Výzva Anselma Grüna – nikoliv tvrdé změň se, ale mírnější Proměň se!

Ve své nové knize Anselm Grün vybízí čtenáře Proměň se! A nebyl by to laskavý mnich a kněz, aby nevysvětlil, jak to s rozdílem mezi proměnou a změnou myslí.

„V současnosti je módou do nekonečna restrukturalizovat firmy a zavádět v nich neustálé změny. Je v tom nejistota a kus agrese. Nejsme dobří, a proto se musíme změnit. Křesťanskou odpovědí na změnu je proměna. Ta je podstatně mírnější nežli změna. Proměna navíc odpovídá jak cestě jednotlivce, tak i vývoji společenství či firmy

Proměna dává najevo, že všechno, co firma až doposud vytvořila, si zaslouží úctu. Smí to být přesně takové, jaké to je. Proměna mi říká, že smím být, a to se vším, co ke mně patří, “ tvrdí Grün na stranách knihy, která se věnuje jak biblickým příběhům, tak tematice proměny v pohádkách nebo u C. G. Junga. Naprosto současný text pro moderního křesťana nebo zájemce o kvalitní spirituální literaturu.

Všechny knihy Anselma Gruna najdete zde.

Přečtěte si také: Moudrost vyznání víry vykládá Grun „jinou optikou“

Ukázka:

Proměna eucharistie

Je jasné, že v eucharistii nejde pouze o proměnu chleba a vína v Ježíšovo tělo a krev, ale také o proměnu učedníků. Ti, kdo byli až dosud slepí, prohlédnou, a ti, kdo byli nevědoucí, poznávají. Jde však i o Ježíšovu proměnu: viditelná událost eucharistie poukazuje na neviditelnou skutečnost. Viditelná znamení se proměňují v něco, co už nelze spatřit pouhým zrakem, v tajemství, jehož dotek můžeme pouze vnímat v srdci.

Osobně považuji za klíčové uvědomit si, že v eucharistii, kterou denně slavíme, jde o naši vlastní proměnu. Při vedení kurzů se vždycky snažím poukazovat na symboliku této naší proměny a snažím se ji převést ve zkušenost prostřednictvím vědomého prožití nějakého rituálu. Odvolávám se přitom na myšlenku C. G. Junga, který jako syn evangelického faráře (jak už jsme dříve zmínili) s jasným záměrem napsal knihu o symbolech proměny v katolické mši svaté. Srovnává v ní rituály proměny katolické eucharistie s rituály proměny konanými podobným způsobem i v mnoha jiných náboženstvích.

Jung se snažil ve svém psychologickém výkladu mše svaté „ukázat, že se ústřední mysterium katolické církve zakládá mimo jiné na psychických předpokladech hluboce zakořeněných v lidské duši“ (Jung 11, s. 292). Jung ovšem neměl v úmyslu zužovat eucharistii na pouhé psychické procesy. Věnuje se jen jejich popisu, zatímco jejich podstata zůstává i pro něho tajemstvím, které vychází přímo z Boha a jeho jednání.