Věříte tvořivým? Nevěřte!

V mnoha oblastech se někdy domníváme, že o dané věci víme více, než jak tomu doopravdy je, a vlastním očekáváním důvěřujeme silněji, než by bylo oprávněné. Proto také často míváme pocit, že výsledky psychologických zkoumání jen potvrzují to, co jsme už beztak věděli. Jenže naše mysl se často, aniž bychom si toho byli vědomi, dostane do nějaké „myšlenkové pasti“. Ne vždy posuzujeme sebe a svět kolem sebe správně a objektivně. Do této knihy bylo vybráno 100 právě takových myšlenkových pastí, které ukazují, že naše intuitivní odpovědi na otázky ohledně lidského konání a prožívání vždy neodpovídají objektivnímu poznání.

Kniha má celkem osmnáct spoluautorů, psychologů a psycholožek, kteří již řadu let publikují překvapivá zjištění z psychologického výzkumu na webu Curyšské univerzity www.forschung-erleben.ch.

Ukázka:

Hurikán Alexandra a hurikán Alexandr
Statistiky obětí na životech v důsledku hurikánů od roku 1950 do roku 2012 v USA ukazují, že hurikány s ženskými jmény jsou nebezpečnější než hurikány, jež mají v názvu mužské jméno. Zatímco silný „mužský“ hurikán si v průměru vyžádá 15 lidských životů, v případě „ženského“ je to 42 mrtvých (extrémně ničivý hurikán Katrina, který si v roce 2005 vyžádal více než 1800 obětí na životech, přitom zahrnut nebyl).
Jména hurikánů jsou přidělována náhodně. Nemůže se tedy stát, že by meteorologové obzvlášť nebezpečné hurikány záměrně pojmenovali ženskými jmény. Ženské hurikány v zásadě nejsou ničivější než ty mužské. Přesto si zpravidla vyžádají více lidských životů. Jak to?

Proč Einstein nenosil ponožky? Aneb jak naše tělo ovlivňuje naše myšlení.

V řadě šesti experimentů byl pokusným osobám předložen popis jednoho hurikánu a změněno bylo vždy pouze jeho jméno. V polovině popisů měl hurikán mužské jméno (Arthur nebo Christopher), ve druhé polovině ženské jméno (Hanna nebo Laura). Pokusné osoby se měly následně rozhodnout, jak nebezpečný daný hurikán je a zda sáhnou k ochranným opatřením a uchýlí se do bezpečí. Výsledky byly jednoznačné: Ženské hurikány byly klasifikovány jako méně nebezpečné a pokusné osoby vykazovaly nižší pohotovost k evakuaci.
Za tyto výsledky jsou zodpovědné genderové stereotypy. Máme sklony přisuzovat mužům spíše vlastnosti jako „silný“ a „agresivní“. Tento rozdíl hraje roli v mnoha všedních situacích, aniž by si toho byla většina lidí vědoma – například při personálních rozhodnutích.
I když venku zuří bouře, v naší hlavě se skrývají genderové stereotypy a způsobují, že „ženské“ hurikány podceňujeme – s fatálními důsledky: Ohrožení lidé jsou ukolébáni pocitem bezpečí a méně se chrání.

Knihu Nevěřte tvořivým koupíte na našem e-shopu.