Bruno Ferrero pořádá Hostinu pro duši

Dílo turínského salesiána Brunna Ferrera není třeba příliš představovat: krátké milé příběhy, které vám poskytnou podněty pro přemýšlení, meditaci i společné rozhovory, které potěší a povzbudí.

Ukázka:

VOJÁK PETR

Jeden neotesanec a odvážlivec Petr si za své povolání vybral vojákování. Uměl bojovat s arkebuzou i mečem a proslavil se v nejslavnějších bitvách. Jednoho dne byl ale smrtelně zraněn.

Ještě ten den došel k nebeské bráně. Zaklepal na dveře. Svatý Petr si pospíšil otevřít.

„Chci do Ráje! Podívejte se, kolik medailí jsem si vysloužil! Skromnost stranou, jsem prostě nejlepší. Dokonce jsem padl za vlast. Opravdu si myslím, že si Ráj zasloužím!“

„Podívejme, podívejme,“ zabručel svatý Petr. „Tvoje jméno je opravdu to nejkrásnější na světě, o tom není pochyb. Ale nejprve se musím podívat do svých záznamů.“ Vytáhl z police tlustou knihu a začal z ní pomalu číst. Všechno, co ten voják udělal, v ní bylo zapsané. Jak ale svatý Petr četl dál a dál, začal potřásat hlavou a bručet: „Hm…, hm…“ Podle toho, co se psalo, a v souladu s předpisy, které upravovaly vstup do Ráje, nemohl svatý Petr vojáka na žádný pád vpustit.

Co měl dělat?

Svatý Petr zavolal svatého Michaela, archanděla s mečem a brněním, který podle něj musel projevit porozumění pro svého pozemského kolegu.

Čtěte také: Anselm Grün - Proměň se

„To ne, to ne!“ křičel svatý Michael. „Nemůžeš překračovat předpisy. Tenhle voják do Ráje vejít nesmí. Musíš ho poslat pryč!“

A tak svatý Petr svolal schůzi těch nejhodnějších svatých, jaké dovedl najít. Ale nedalo se nic dělat. Bez váhání se vydal za Ježíšem a začal mu o vojákovi všechno vyprávět.

Právě v tu chvíli zavládl nepopsatelný rámus. Po schodech vedoucích do Ráje se hnalo dvacet rozzlobených a udýchaných ďáblů.

„Zadrž, zadrž!“ křičeli ďáblové a mávali špičatými vidlemi. „Tenhle voják nepatří do Ráje! Tenhle voják je náš!“

Pro ubohého vojáka Petra začínalo jít do tuhého. Jeden rudý ďáblík ho píchal vidlemi a kvičel: „Tady ho máme, pořád říkal k čertu!“

Ale právě v tu chvíli se vedle Ježíše objevila krásná paní. Byla to Maria. V rukou držela tlustou zlatou knihu a podala ji Ježíši. Ježíš vzal knihu. Měla stovky stran a byla celá hustě popsaná. Ježíš začal číst.

Ježíš četl a četl a četl. Nakonec se obrátil k Marii a pokynul jí. To bylo znamení. Voják Petr mohl vejít do Ráje. Sama Maria ho vzala za ruku a nechala ho vejít.

Ďáblové se rozhněvaně rozletěli zpátky do pekla a zlobně protestovali: „Maria nás zničí! Pořád nám krade naše duše! Jestli to tak půjde dál, nebudeme mít co dělat!“

Svatý Petr byl ale hrozně zvědavý. Co bylo napsáno v té velké zlaté knize, kterou dala Maria přečíst Ježíši?

A tak se svatý Petr, když nikdo nedával pozor, potichoučku připlížil ke zlaté knize a otevřel ji. Na každé stránce byla spousta Zdrávasů. Tisíce a tisíce Zdrávasů. Byla to jediná modlitba, co ten neotesanec znal, a pokaždé, když ji šeptal, ji Panna Maria zapsala do své velké zlaté knihy.

A právě tyto Zdrávasy otevřely brány Ráje vojáku Petrovi.

Protože Zdrávas není nic jiného než vytrvalá, láskyplná a něžná prosba: „Maminko, pomoz mi!“

Knížku koupíte na našem e-shopu.