Hypnotické, relaxační a imaginační postupy

Stavy „prosté“ neboli „prázdné hypnózy“, uvolněného těla a povzbudivých představ v mysli pomáhají samy o sobě podobně jako lázeňské procedury. Jsou také součástí terapeutických technik: bez relaxace se neobejde metoda systematické desenzibilizace, hypnoticky se navozuje analgezie i abreakce, představ využívá katatymně-imaginativní psychoterapie. (Blíže viz Kratochvíl, 2001; Kratochvíl, 2002.)

Hypnóza (z řec. hypnos spánek) je zvláštní psychický stav, který se vyznačuje (podle Kratochvíla, 2001):

• zvýšenou sugestibilitou (z lat. suggerere podkládat) – hypnotizovaná osoba přebírá bez kritického zvažování tvrzení hypnotizéra;
• změněným stavem vědomí, který „umožňuje pohlcení sugerovanými zážitky“;
• výběrovým vztahem k hypnotizérovi – hypnotizovaná osoba vnímá především hypnotizéra, ostatní je pro ni méně důležité.

Hypnóza je umožněna hypnabilitou, schopností pohroužit se do hypnózy, která je v dospělosti poměrně stálým osobnostním rysem. Existuje však i „bdělá“ hypnóza ericksonovská, která využívá transu a funkční dominance mozkových hemisfér. (Blíže viz Kratochvíl, 2001)

Předpokládá se, že úspěch hypnotických zásahů ve zdravotnické oblasti je působen účinkem sugescí, disociace a relaxace na činnost autonomního nervového systému, na imunitní funkce a na změny chování (Pinnell, Covino, 2000).

Relaxace (z lat. re- a laxus volný) znamená uvolnění. Nejznámějšími relaxačními postupy jsou Schultzův autogenní trénink a Jacobsonova metoda progresivní relaxace.

Metodu autogenního tréninku vypracoval berlínský neurolog a psychiatr J. H. Schultz (1884–1970), metodu progresivní relaxace v roce 1948 E. Jacobson z Chicaga (Kratochvíl, 2002).

Autogenní trénink postupuje přes nácvik tíhy, tepla, soustředění se na tep a dech k proteplenému břichu a chladné hlavě. Progresivní relaxace využívá rychlých a zřetelných přechodů mezi střídajícím se napětím a uvolněním. Pro některé netrpělivé, na výkon orientované pacienty je metoda progresivní relaxace přijatelnější.

Mezi relaxační postupy lze zařadit i metody biofeedbacku – biologické zpětné vazby.

Imaginace (z lat. imaginare představovat si, a to k lat. imago obraz) znamená doslova obrazivost, schopnost obrazové představivosti. S vnitřními obrazy a jejich významem pracuje částečně autogenní meditace neboli Schultzův vyšší stupeň autogenního tréninku a plně Leunerova katatymně-imaginativní psychoterapie. (Kratochvíl, 2002)

Základní texty 

Kastová, Verena (1999): Imaginace jako prostor setkání s nevědomím. Praha, Portál.
Kratochvíl, Stanislav (2001): Klinická hypnóza. Praha, Grada Publishing, 2., aktualizované a rozšířené vydání.

Otázka

Znáte denní snění? Popište, co potřebujete k tomu, abyste si mohli denní snění navodit. Zkuste si uvědomit, zda se nějaká témata opakují častěji. Co o vás vypovídají?