Výslech v kriminalistickém pojetí

Ukázka je z knihy Psychologie výslechu (J. Spurný, 2003).

Výslech jako kriminalisticko-taktická metoda je náročným tvůrčím procesem, jehož úkolem je získat – v souladu s ustanoveními trestního řádu – úplnou a pravdivou výpověď o vyšetřované události. Jeho průběh je určován aktivní činností vyslýchajícího. Je zaměřen k tomu, aby protokolováním výpovědi vyslýchaného byly získány věrohodné poznatky – právně relevantní informace – o vyšetřované události.

Tyto poznatky mohou být svým charakterem jednak soudními důkazy, jednak pramenem informací, které umožňují vyslýchajícímu zpřesnit další postup při vyšetřování (upřesnění taktiky dalšího vedení výslechu, zpřesnění existujících vyšetřovacích verzí, vytyčení dalších verzí, úpravu plánu vyšetřování).
Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. (2001) definují výslech jako:

„kriminalistickou metodu, kdy se na základě zákona získávají formou výpovědi kriminalisticky a právně významné informace z paměťových stop obsažených ve vědomí vyslýchaných osob, a to za přísného dodržení zákonem daných práv a povinností vyslýchaného i vyslýchajícího. Cílem výslechu je získání úplné a věrohodné výpovědi v zájmu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.“
Výpovědí se rozumí sdělení vyslýchané osoby učiněné v průběhu výslechu a zdokumentované podle příslušných právních předpisů. Proces formování výpovědi spočívá v získání, shromáždění a zpracování informace, v její fixaci, podržení a přepracování, následném vybavení, reprodukování a převzetí, přepracování a procesním podchycení informace vyslýchajícím. Obsah výpovědi získané během trestního řízení výslechem může být jednak důkazem, jednak informací nedůkazního charakteru.
Pro taktiku vedení výslechu klasifikuje kriminalistika výslechy podle různých hledisek.
Jedním z nejdůležitějších kritérií kategorizace výslechů pro určení taktiky je vztah vyslýchané osoby k vlastní výpovědi. Podle tohoto kritéria kriminalistika člení výslechy na:

• výslech osob, které chtějí vypovídat pravdu a jejichž úmysl se kryje s nastalým následkem – vzniká výslechová situace, kdy vyslýchaná osoba chce vypovídat pravdu, pravdivě vypovídá a její výpověď je relativně úplná;

• výslech osob, které chtějí vypovídat pravdu, avšak úmysl se z některých objektivních nebo subjektivních důvodů s nastalým následkem nekryje – jedná se o výslechovou situaci, kdy vyslýchaná osoba chce vypovídat pravdu, ale její výpověď je nepřesná neúplná a v některých epizodách je v rozporu s objektivně zjištěnými fakty;

• výslech osob, které nechtějí vypovídat pravdivě – pro tento typ výslechové situace je příznačný soupeřivý až konfliktní průběh interakce v důsledku lživé výpovědi vyslýchaného.

Dalšími kritérii kriminalistické kategorizace výslechů jsou: procesní postavení vyslýchané osoby, její psychický či fyzický stav, věk.
Dělení výslechů na jednotlivé druhy není záležitostí pouze formální nebo teoretickou, neboť každý z druhů výslechu má své specifické zvláštnosti, na které je třeba brát zřetel při volbě taktiky výslechu (Musil, Konrád, Suchánek, 2001).
Kriminalistika v souladu s požadavky trestního řádu rozlišuje následující stadia výslechu: úvodní stadium výslechu, stadium souvislého líčení (monolog) a stadium otázek a odpovědí (dialog).
Významnou etapu, předcházející vlastnímu výslechu, představuje příprava výslechu. Kriminalistika tuto etapu člení na dvě samostatné fáze – analytickou a syntetickou.
Analytická fáze přípravy výslechu obsahuje:

• analýzu znalostí, schopností a psychického stavu vyslýchajícího (smyslem této fáze je autoreflexe postojů vyslýchajícího k vyslýchanému, výslechu i k sobě samému);

• analýzu dosud shromážděných materiálů (účelem analýzy dosud shromážděných materiálů je seznámení vyslýchajícího s dosud získanými materiály s ohledem na připravovaný výslech);

• analýzu osobnosti vyslýchaného (spočívá ve studiu a rozboru dostupných materiálů a informací o vyslýchané osobě, jejích stycích a v přímém pozorování vyslýchané osoby v počátečním stadiu výslechu; cílem je vytyčení taktických záměrů a postupů, pomocí nichž bude vyslýchající usilovat o získání pravdivé a úplné výpovědi).

Syntetická fáze je vrcholem přípravy na nadcházející výslech. Vyslýchající v ní na základě poznatků získaných v analytické fázi přípravy vytváří podmínky k provedení výslechu a modeluje jeho pravděpodobný průběh. Syntetická fáze se rozděluje na obecnou a zvláštní část.

V obecné části syntetické fáze přípravy výslechu se rozhoduje zejména o formě výslechu podle procesního postavení vyslýchané osoby, určení předmětu a cíle výslechu, zařazení výslechu do procesu vyšetřování trestného činu, určení místa a času výslechu, způsobu zajištění přítomnosti vyslýchané osoby, způsobu utajení totožnosti svědka ve smyslu § 55 odst. 2 TrŘ, možných a nutných účastnících výslechu, volbě předpokládaných taktických postupů vedení výslechu, určení prostředků dokumentace výpovědi a jejich použití.
Ve zvláštní části syntetické fáze přípravy výslechu se vypracovává plán výslechu.

Úvodní stadium výslechu kromě splnění procesních formalit či náležitostí výslechu (ověření totožnosti vyslýchané osoby, poučení o právech a povinnostech podle jejího procesního postavení apod.) umožňuje vyslýchajícímu zejména zjistit postoj vyslýchané osoby k předmětné věci a k výslechu, doplnit informace o osobě a osobnosti vyslýchaného a jejích vztazích k dalším zainteresovaným osobám, formovat psychologický kontakt mezi ním a vyslýchaným.

Úvodní stadium výslechu plynule přechází z popudu vyslýchajícího ve druhé stadium souvislého líčení (monolog). Tato fáze začíná okamžikem, kdy po poučení a seznámení s předmětem výslechu je vyslýchaný vyzván, aby uvedl, co je mu o předmětné věci známo, a vyslýchaný vypovídá. Smysl spočívá v tom, že vyslýchaná osoba má možnost volně vypovědět o tom, co sama považuje za důležité, co vnímala a co se případně dozvěděla od jiných osob. Pokud má vyslýchaná osoba procesní postavení obviněného, realizuje se v tomto stadiu její právo vyjádřit se souvisle ke sdělenému obvinění, ke všem skutečnostem kladeným jí za vinu a důkazům o nich. V této fázi výslechu se nedoporučuje vyslýchanou osobu zbytečně přerušovat, pokud zjevně neodbočuje od tématu.
Analýza výpovědi vyslýchajícím umožňuje především zjistit a podchytit rozpory ve výpovědi, zjistit rozpory mezi výpovědí a dosud shromážděnými důkazy a informacemi nedůkazního charakteru, zjistit neúplnost výpovědi, učinit závěr, zda vyslýchaný chce, nebo nechce podat objektivní výpověď, zvolit adekvátní taktické postupy pro další stadium výslechu.

Protokolace této části výpovědi se provádí buď po určitých částech, nebo si vyslýchající činí poznámky a zápis provede až po skončení výpovědi.

Smyslem stadia otázek a odpovědí (dialogu) je doplnit, upřesnit, konkretizovat informace získané z předcházející části výslechu. V této fázi vystupuje zvlášť výrazně do popředí aktivní úloha vyslýchajícího, který se kladením otázek, jakož i předkládáním důkazů účastní na formování výpovědi vyslýchaného. Vyslýchané osobě nesmí být pokládány otázky kapciózní (záludné, lstivé) nebo sugestivní, případně otázky, v nichž je obsažena odpověď. Pokud je výslech aplikován ve formě procesního úkonu, je třeba otázky i odpovědi zaznamenat v protokolu.