Muži, rozkódujte přístup ke svým emocím! Robert Garfield vám k tomu dá klíč

Robert Garfield začal provozovat takzvané „laboratoře přátelství“, v nichž vybízí muže, aby s ostatními muži vytvářeli pouta založná na čtyřech pravidlech: kontaktu, komunikaci, závazku a spolupráci. To jsou základy smysluplných vztahů. Ukazuje mužům, že důvěrné přátelství může být základem pro budování a udržení hlubokých vztahů se všemi blízkými včetně partnerek, dětí a rodičů. Vychází při tom ze skutečných příběhů i z výzkumných poznatků.

Ve knize Mužský kód Robert Garfield uvádí jak analýzy dosavadního stavu, tak i předkládá návody a nápady, jak s tímto nepříznivým stavem mohou muži bojovat. Vše doplňuje množstvím příkladů ze své bohaté dlouholeté praxe.

Knihu můžete koupit na našem e-shopu.

Ukázka:

Proč má mužský kód takovou setrvačnost

Ačkoli mnohé prvky mužského kódu se v dnešním světě jeví jako zastaralé, omezené, dokonce trochu hloupé, je přesto těžké se těchto předpisů nedržet. Přetrvaly díky silnému systému odměn a trestů, modelu „cukru a biče“, jenž se v průběhu doby vyvinul.

Mohlo by vás také zajímat: Steve Biddulph - Kniha o mužství

Na jedné straně, dodržování tradičního mužského chování umožňovalo mužům po celé generace získávat postavení obdařené výsadami, prestiží a mocí. Jeden mladý dvacetiletý muž mi nedávno sdělil, že ve firmě, v níž pracuje a která rozváží potraviny, byl povýšen na post nižšího manažera. „Ukázal jsem šéfovi, že se dokážu obhájit. Neucouvnu, dojde-li ke konfliktu. Dokážu samostatně plnit úkoly a ‚získávám body‘, když vyjednávám s ostatními kolegy a s klienty.“

Nezmínil se, jestli jej jeho spolupracovníci mají v oblibě, jestli se od něj cítí respektovaní, ani jestli jim on umí naslouchat. Když s šéfem jednali o jeho povýšení, evidentně se tyto body příliš neprojednávaly. Kimmel poznamenává, že privilegia často muže činily slepými vůči škodlivým stránkám mužského kódu, a sice díky získávaným odměnám.

Nicméně přísné lpění na mužském kódu mužům přinášelo a nadále přináší problémy. Některé z nich jsou jen drobné všední nepříjemnosti, které se muži snaží skrývat nebo se za ně stydí.

Vzpomeňte si, kdy jste naposledy předstírali, že vám něco spadlo do oka, když se vám chtělo brečet. (Možná že to bylo docela nedávno.)

Jste-li v koncích, nemůžete něco vyřešit nebo jste několik dní sami doma, zatímco je vaše partnerka na služební cestě, může vás to svádět k tomu, že zvednete telefon a zavoláte kamarádovi, aby přišel na večeři a na pokec. Ale uděláte to?

Mužský kód je zvlášť destruktivní, když nás nutí do pozice buď-anebo, která neumožňuje flexibilitu, kompromis ani příležitost vyslechnout si vlastní či cizí názor. Je škodlivý, když funguje coby nevyslovený, a přesto striktně vyžadovaný společenský úzus, jenž rozhoduje o tom, zda jste nebo nejste „pravým mužem“.

Kimmel hovoří o „genderovém policejním dohledu“, o sklonu mužů a chlapců v naší společnosti přísně se navzájem sledovat, jestli se chovají „podle předpisů“. Pokud se tak nechovají, mužská parta jim může vyměřit kruté postihy, od šikany na školním dvoře či na internetu až po předbíhání řady při získávání členství v klubu nebo při povýšení.

V extrémnějších situacích může mít nedodržování mužského kódu za následek, že se člověk stane obětí anebo pachatelem násilí. Příkladem je bití homosexuálů a střelba ve školách.

Abych se vyjádřil jasně, problém s mužským kódem nespočívá v žádném konkrétním rysu, chování nebo postoji, jež z něj vyplývá. Například, držet emoce pod kontrolou je občas velmi důležité, třeba když se snažíte vést konstruktivní debatu se šéfovou a ona vás dohání k nepříčetnosti. Podobně když třeba musíte obhajovat svou pozici (nebo své myšlenky, nebo myšlenky někoho jiného), abyste ukázali, že máte potřebnou sílu či odvahu, abyste dobře vykonali nějakou práci.

Jak uvidíme, takové tradiční „mužské“ chování, použité v kontextu úcty a soucitu, může být naprosto skvělé. Problém nastává, když své mužské přesvědčení využíváme k tomu, abychom potlačili něčí, nebo i svou vlastní, lidskost.

Knihu můžete koupit na našem e-shopu.