Syndromy duševních poruch (E. Malá)

Jednotlivé symptomy duševních poruch se spolu sdružují a vytvářejí symptomové trsy, které tvoří syndromy. V seskupení je některý symptom převládající, nebo psychopatologicky má vedoucí roli, a podle toho se syndromy rozdělují. Vyčleňování syndromů má u psychických poruch značný význam jednak pro diagnostiku, jednak pro terapii. Výčet syndromů duševních poruch uvádí tabulka 5.1.

Tab. 5.1  Přehled syndromů duševních poruch
Depresivní syndrom
Manický syndrom
Paranoidní syndrom
Katatonní syndrom
Deliriózní syndrom
Organický psychosyndrom
Odvykací stav (abstinenční syndrom)

Depresivní syndrom

Nejdůležitější symptomy depresivního syndromu jsou:

  • neodůvodněná chorobná, smutná nálada s častými sebevražednými myšlenkami;
  • ztráta pozitivních emočních reakcí, pocitu radosti;
  • ztráta zájmů a potěšení z aktivit, které pacienta dříve bavily;
  • apatie až abulie (neschopnost jakékoliv činnosti);
  • zpomalené myšlení i řeč, obtížné soustředění;
  • poruchy sebehodnocení -- pocity méněcennosti, nedostačivosti, sebepodceňování atd.;
  • snížená schopnost komunikace vedoucí až k sociální izolaci;
  • únava, psychická i fyzická nevýkonnost.

Časté bývá sebeobviňování, někdy je přítomen neklid a velká úzkost, celková nechuť k životu bez pocitu jakékoli radosti, poruchy spánku (nespavost, časné buzení, poruchy usínání, úzkostné sny), dále poruchy příjmu potravy s výkyvy hmotnosti, poruchy hormonálních funkcí a různé nespecifické symptomy jako bolesti hlavy, neurovegetativní labilita, srdeční oprese, bolesti břicha, zad a končetin.
Depresivní syndrom patří mezi nejčastěji se vyskytující syndromy u duševních poruch.

Ošetřovatelská péče
U utlumených forem je nutný dohled na jídlo, osobní hygienu. U neklidných forem je navíc nezbytné tlumení neklidu, případně omezování. U všech forem zvýšený dohled pro nebezpečí sebevraždy. Důležitá je rehabilitace: pracovní, kulturní a rekreační terapie při doléčování syndromu (viz také depresivní pacient -- kapitola 18).

Manický syndrom

Základní symptomy manického syndromu:

  • hlavním příznakem je nepřiměřená rozjařenost, bezdůvodná, nadměrně veselá patická nálada, výstřední, nepřirozená nebo podrážděná, hněvivá při odporu;
  • zvýšení psychomotoriky, aktivity a spontánních projevů -- pacient má množství nápadů, realizuje mnohé činnosti (nákupy, cestování, návštěvy), v návalech "dobra" šíří různé víry, rozdává věci atd.;
  • myšlení je rychlé, častý je myšlenkový trysk, doprovázený rychlou řečí -- vtipkováním;
  • sebehodnocení je zvýšené, pacient má tendence k přeceňování a "vytahování se" s pocitem, že vše zvládá;
  • zvýšená schopnost komunikace s navazováním sexuálních vztahů a tvořením "přátelství na potkání".

Často je přítomen velký neklid, agresivní projevy. Mimo tyto symptomy nacházíme též poruchy spánku (pacientovi stačí spát denně 2--3 hodiny, cítí se naprosto svěží, plný elánu), příjmu potravy ("nemá vůbec čas" se najíst), zvýšenou sexuální podnikavost s nebezpečím pohlavně přenosných nemocí a různých sexuálních deliktů.
Vyskytuje se u bipolární afektivní poruchy, u některých organických onemocnění (např. Alzheimerova demence, progresivní paralýzy).

Ošetřovatelská péče

Vzhledem k odmítání léků je nutno dohlížet na jejich užívání, při neklidu je nezbytný speciální psychologický přístup (nenechat se vyprovokovat k protiakcím). Někdy je nutné omezení. Důležité je zapojení do rehabilitace.

Paranoidní syndrom

Jde o nelogické, scestné uvažování, výraznou poruchu myšlení v obecném slova smyslu. Nejde tedy jen o vztahovačnost. Pacient je přesvědčený o změně vztahu okolí ke své osobě (náhodný pohled, smích bavících se lidí považuje za pozorování sebe, vysmívání se jemu, hovor o něm). Celé jeho chování je ovlivněno paranoidní percepcí. V popředí jsou kvalitativní poruchy myšlení, které se zpočátku vyskytují jako bludné představy, později jsou skloubeny v systemizované bludy s určitou "patologickou logikou". Časté jsou bludy pronásledování, ohrožení. Syndrom se vyvíjí pozvolna -- počáteční vztahovačnost se rozvíjí a pacient dává běžným jevům a událostem chorobný, scestný výklad vztahující se k jeho osobě, která je stále (podle něj) v centru všeho dění. Přidává se svárlivost, urážlivost, negativní vztah k druhým až agrese vůči okolí. Do bludného systému se dostává stále větší počet lidí a institucí. Pacient má např. pocit, že je tajně odposloucháván, sledován televizí, filmován na video, že bude likvidován.
Jsou-li při neporušeném vědomí přítomny halucinace, mluvíme o syndromu paranoidně-halucinatorním. Pacient vytváří různé obrany proti halucinacím (dělá obranná gesta, kontroluje potravu, aby nebyl otráven, hlasitě odpovídá, křičí a nadává "hlasům" při sluchových halucinacích, při čichových vše parfémuje, stále větrá, při tělových halucinacích se škrábe, myje atd.). Paranoidní i paranoidně-halucinatorní syndrom se vyskytuje u paranoidní schizofrenie, u trvalých duševních poruch s bludy, u organických poruch (Alzheimerovy demence, alkoholové halucinózy) a u toxických psychóz.

Ošetřovatelská péče

Zahrnuje dohled na užívání léků, zapojení do rehabilitace a řadu sociálních opatření v rodině, zaměstnání. Při neklidu jsou prováděna stejná opatření jako u manického syndromu. Nemocným nelze bludy vymlouvat, to naopak zvyšuje jejich podezíravost, ale ani s nimi nelze bezvýhradně souhlasit. Správnější jsou neutrální postoje. Vzhledem ke vztahovačnosti a podezíravosti pacienta není vhodné mluvit před ním šeptem, smát se po odchodu z "jeho" pokoje atd. (viz též paranoidní pacient).

(Pokračování této kapitoly najdete v knize Psychiatrie)

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru