Co je to OCD?

Pro OCD (Obsedantně kompulzivní porucha) je typické, že se člověk zabývá nepříjemnými myšlenkami a kvůli nim trpí silnou úzkostí, napětím či nepohodou. Bývají to nejrůznější obavy, že se něco přihodí nebo zanedbá a následky budou katastrofické. Proto se řada lidí s OCD vyhýbá situacím, které navozují takovéto ohrožující myšlenky. Úzkost z výše zmíněných obav a z následného vyhýbavého chování se snaží neutralizovat opakovanými úkony nebo stereotypními myšlenkami. Vznikne kompulze, která však sníží úzkost jen na chvíli. Brzy přichází nová úzkost, nová potřeba ji snížit a rozvíjí se další kompulze. V průběhu času obvykle potřeba další kontroly roste. Příznaky OCD mohou zahrnovat vtíravé myšlenky (obsese) o ušpinění, o agresi k druhým lidem, vtíravou váhavost, excesivní počítání, kontrolování, umývání se, ujišťování se, nutkavé sledování tělesných funkcí a psychického fungování. Většina postižených lidí má mnoho z těchto příznaků.

Ján Praško Obsedantně kompluzivní porucha OCD Koupit na e‑shopu

Většina osob trpících OCD si je zřetelně vědoma, že jejich chování je iracionální, ale nedokážou je neprovádět, protože v případě vynechání cítí velkou úzkost a strach z katastrofálních důsledků. Někdy si však své chování „morálně“ zdůvodňují „čistotností“, smyslem pro pořádek nebo snahou zabránit jakkoliv malé pravděpodobnosti, že by se něco katastrofického mohlo stát. Vědomí „iracionality“ však vede k tomu, že se za své chování často stydí a bojí se, že je ostatní budou pokládat za „blázny“. Bojí se, že kdyby své chování prozradili, druzí lidé by je odsoudili nebo by se jim smáli. Někdy mají strach, zda netrpí vážnější psychickou poruchou, třeba schizofrenií, proto se neúspěšně pokoušejí zvládnout příznaky vlastní vůlí. Své příznaky tají a dlouho se obávají vyhledat odbornou pomoc.

Základní znaky

 Obsese

  • Opakující se myšlenky, představy či nutkání, které jsou prožívány jako nepříjemné, nežádoucí, nesmyslné, vzbuzující úzkost.
  • Snaha potlačit je či ignorovat.
  • Jsou vnímány jako produkt vlastní mysli, a ne jako něco cizího, vnucovaného do mysli zvnějšku.
  • V důsledku obsesí dochází ke vzrůstu úzkosti, kterou se pak postižený snaží odstranit nějakým jednáním či rituálem – kompulzí. Kompulze mohou být zjevné i skryté.
  • Obsese mají také sklon ke generalizaci, tj. objevují se v dalších a dalších oblastech prožívání života.

Kompulze

  • Opakované, úmyslné a účelné jednání prováděné podle určitých pravidel nebo určitým stereotypním způsobem (touto úmyslností a cílevědomostí se kompulze liší od tiků).
  • Toto jednání směřuje ke snížení či předcházení úzkosti nebo nějaké obávané události či situace.
  • Toto jednání nemusí mít žádný vztah k tomu, čemu má zabránit, tj. může mít čistě magický význam.
  • Postižený si uvědomuje, že jeho jednání je nesmyslné nebo přehnané.
  • Obsese úzkost vyvolávají, kompulze ji dočasně snižují. Proto můžeme kompulze označit za aktivní obranu proti úzkosti. Přestože úzkost krátkodobě snižují, vedou současně k pocitům studu a nesmyslnosti, čímž pocit psychického napětí dále zvyšují.

Výskyt

Obsese a kompulze byly donedávna považovány za řídce se vyskytující poruchu. Podle novějších odhadů je prevalence OCD asi 2–3 %, tj. každý 30.–50. člověk. Je to druhá nejčastěji se vyskytující psychická porucha po depresi. Objevuje se častěji než panická porucha, bulimie, mentální anorexie či schizofrenie. Výskyt OCD je přibližně stejný u mužů i žen, objevuje se v každém věku, u všech ras a etnických skupin. Onemocnění obvykle začíná v dětství nebo raném mládí, nejčastěji mezi 18. a 25. rokem života. U nás v průměru trvá 7–15 let od počátku příznaků OCD do doby, kdy se trpící odhodlá léčit. To většinou znamená, že přichází, až když příznaky již značně blokují jeho normální život, svazují ho jak v zaměstnání, tak v rodině. Samozřejmě platí, podobně jako u ostatních nemocí, že čím dříve postižený přijde, tím bývá léčba kratší a úspěšnější. Nicméně příznaky nemoci je možné úspěšně zmírnit i u lidí, kteří nemocí trpí více než 20 let.Co je to OCD?

OCD je chronické, omezující a často invalidizující onemocnění. Příznaky se v průběhu času mohou měnit jak v obsahu, tak intenzitě. V počátečních stadiích nemoci jsou trpící často schopni udržet svoje obsese a kompulze pod částečnou kontrolou. Dlouhodobý průběh, často celoživotní, bývá u některých lidí zhoršen atakami výraznějších příznaků, které se střídají s obdobími, kdy nemoc z velké části ustoupí. Jenom malá část nemocných zažije pouze jednu několikaměsíční epizodu OCD, která plně odezní a již se nikdy nevrátí.

Příznaky

Mnoho nemocných se nikdy se svou poruchou k lékaři nedostane, a pokud ano, léčí se např. pro deprese, které OCD často provázejí, nebo pro postižení kůže na rukou, způsobené častým nutkavým mytím. Ani potom většinou kvůli studu své problémy spontánně nepřiznají. Přitom by možná stačilo několik základních otázek, na které si můžete odpovědět. Tyto otázky zachytí základní příznaky až u 80 % nemocných s OCD. Jsou následující:

  • Štítíte se špíny, nákazy nebo kontaminace?
  • Musíte opakovaně dbát na to, abyste se očistil(a), nebo před nimi zabezpečil(a)?
  • Musíte si mýt ruce vždy několikrát za sebou?
  • Musíte nadměrně počítat předměty nebo svoje činnosti?
  • Musíte opakovaně kontrolovat, zda jste vypnuli plyn, elektrický sporák, vodovodní kohoutky nebo zamkli dveře apod.?
  • Máte vtíravé myšlenky, které se vám automaticky vnucují a nemůžete se jich zbavit?
  • Musíte se soustředit na symetrii nebo správné pořadí?
  • Napadají vás agresivní myšlenky nebo myšlenky se sexuálním či rouhavým obsahem, které nechcete (odmítáte), a přesto se opakovaně vnucují?

Základní projevy OCD jsou:

  • obsese;
  • kompulze;
  • ujišťování se;
  • vyhýbavé a zabezpečovací chování;
  • tělesné příznaky.

Obsese

David Adam, který sám přes dvacet let s touto poruchou zápolí, v upřímné snaze jí porozumět nabízí přehled psychologických, výzkumných, historických, ale i osobních postřehů a poznatků. Také jako e-kniha.

Obsese je nechtěná, vtíravá, opakující se a neodbytná myšlenka, představa nebo impulz, která se znovu a znovu ve stereotypní formě vtírá do mysli člověka. Obsese jsou prožívány jako události, které se vnucují automaticky do vědomí. Objevují se proti vlastní vůli. Mohou vás odpuzovat, můžete je vnímat jako nesmyslné, pohoršující nebo neodpovídající vaší osobnosti. Mohou se objevit po celé řadě spoušcích podnětů, například po podání ruky s cizí osobou, uzamčení bytu, pohledu na ostrý předmět, po přečtení nepřijatelného slova, pohledu jiného člověka nebo po určitém jednání – například použití veřejné toalety –, kde je riziko nákazy. Mohou se objevit v podobě obavných, odpudivých, rouhavých, nemravných, absurdních myšlenek, nebo také všech dohromady. Člověk je nechce, ani je nevítá, místo toho se jim obvykle brání a snaží se jich zbavit. Obsese je pasivní automatický zážitek: člověku se to děje samo od sebe. Může být zabrán do nějaké aktivity, jako je čtení knihy nebo řízení auta, když se obsedantní myšlenka vetře do jeho vědomí. Tím přeruší jeho normální myšlení a jednání.

Příkladem obsese u Tomáše byla opakující se myšlenka pokaždé při pohledu na nůž, nůžky nebo jiný ostrý předmět, že může vážně fyzicky zranit své dítě (i když věděl, že to nikdy neudělá).

Obsese téměř vždy vyvolávají tíseň, napětí, úzkost nebo jiný druh nepohody, protože jsou vnímány jako nesmyslné, nechtěné, ale nejdou potlačit. Někdy vyvolávají pocit ohrožení samotného nositele, jindy mohou být i obscénního nebo násilného rázu. Na rozdíl od úmyslného zabývání se určitými myšlenkami jsou obsese velmi nepříjemné. Protože jsou doprovázeny velkou tísní, úzkostí, strachem nebo napětím, nutí k jednání, které tyto emoce neutralizuje. Tomuto jednání říkáme kompulze.

Valérie má vracející se vtíravou myšlenku, že by mohla bodnout svoje dítě nožem. Měla také v představách zrakový doprovod této myšlenky: viděla se, jak bodá dítě, jeho krev a pak se z toho hroutí.

Otakar má nutkavou myšlenku, že se zašpinil nečistotou, bakteriemi a viry na klikách dveří a madlech v dopravních prostředcích.

Pavel, řidič z povolání, trpěl nutkavou nejistotou, zda nesrazil při předjíždění cyklistu nebo chodce stojícího u silnice.

Michaele se pokaždé, když viděla církevní budovu, obrázek s církevními motivy nebo četla text s církevní tematikou, vnutila nechtěně myšlenka, že „Bůh je čurák!“.

Adam trpí pro něj nesnesitelnou nutkavou otázkou: „Nejsem homosexuál?“

Bedřich měl vtíravé představy, v nichž viděl sám sebe, jak nožem napadá svoji matku. Také ho pronásledovala myšlenka, že by tento čin mohl opravdu spáchat.

Míšu obtěžoval nutkavý impulz, že se sexuálně vzruší při pohledu na dítě.

Dalibor trpěl nutkavou myšlenkou, že má rakovinu, nebo že by se u něho mohla rakovina rozvinout.

Elena měla opakované nutkání vykřikovat na veřejnosti nemravnosti. Také ji napadala myšlenka, že by to mohla skutečně udělat.

Tyto příklady ukazují podstatné rysy obsese. Vtírá se do vědomí jako nevítaný vetřelec. Může mít formu myšlenky, představy, impulzu nebo kombinace všeho dohromady. Obsese ve formě myšlenek jsou mnohem obvyklejší než obsese ve formě impulzů a představ. Když se nutkavá myšlenka vyskytne, člověk se jí obvykle brání a snaží se ji pustit z hlavy. I když se mu podaří se jí zbavit, může se během krátké chvíle vrátit. Někteří klienti uvádějí, že jejich obsese jsou přítomné po většinu doby, kdy bdí, navzdory zoufalé snaze se jich zbavit. Úsilí zdolat obsese může být vyčerpávající, i když tento boj není přátelům a příbuzným navenek patrný.

Postižený rozpoznává, že to je jeho vlastní myšlenka. To je důležitý rys, protože při některých duševních onemocněních klienti zažívají pocit, že myšlenky jsou jim vkládány do hlavy vnější silou (jiní lidé, přístroje, mimozemšťané, Bůh apod.).

Příběh muže s OCD - Muž, který nemohl přestat


Co bývá obsahem obsesí?

 Objevují se některá velmi běžná témata: nakažení a špína, nemoc, smrt, násilí a agrese, zranění a nebezpečí, morální a náboženské náměty. Vyskytují se také obsese vztahující se k sexu a (méně často) zcela nesmyslné nebo malicherné obsese. Například mladá studentka si stěžovala na nutkavou myšlenku: „Všechno se vrací s novou naléhavostí“, která jí nedávala žádný smysl. Jednomu mladému muži se opakovaně vracely vizuální představy geometrických příkladů, které řešil kdysi dávno ve škole. V některých případech obsese sestává z pochybností vztahujících se k většině věcí, které člověk dělá. Například mladá žena si stěžovala, že kdykoli něco udělala, okamžitě ji napadla myšlenka: „Udělala jsem to správně?“ nebo „Udělala jsem správnou věc?“ Často však bývají takové, že člověka silně rozruší – objevuje se v nich něco, před čím má obavy a je mu maximálně osobně nepříjemné. Například u matky, která velmi miluje svoje dítě, se objeví obsedantní myšlenka, že by to dítě mohla vyhodit z okna nebo ho bodnout nožem. U člověka, který se velmi obává o své zdraví, se objeví myšlenka, že se nakazil dotekem kliky u dveří, u silně věřícího člověka se může objevit rouhání se Bohu, u úzkostně čistotného myšlenky o zašpinění apod. Jednotícím tématem bývá obava z možného ohrožení a potřeba mu zabránit.

Kompulze

Obsese vyvolávají nepříjemný pocit a často provokují nutkavé jednání (kompulzi), které tento nesnesitelný pocit poněkud zmírňuje. Při kompulzi jde o nutkavé myšlení, chování nebo činnost, kterou musíme udělat, i když si uvědomujeme, že je nesmyslná nebo nepřiměřená. Občas se snažíme tomuto chování zabránit, ale je to příliš těžké. Můžeme cítit úzkost, která nezmizí, dokud toto chování neuskutečníme.

Bára si opakovaně a nadměrně umývala ruce, aby se zbavila znečištění bakteriemi. Mytí prováděla pokaždé formou přesného rituálu, sedmkrát bez mýdla a sedmkrát s mýdlem.

Patnáctiletá Lidka každý večer před spaním čistila a umývala prostor okolo své postele včetně zdi, aby zničila bakterie a špínu.

Lukáš otvíral napsané a zalepené dopisy, aby se ujistil, že je napsal správně. Než je odeslal, několikrát roztrhl obálku, přečetl dopis a znovu vložil do nové obálky.

Vlasta si stěžovala, že pokaždé když vstoupila do místnosti, musela se počínaje zleva dotknout všech čtyř rohů.

Luděk měl kompulzi dotknout se levou rukou všeho, čeho se už dotkl pravou rukou, a naopak.

Ota měl kompulzi před každým jídlem vyprázdnit svůj měchýř. Musel se jít vyprázdnit i v případě, že močil chvíli předtím, než usedl k jídlu. Cítil, že jinak by neměl z jídla požitek.

Rudolf měl kompulzi podívat se zpět přes své rameno na budovu, ze které právě vyšel. Nejprve se podíval přes levé rameno, pak přes pravé a pak opět přes levé.

Pavlína musela otřít mokrým hadříkem každý stůl či pracovní místo předtím, než je použila.

Věra se nutkavě myla a dezinfikovala své věci z obavy, že onemocní rakovinou. Strávila tím každý den mnoho hodin.

Petr před odchodem z domu musí opakovaně kontrolovat, zda jsou elektrické spotřebiče vypnuté, kohoutky zavřené a dveře zamčené.

Karel trpěl myšlenkou (obsese), že spolkne vlas, dostane zánět slepého střeva a zemře. Proto vždy před usnutím kontroloval hodinu pečlivě svoje lůžko (kompulzivní chování), zda tam nezůstal nějaký vlas, který by ve spánku mohl spolknout.

Hlavním rysem všech těchto příkladů je, že člověk cítí silné nutkání provést konkrétní čin, který uskuteční přes svůj odpor a navzdory vědomí, že to je nesmyslné nebo přinejmenším nepřiměřené.


Co je to OCD?Kompulze může probíhat skrytě (pouze v myšlenkách), v chování nebo prostřednictvím ujišťování od druhých. Nejčastější formou kompulzivního jednání je kontrolování, čištění a mytí. Matka, která se nutkavě obává, že by mohla nakazit a zabít své děti, protože její osobní hygiena není dostatečná, může neutralizovat svůj strach tím, že se rituálně umývá. Muž, jehož nutkavé obavy o vlastní zdraví se spouštějí při přečtení nebo zaslechnutí slova „rakovina“, může mírnit svůj strach tím, že si celé hodiny pečlivě zkoumá tělo. Obsedantní myšlenky a kompulzivní jednání mohou být provokovány v určitých situacích, a proto se postižený jedinec takovým situacím obvykle vyhýbá. Například matka, která se nutkavě zabývá čistotou, se může pětkrát denně koupat a nosit gumové rukavice na jedno použití, aby neměla pocit, že je špinavá. Muž s obsedantními obavami o své zdraví odmítá číst knihy a periodika, v nichž by se mohlo vyskytnout slovo „rakovina“. Stejně jako u ostatních úzkostných poruch vede vyhýbavé chování k udržování problému. Úzkost díky kompulzivnímu jednání krátkodobě poklesne, ale později se znovu zvýší.

Kompulze (nutkavý akt, rituál) tedy je opakované a zdánlivě účelné chování, které je prováděno znovu a znovu, ve shodě s určitými pravidly nebo ve stereotypní podobě. Může být zcela nepřijatelné nebo (častěji) částečně přijatelné. Takové jednání není cílem samo o sobě, ale je obvykle zaměřeno k nastolení nebo předejití určité události či situace. Tato činnost ovšem není logickou ani realistickou možností, jak daného cíle dosáhnout (například dotknout se několikrát fotografie příbuzných, aby se jim nestalo nic zlého), nebo je jednoznačně nepřiměřená (jako je umývat si ruce pokaždé půl hodiny s cílem odstranit bakterie). Jsou také případy, kdy se člověk pouští do kompulzivního jednání, aby zamezil vzniku silné úzkosti, nebo dokonce paniky. Činu předchází silné nutkání k provedení daného jednání. Obvykle se objevuje přání vzepřít se. Kompulze nejsou spojeny s příjemnými pocity, ani nevedou k realizaci užitečných cílů. Člověk si uvědomuje zbytečnost a nesmyslnost svého jednání a nepřináší mu žádné potěšení, ačkoli dočasně vede k odstranění napětí a pocitu úlevy. Kompulzivní chování může být nápravné (umývání) nebo ujišťující (kontrolování, ujišťování u okolí apod.).

Pokračování kapitoly najdete v knize Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit, která je k dostání na našem e-shopu

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru