Jak Malý princ léčí závislost

Závislost na alkoholu, na sladkém, na práci, na kouření, na pomáhání, na sexu, na automatech, na televizi… V jádru závislosti tkví touha po životě a lásce. Droga nebo chorobné chování jsou jen náhražkami. Nechte se inspirovat Malým princem a přečtěte si, jak se jich zbavit.


Mathias Jung v Malý princ v nás odhaluje nečekané souvislosti a interpretace jednom z nejoblíbenějších děl světové literatury.

„Co tady děláš?“ řekl pijanovi, který seděl mlčky před řadou prázdných a řadou plných lahví.
 „Piji,“ odpověděl pochmurně pijan.
 „A proč piješ?“ zeptal se Malý princ.
 „Abych zapomněl,“ řekl pijan.
 „Nač abys zapomněl?“ vyzvídal Malý princ a užuž ho začínal litovat.
 „Abych zapomněl, že se stydím,“ přiznal se pijan a sklonil hlavu.
 „A zač se stydíš?“ vyptával se dále Malý princ, protože by mu byl rád pomohl.
 „Stydím se, že piji!“ dodal pijan a nadobro se odmlčel. 

Právě to je podstata onoho nešťastného bludného kruhu: každý chorobně závislý člověk, nejen alkoholik, je na tom tak, že se už nedokáže dostat z kruhu viny, studu a zapomnění. Navíc – což Malý princ neví – na závislého člověka útočí průmysl a znovu a znovu ho svádí.

Závislost je závažná duševní porucha. Představuje repertoár falešných, totiž neurotických řešení konfliktů. Jedná se o zakrývání vnitřních problémů. Pijan, který tak deprimuje Malého prince, je jen zvlášť odstrašujícím příkladem. Většinou se závislost dostavuje nenápadně, někdy dokonce s klidnou nenuceností. Dvacet milionů lidí je v Německu závislých na nikotinu. Děti začínají po této droze sahat průměrně ve věku 12 let, neboť společnost ji akceptuje.

Nebo si vezměme problém nadváhy. Skoro každý druhý Evropan trpí nadváhou. Slavní lékaři jako Bircher-Benner nebo Max Otto Bruker upozornili, že je to na jedné straně následek denaturované industriální stravy, tedy že se jedná o civilizační nemoc vyvolanou potravou. Na druhé straně je však často syndrom nadváhy a závislost na jídle také projevem hlubší duševní poruchy! Známe to všichni, když se v soužení buď cpeme a tloustneme, nebo naopak hubneme a slábneme. Poruchy příjmu potravy většinou souvisejí s naším vnitřním dítětem. Reagovat na nepříjemnosti a trápení odmítáním jídla nebo naopak „žravostí“ je totiž raně dětské chování. Hladovění i přejídání jsou kompenzační činnosti, které má dítě k dispozici jako první. V krizových situacích se vracím ke vzorcům své primitivní obrany.

Kdykoli a v čemkoli podléhám závislosti, vzdaluji se svému já a zacházím s ním nelaskavě.

Ne, Saint-Exupéryho opilec není výjimka – má v nás miliony spřízněných duší v nejrůznějších oblastech závislosti. Malého prince osud opilce stísňuje. Cítí k němu sympatie. Vždyť i opilec je člověk, který má svou historii. I on byl kdysi schopen milovat. Ale především by se mu mělo pomoci. Když se na to podíváme takto, je zřejmé, že bychom měli vyjmout pojem „závislost“ z temného prostředí klinické patologie a chápat závislostní chování jako všeobecnou hrozbu, náchylnost ke krizím a varovné znamení duše. Kdykoli a v čemkoli podléhám závislosti, vzdaluji se svému já a zacházím s ním nelaskavě.

Chorobně závislými se můžeme stát naprosto na čemkoli – na práci (workoholismus), na pomáhání, na vztahu, na sladkostech, čokoládě, jídle vůbec, pití, kouření, sexu, hraní na automatech, sázení, háčkování, četbě, sledování televizoru, telefonování, surfování po internetu, jízdě autem, škrabání kůže. Tak vzniká žárlivost (Eifersucht), chorobná touha po uplatnění, po majetku a mnoho dalších závislostí.

V jádru závislosti tkví touha po životě a lásce. Droga nebo chorobné chování jsou jen náhražkami. Odkazují mne zpět k sobě samému a způsobují, že jsem opuštěný jako onen pijan z Malého prince. Ubohý opilec však má šanci, jen kdyby chtěl. Všichni máme takovou šanci. Nejdřív ovšem musím bezpodmínečně kapitulovat a provést nemilosrdnou inventuru rozsahu své závislosti. Musím odhodit své velikášské fantazie a pokorně vyhledat pomoc. Můžeme zde pozměněně použít heslo Anonymních alkoholiků: Není ostuda být závislý, ostuda je nic proti tomu nedělat. Všude je možné najít soukromou i profesionální pomoc. Potom na mě čeká dlouhý, bolestný, ale osvobozující proces.

Malý princ v nás koupíte jako tištěnou knihu nebo audioknihu


Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru