ROZHOVOR: Vydávání knih vyžaduje i risk a intuici, říká nový jednatel Portálu Martin Bedřich

Po téměř dvaceti letech má nakladatelství Portál nového jednatele. Stal se jím dosavadní šéfredaktor Mgr. Martin Bedřich, Ph.D. Právě za ním jsem přišla s otázkami:

Portál dnes patří mezi nejznámější nakladatelské domy. Přesto, že kdysi začínal velmi skromně jako malý, takřka rodinný podnik. Můžete ony začátky přiblížit, i vizi, s jakou nakladatelství tehdy vstoupilo na trh?

Myslím, že Portál začal jako většina nakladatelství vzniklých na počátku 90. let, tedy nejprve jako malý podnik, jehož cílem bylo vydávat to, co do té doby nebylo možné. V tom jeho začátky nejsou nijak originální. V případě Portálu šlo o vydávání knih o výchově a životě v křesťanském duchu. Specifikem možná bylo, že jeho sídlo bylo od počátku na místě, kde stál klasický zemědělský statek, na začátku 90. let notně zpustlý. Dodnes tak máme sklad v bývalé stodole. Je v tom možná jistá zemitost, ve smyslu realismu a stability. Nicméně jako jiné podobné projekty, i Portál si po pár letech existence prošel zásadní krizí, která na českém knižním trhu obecně protříbila ty, kdo byli schopni dál fungovat, a ty, kteří skončili. Portál v té době výrazně rozšířil svůj záběr a orientaci – stal se nakladatelstvím zaměřeným na psychologii, psychoterapii, pedagogiku, především předškolní, výchovu a podobně. Našel své jasné místo na knižním trhu a identitu, které sice neustále reflektuje, promýšlí a prohlubuje, ale nějak výrazně je neopouští. To platí i v souvislosti se současnou změnou ve vedení nakladatelství.

Jak jste vy sám toto nakladatelství vnímal, když jste v roce 2013 nastoupil jako jeho šéfredaktor? Myslím hlavně vzhledem k tomu, že se jednalo o nakladatelství založené řeholním řádem salesiánů?

Ideový profil Portálu je specifický v tom, že je sice zřizován salesiánskou kongregací, ale jejich vliv není nijak očividný. Portál není konfesijní nakladatelství jako například Karmelitánské nakladatelství nebo Paulínky. Je v tom jistá velkorysost – od šéfredaktora se očekává garance toho, že knihy Portálu nebudou v konfliktu se základními hodnotami, které zřizovatel ctí, ale jinak má velkou svobodu. S těmito hodnotami, které vycházejí zjednodušeně řečeno z křesťanského humanismu, se nemáme problém ztotožnit a zcela zjevně souzní i s očekáváními našich čtenářů. Nevnímám tedy napětí mezi tím, co bychom chtěli vydávat, a tím, co můžeme. Naopak nám to pomáhá v uvědomování si vlastní identity, jak jsem o tom již mluvil. Tak se toto jisté „omezení“ vlastně stává výhodou, nenechá nás rozmělnit se v mainstreamu, a navíc je tato integrita pro čtenáře čitelná a snad i sympatická.

Jak se dá charakterizovat dnešní profil nakladatelství a jeho postavení na trhu?

Portál patří mezi největší nakladatelství v zemi, vydává kolem 95 novinek ročně a nežije z grantů a podpor jako velká část jiných odborných nakladatelství. V tom jsme celkem unikátní. Co se profilu týče, jsme dnes široce rozkročeni mezi zmiňovanou odborněji a praktičtěji zaměřenou literaturou pro psychology a pedagogy, populárně-naučnou literaturou, stále se rozvíjející literaturou pro děti a mládež s nějakým výchovným a vzdělávacích přesahem až po literaturu spirituální. V těchto dílčích segmentech se snažíme být nikoli kvantitativně největší, ale kvalitativně nejlepší. Z profesního hlediska se snažíme být nejen dobrými nakladateli, ale i solidními obchodními partnery. Nenecháváme se zastupovat výhradně distribučními společnostmi, protože se domníváme, že se tím ztrácí něco ze specifické péče, kterou knihy potřebují. Místo odosobněného mechanického pohledu na distribuci produktů sázíme také na práci našich obchodních zástupců, kteří jezdí po celé České republice a jsou v přímém kontaktu i s malými knihkupectvími. Mají možnost mluvit zasvěceněji o našich knihách, poradit, pomoci knihkupci s tím, jak s našimi knihami pracovat a jak je dál nabízet čtenářům. Ačkoli převažující trend tento způsob práce nepreferuje, my si za ním zatím stojíme a věříme, že to v určitém smyslu přeneseně pociťuje i zákazník.

Můžete přiblížit jednotlivé edice?

Z výše uvedeného je zřejmé, že edic máme celkem dost a asi není prostor na to, přiblížit všechny. Zmínil bych tedy jen některé. Mám především velkou radost z řady Klasici, kterou jsme rozjeli po mém nástupu do Portálu. Jedná se o edici klasických textů oborů, které Portál zastřešuje, především psychologie, ale také pedagogiky, sociologie, antropologie, mediálních studií. V moderní a atraktivní podobně nabízíme knihy, které tvoří základ humanitního vzdělání napříč odborností. Jedná se buď o nová, zrevidovaná vydání knih, které už česky porůznu vyšly, anebo o vůbec první české překlady prací, o kterých se dosud všichni jen učili, ale málokdo je třeba skutečně četl. Naším cílem je nabídnout unikátní a také vizuálně atraktivní řadu, která bude reprezentovat jakýsi kánon pro další generace studentů a lidí, kteří sice třeba ani nejsou odborníky, ale chtějí mít v knihovně zásadní knihy od Freuda, Junga, Fromma, Rogerse, Maslowa a dalších.

Jinou edicí, kterou bych rád zmínil, jsou rozhovory. Nepatří mezi nejpočetnější co do množství titulů, ale jsem rád, že osobnosti, které se v ní sešly, mají skutečně co říct. Naším cílem není řada životopisných povídání, kdy zpovídaný začíná svými vzpomínkami na babičku a dál vypráví o tom, koho slavného během života potkal. Naše rozhovory jsou vesměs s lidmi, jejichž přemýšlení je zajímavé a podnětné a kteří reprezentují důležité oblasti a obory ve společnosti. Z posledních let bych vedle dvou překladových rozhovorů, s C. G. Jungem a Carlem Rogersem, zmínil skvělý a hluboký rozhovor s ústavním právníkem a filozofem Jiřím Přibáněm, široce kulturně-historicky rozkročený rozhovor s Martinem C. Putnou, moudré a vědu popularizující povídání s Helenou Illnerovou, aktuální rozhovor o humanitární činnosti a neziskovém sektoru s Šimonem Pánkem, uměnovědné procházení českou krajinou s Janem Roytem nebo rozhovor o psychickém zdraví a psychiatrii jako věci veřejné s Martinem Hollým.

V posledních letech vydáváte i více dětských knih. Jaká jsou jejich specifika?

V Portále se snažíme přidat i k dětským knihám nějakou další, přidanou hodnotu. Nejde nám jen o knihy pro děti, ale o knihy, které dětem něco nového přinesou, odhalí, pomohou s problémem. V tomto smyslu spolupracujeme s autory, kteří třeba vydávají své dětské knihy i u jiných nakladatelů, ale v Portále vědí, že od nich chceme ještě trochu víc. Hezkým souborem jsou třeba knihy Daniely Krolupperové, krásně ilustrované Evou Chupíkovou – jedná se o pohádky, v nichž je vždy přítomen nejen kouzelný příběh ze světa zvířat či rostlin, ale i důraz na důležité hodnoty a ctnosti, a v neposlední řadě i zajímavé informace o daném prostředí, např. o léčivých květinách. Kniha, naposled třeba Jde sem lesem, je tedy nejen zdrojem silného vyprávění, ale i vnitřního poučení a nového poznání.

Jiným typem publikací jsou pak třeba naše logopedické knihy pro děti, které kombinují erudici odborníků z praxe se smyslem pro krásně ilustrovanou dětskou knížku – výsledkem jsou pak například Logopedické pohádky nebo Logopedické hádanky, díky kterým se logopedická cvičení mění z nuceného mučení v příjemný a hravý zážitek.

Podle jakého klíče vyhledáváte novinky?

To je samozřejmě zásadní otázka na know-how každého nakladatele, a proto se o ní nedá moc dobře mluvit. Nicméně platí, že jde o komplexní proces, do kterého vstupuje v první řadě zkušenost nakladatelství s úspěchy a neúspěchy jiných knih, znalost hlavní cílové skupiny, pro kterou je potenciální kniha určena, znalost oboru, z něhož kniha vychází a jemuž má sloužit. A samozřejmě jde i o intuici a risk, odvahu zkusit něco nového.

Jaké jsou vaše nejúspěšnější tituly a proč podle vás právě ony uspěly?

Nakladatelství, které si na sebe musí plně vydělat, jako je tomu u Portálu, musí být vděčné za každý prodejní úspěch – tím spíš, když zároveň ctí určité hodnoty a má jasno, že nevydá kvůli zisku cokoli. Vede to k jistému realismu a pragmatismu, které ale nejsou v žádném případě cynické. Rozlišil bych proto prodejně nejúspěšnější tituly, které jsou pochopitelně lehčí, nenáročnější, více mainstreamové – sem patří některé populární spirituální nebo rádcovské knihy. A pak jsou knihy, které sice nevyhrávají v absolutním počtu prodaných kusů, ale přesto vzbudily nečekaně velký zájem, zaplnily prázdné místo, a proto je na místě o nich mluvit jako o velmi úspěšných. Takovou publikací je například výpravná a drahá Červená knihy C. G. Junga nebo ostatně i celá zmiňovaná řada Klasici.

Mezi velmi úspěšné knihy loňského roku patřila spirituální kniha kněze Ladislava Heryána Exotem na této zemi, která se umístila mj. v anketě Lidových novin.

Ano, to bylo velmi milé překvapení. Ukazuje to ale na důležitou věc – i české prostředí je schopné zaznamenat a přijmout skutečně poctivou a podnětnou duchovní knihu, a nevadí, že je napsaná katolickým knězem. Zájem o tato témata není malý a jsem rád, že je Portál schopen nabídnout širší veřejnosti i takovou knihu. Patří to k duchu nakladatelství, jehož jsem se pokusil popsat. Zároveň věřím tomu, že díky pověsti, kterou má Portál ve společnosti, je možné takovou knihou oslovit více čtenářů, než kdyby vyšla v nějakém klasickém katolickém nakladatelství. Ukazujeme tak naši rozkročenost, nebo spíše vykročenost směrem k lidem, kterým nabízíme knihy z různých oblastí, ale se stejným záměrem – pomoci jim žít kvalitnější a hodnotnější život. V tomto duchu jsou ostatně i jiné naše spirituální knihy, které k sobě přibližují svět terapie a duchovního vedení, třeba od benediktinského mnicha Anselma Grüna. Spiritualitu a výchovu zase propojují knihy francouzského kněze a vychovatele delikventní mládeže Guy Gilberta.

Myslíte si, že úspěch nakladatelství souvisí i s touhou čtenářů po životní harmonii, které se jim v každodennosti nedostává?

Takto to asi konstatovat nelze – Portál ostatně není nakladatelství životní harmonie. Naším cílem je, jak jsem říkal, pomoci člověku svobodně žít smysluplný a plnohodnotný život. S tímto záměrem vydáváme psychoterapeutickou literaturu, rádcovské knihy, publikace o seberozvoji, mentálních trénincích, ale i knihy s tématy speciální pedagogiky, sociální práce nebo dětské knížky, a v neposlední řadě i zmiňované vysloveně spirituální knihy. V tom všem nabízíme nástroje k tomu, aby se člověk ve své konkrétní životní či jiné situaci mohl rozvíjet tak, jak zrovna potřebuje. Jsme rádi, když slyšíme, že naše knihy skutečně pomáhají rodičům dětí s problémy, vychovatelům, terapeutům, nebo lidem bojujícím s depresí, vyhořením, s partnerskými problémy. Odborná úroveň našich knih zároveň zaručuje, že se nejedná o žádné šarlatánské rady, které by mohly v důsledku třeba spíše škodit než pomáhat.

S knižní produkcí je spojeno i vydávání periodik a řada dalších aktivit. Které to jsou a jak úspěšné jsou?

Portál má pomyslné tři pilíře – vedle hlavních a nejdominantnějších knih je to dnes vydávání tří časopisů a semináře, které pořádáme především pro učitelky mateřských škol. Našimi časopisy je Psychologie Dnes, která popularizuje psychologická témata pro širší veřejnost, ale drží si zároveň i jistou odbornou úroveň; dále Rodina a škola, což je vlastně jediný časopis zaměřený na učitele základních škol a rodiče; a Informatorium 3–8, které naopak cílí na prostředí mateřských škol. Tyto tři druhy aktivit se v ideálním případě skvěle doplňují. Na seminářích jsme v přímém kontaktu s cílovou skupinou učitelek v MŠ, kterým nabízíme časopis a několik našich edičních řad. Mezi lektorkami kurzů zase máme řadu autorek jak článků, tak knih. Určité téma si můžeme vyzkoušet v časopise, na kurzu a pak je zpracovat knižně a stejnými kanály dále propagovat. Portál tak funguje nikoli jen jako producent knih, ale jako tvůrce určitého prostředí, společenství lidí, což si myslím, že je skvělé a má budoucnost.