pacientů nedokážou na začátku terapie určit konkrétní problém, který chtějí řešit. Totéž platí i pro problémy na pracovišti. Když lidé například říkají: „Problém je v naší kultuře“, můžeme to spolehlivě interpretovat jako „Nemáme ani ponětí, o jaký problém tu jde“.

Bolestivá místa lidi často nutí vrhat se do řešení, aniž by si dopřáli malou chvilku k zamyšlení nad tím, o co tu vlastně jde. Tady je pár typických příkladů. Povšimněte si snadného přechodu od bolavého místa k řešení.

• Náš nový výrobek nejde na odbyt. Musíme investovat víc do marketingu.
• Průzkumy ukazují, že 74 % našich zaměstnanců často cítí nezájem. Musíme lépe komunikovat cíle naší společnosti.
• V naší provozovně dochází až příliš často k porušování bezpečnostních předpisů. Měli bychom zavést jasnější pravidla a nejspíš i vyšší pokuty.
• Zaměstnanci se brání našim snahám o reorganizaci. Měli bychom zahájit školení, aby se naučili dělat to, co jim řekneme přijímat změny.

V některých případech se řešení, k nimž se lidé uchylují, zakládají na pochybné logice. Manželka je vystresovaná, pořád se kvůli něčemu hádáme. Kdybychom měli dítě, nebo rovnou pět dětí, situace by se uklidnila. Častěji se nám však řešení zdá být vcelku racionální, a možná se i za jiných okolností osvědčilo – to jen v tomto případě se míjí s problémem, jenž před vámi ve skutečnosti stojí.

Typ problému č. 2: Cíl, u kterého nevíme, jak se k němu dostat

Problémy se mohou vyskytovat i v podobě těžko dosažitelného cíle.35 V oblasti podnikání je takovým klasickým příkladem tzv. růstový schodek (growth gap): vedení si jako cíl tržeb stanovilo dvacet milionů, ze standardních prodejů se ale dostaneme jen na sedmnáct. Jak jen máme proboha zvýšit naše příjmy o další tři miliony? Obdobné cíle nacházíme mnohdy i v programových prohlášeních a strategiích růstu nových generálních ředitelů: v té a té oblasti se chceme stát lídry na trhu.

Jakmile se bolavému místu ocitnete tváří v tvář, máte k dispozici alespoň nějaký výchozí bod, od nějž se můžete odrazit. Ne nutně ale takový bod mají všechny cíle: můžete se ocitnout v situaci, kdy absolutně nemáte ponětí, odkud vlastně začít. Jak najdu partnera pro dlouhodobý milostný vztah? Zdá se, že moje současná metoda oslovování cizích lidí na ulici má jisté nedostatky.

Víte jen to, že váš současný způsob jednání stačit nebude. Těžko dosažitelné cíle vyžadují od lidí nové nápady, ne lpění na zaběhaných postupech. (I to je samozřejmě jeden z důvodů, proč si tento typ cíle tak rádi kladou právě lídři).

V rámci řešení problémů charakterizuje problémy orientované na cíl především potřeba identifikovat příležitost. Identifikování příležitostí se věnují především odborníci na inovace, nikoli odborníci na řešení problémů, tyto nezbytně nutné dovednosti nicméně s přerámováním a nacházením problémů velice úzce souvisejí. Mnoho úspěšných inovací například závisí na přehodnocení toho, na čem klientům doopravdy záleží, na rozdíl od toho, na co se zaměřují stávající řešení dostupná na trhu.

Typ problému č. 3: Řešení, do nějž se někdo zamiloval

Nejnáročnější scénář nastává tehdy, když dostanete požadavek i na určitý způsob řešení. Představte si zákazníka, jak říká grafikovi: „Na téhle webové stránce bych chtěl mít velké zelené tlačítko.“ Grafik-začátečník takové tlačítko prostě vytvoří, načež je velice pravděpodobné, že se klient vrátí a začne si stěžovat: „To tlačítko nefunguje!“ (Anebo dokonce „Když jsem říkal zelené tlačítko, měl jste vědět, že jsem tím ve skutečnosti myslel červený spínač.“) Pokud nerozumíte problému, který je třeba řešit, není zrovna dobrý nápad vyhovět lidem v tom, co po vás žádají.

Když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že dynamika ve stylu „nejprve řešení“ je všudypřítomná. Uvedu pár příkladů – s jedním z nich se setkáte ještě o něco dál v knize:

• „Měli bychom na to vyvinout aplikaci!“
• „Mým snem je pustit se do podnikání a prodávat italskou zmrzlinu.“
• „Viděl jsem skvělou webovou stránku, na které mohou zaměstnanci sdílet své nápady. Měli bychom si taky takovou pořídit.“

Lidé se někdy zamilují do nápadu – měli bychom udělat to a to! –, aniž by měli důkaz, že to, o čem sní, je řešením skutečného problému. („Chceš vědět, jaký problém tady řešíme? Hm, nejspíš jak udělat díru do vesmíru.“) Někdy se tomu říká řešení při hledání problému. Takové scénáře mohou být obzvlášť problematické, protože špatné řešení nemusí znamenat jen vyhozený čas a peníze. Může napáchat i další škody.

V další oblíbené variantě je řešení převlečeno za problém. Například v případě pomalého výtahu za vámi může přijít váš domácí a říct: „Musíme najít peníze na nový výtah. Pomohl bys mi vymyslet, co mám vyškrtnout z rozpočtu?“

Knihu Co řešíš? koupíte na našem e-shopu.