Kdo zatočí s Naschválníkem – příběh předškoláků, kterým žádný netvor nemůže zkazit náladu

Koupit na e‑shopu

Kdo by nezažil, že se občas něco pokazí, nevede, nebo se dokonce kupí jedna katastrofa za druhou. Paní učitelka ale dětem prozradí, že za spoustou takových chvil stojí Naschválník. Jednou zadrží sníh, aby měly děti zimu na houby, jindy způsobí bloudění v lese. Jedno je ale jisté: živí se špatnou náladou, takže se děti učí, jak mu to v žádném případě nedovolit.

Ludmila Bakonyi Selingerová je autorka knih pro děti, divadelnice a zároveň zkušená pedagožka, které se podařilo v knize Kdo zatočí s Naschválníkem propojit běžné situace, jež děti zažívají, s hravými nápady, jak se vypořádat s neúspěchem, strachem, špatnou náladou nebo nervozitou. Skrze příběh třídy předškoláků a jejich paní učitelky se dětští čtenáři mohou sami zapojit do vymýšlení způsobů, jak překonat problémy a začít důvěřovat vlastním schopnostem – autorka v nich nenásilně podporuje samostatnost a sebedůvěru. Kromě doprovodných otázek kniha za každou kapitolou nabízí i krátký návod ke kreativním činnostem, které dobře využijí jak rodiče, tak učitelé ve školkách. Příběh pro děti od 4 do 7 let ilustroval Libor Drobný.

Ukázka:

„My jsme jeli na hory k babičce. Bylo tam tolik sněhu, že když jsi vykopal cestičku od dveří k brance, nebyla ti vidět ani hlava. Ze závějí koukaly jenom střechy domů.“ přeháněl Honzík, kterému tuhle dávnou historku vyprávěla babička z dob, kdy byla malá.

„FÍHA!“ Hvízdla Deniska a otráveně se podívala z okna. „A tady není ani vločka.

Mája a ohnivý lišáček - kouzelný příběh pro čtenáře od 3 let

Měla pravdu. Děti každý den s nadějí vyhlížely, jestli konečně nasněžilo, ale pořád nic. Žádné bobování, žádné koulování, žádné iglú, ani zamrzlé kaluže na klouzání. Jenom protivné bláto a pošmourná obloha. To byla zima na houby…

„Nemohl by za tím být Naschválník?“ napadlo jednoho dne Honzíka.

„Jó, jestli se živí špatnou náladou, tak to má teď i s nášupem,“ vrčel Max.

A měl pravdu. Špatná nálada by se dala ve třídě krájet, a to už pěkně dlouho.

„Děti moje, vy máte ale chytré hlavičky. Sama bych na to nepřišla, ale myslím, že je to tak! Větší naschvál by nám ten darebák teď ani nemohl udělat. Zadržuje sníh, který je na zimě to nejlepší,“ plácla se do čela paní učitelka.

„Nojo, ale zatím jsme ho vždycky jenom zaháněli pryč. Jak ho donutíme, aby pustil sníh? Zvládneme ho zahnat z oblohy? Co si tak pořídit dron?“ přemítala Deniska nad novou misí.

„Vezmeme na něj bazuku! TATATA!“ řval Max a běžel si udělat svoje pravidelné kolečko kolem třídy.

Padaly různé návrhy. Třeba přemalovat oblohu nazeleno, aby si Naschválník myslel, že je to tráva, poslat na něj vycvičeného orla, nebo raketu. Někoho napadlo plivat na oblohu vyžvýkané žvýkačky, aby se Naschválník přilepil. Dalšího zase najít mu Naschválnici, aby se zamiloval a nechal je na pokoji. Byly to opravdu skvělé nápady, ale když se dostalo na jejich provedení, bylo zle. Žádný by totiž nešel udělat, nebo nefungoval.

Honzíkovi připadalo, že tentokrát na to musí jít chytře. Nějak Naschválníka doběhnout…

„Musíme to udělat jako detektivové v televizi. Nedat najevo to, co ve skutečnosti chceme,“ vypadlo z něj po chvíli.

„K čemu to pomůže? Poženem ho, ať si nemyslí!“ Maxík se nechtěl své bojovné představy jen tak vzdát.

Ludmila Bakonyi Selingerová je autorka, maminka, učitelka a divadelnice. Více o ní a její tvorbě a aktivitách https://www.pohadkovalida.cz/najdete na jejích stránkách.

„Počkejte děti. Honzík má pravdu. Dokud budeme smutní, že není sníh, má Naschválník jednoduchou práci. Kdybychom ale chtěli něco jiného, třeba jarní sluníčko…“ mrkla učitelka jedním okem „třeba by se ledy pohnuly. Tedy spíš sněhy.“

Tak se vydali na zahradu. V blátě a zimě si tam vytahali lehátka, sluneční brýle, balóny a slunečníky. Některé děti se chopily nářadí na záhonky a na stůl si dokonce vyložily pytlík se semínky, jakože budou sázet. Holky skákaly panáka, kluci hráli fotbal a paní učitelka se natřela krémem na opalování.

Prostě dělali všechno jako na jaře a k tomu pořád koukali na oblohu a naoko se divili, kde jenom může být teplé sluníčko a proč už dávno nehřeje, když si to tam všechno tak pěkně uchystali. U toho se tajně pochechtávali, protože z nebe se pomaloučku snášely první vločky, které na ně zmatený Naschválník spustil.

...

DISKUSE: Už tě někdy někdo napálil? A ty někoho jiného? Jak se ti to povedlo? Jak ti u toho bylo? K čemu je to podle tebe dobré?

Knihu Kdo zatočí s Naschválníkem koupíte na našem e-shopu.