Proč je nutné učit se myslet

Učitelé by měli učit všechny děti, jak se mají učit a aktivovat své kognitivní funkce, nejen proto, aby byla výuka dětí se speciálními potřebami úspěšná, ale aby se tyto děti dokázaly přizpůsobit technickým, sociálním a kulturním změnám ve stále se měnícím světě. Ruku v ruce s globalizací ekonomické situace se samozřejmě trvale mění i podmínky zaměstnanosti.
V nynější době moderní technologické společnosti je vysoce nepravděpodobné, že někdo zůstane ve stejné profesi po celý život. Prakticky každý si musí stále rozšiřovat vzdělání, učit se nové metody, postupy, přístupy. Vysoká nezaměstnanost nezřídka vyžaduje rekvalifikaci na jinou práci. Obsah zaměstnání se mění; moderní technologická společnost potřebuje mnohem více lidí, kteří by pracovali na pozicích vyžadujících vysokou myšlenkovou kapacitu. Například automechanici stále více potřebují pracovat s vysoce sofistikovanými přístroji. Jestliže byli v učení vedeni pouze ke konkrétním způsobům aplikování znalostí bez možnosti rozvoje abstraktních myšlenkových procesů, při adaptaci na nové postupy patrně budou mít velké problémy. Mění se i výrobní postupy: Zemědělská i potravinářská výroba, způsoby přípravy a vzorce spotřeby, které v minulém století byly víceméně stejné, se koncem 20. století výrazně změnily.
Proto se nadále potřebujeme učit a přizpůsobovat měnící se situaci. K tomuto účelu potřebujeme vyšší myšlenkové procesy.
Technické vynálezy způsobují revoluci v našem každodenním životě. Kdo v roce 1980 mohl předvídat, že nastane tak prudký rozvoj počítačů, elektronické komunikace, internetu? Zásluhou technického rozvoje se svět stává stále složitějším a abstraktnějším. Málokdy vidíme přímé spojení mezi tím, co děláme, a výsledkem svých snah.

Příklad nakládání s elektrickou energií
Jako příklad si můžeme uvést elektrickou energii. Je vyráběna daleko od místa, kde právě jsme, ale jsme na ni zcela odkázáni. Nevidíme ji. Chceme-li do ní zasahovat, musíme aktivovat vyšší myšlenkové procesy, jinak můžeme ohrozit život svůj i druhých. Je nutné představit si, jaké by byly důsledky spojení dvou nesouhlasných kontaktů, není radno jednat ukvapeně, naopak je třeba pečlivě plánovat a racionálně si rozmyslet další postup.

Většina nehod je zaviněna nedostatečně rozvinutými myšlenkovými procesy
Mnohé technické vynálezy vyžadují, aby se s nimi zacházelo velmi obezřetně. Patří k nim auta, letadla, hořlaviny, chemikálie, toxiny atd. Vyžadují mimořádná bezpečnostní opatření. Svět však není připraven na práci s nimi: uvědomme si, ke kolika nehodám a ekologickým katastrofám docházelo a dochází (například katastrofa v jaderné elektrárně Černobyl, letecká neštěstí na celém světě, otravy kyanidem v Rumunsku, ropná katastrofa v Brazílii). Na vině bývá nedokonalé myšlení.
Když se stane nějaké neštěstí, na vině bývá mnoho lidí na různých organizačních rovinách. Vezměme si situaci, kdy se potopil trajekt Estonia v Baltském moři. Při této katastrofě zemřelo osm set lidí. Příčinou byla chyba v myšlení. Kapitán špatně provedl kontrolu strojů, strojník špatně zkontroloval dveře, svůj díl viny nesou i konstruktéři trajektu.
Dokonce i manuální pracovníci, jako jsou uklízeči, musejí přemýšlet o nejrůznějších aspektech důsledků své práce, například o recyklaci a o způsobu nakládání s toxickými odpady. Příkladem může být nehoda, která se stala v roce 1999 v Belgii. Někdo vylil použitý motorový olej otrá vený těžkými kovy do kontejneru, který byl určený na olej na smažení. Motorový olej skončil v přípravně pro potravu zvířat a zabil stovky kusů drůbeže. Musela být zrušena celá produkce drůbeže a vajec, do níž zasáhla kontaminovaná potrava. Toto nepromyšlené jednání mělo za následek škodu v řádech milionů eur.
Podobná zdánlivě malá událost v letadle rovněž může zapříčinit katastrofu. I řidič nákladního auta musí myslet pečlivě a přesně, nestačí, aby uměl řídit. Musí řešit stále složitější dopravní situace. Je proto poměrně nelogické, aby pilot pro účely získání leteckého oprávnění musel studovat dva roky, zatímco řidičem nákladního auta se může stát kdokoli, kdo projde jen několikatýdenním školením. Piloti navíc musejí absolvovat pravidelné přezkušování a testy. Dalším předpokladem pilotní licence je středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, zatímco řidiči nákladních aut mívají základní vzdělání. Jsou také méně placeni. Nicméně řidiči nákladních aut mají – stejně jako piloti – velkou zodpovědnost. Více smrtelných úrazů se ovšem stává na silnicích než ve vzdušném prostoru.

Vše je abstraktnější, dokonce i peníze
Dalším příkladem jsou peníze. Jejich pojetí vyžaduje rostoucí stupeň abstraktního uvažování. Před sto lety se platilo vzácnými kovy, většinou zlatem. Jejich hodnota byla odvozována od váhy. Hodnotu kovů bylo možno vnímat základními smysly.
S nástupem papírových peněz bylo nutno začít pracovat s abstrakcí. Hodnota je odvoditelná z čísla na bankovce, takže vazba i nadále je zaznamenatelná přinejmenším zrakem. Při rozměňování bankovek je možno sledovat transakci. Jenže od okamžiku zavedení kreditních a platebních karet a elektronického bankovnictví nejsou finanční transakce vůbec viditelné a navíc vyžadují rozvinutou schopnost abstrakce. Mění se jen čísla na bankovních účtech. Na jednoduché transakci se podílí mnoho lidí a samozřejmě i technologie. Lidem se speciálními potřebami proto nestačí vysvětlit peněžní operace konkrétně a názorně, nácvik rozměňování mincí a bankovek je naprosto nedostačující. Je nutné vést je k abstrakci.

Práce s internetem a důsledné systematické uvažování
Dalším příkladem je přístup k informacím a komunikaci. V současné době zpravidla vyžaduje znalost práce na počítači. Není potřeba znát technické detaily počítače, ale je zapotřebí, aby člověk uměl nakládat s osvojenými poznatky, systematicky je zpracovával, aby uměl vyhledávat informace a důkazy, naučil se pracovat se symboly atd. Software a hardware se stále mění. Počítače a internet nám zprostředkovávají takřka neomezené množství vědomostí. Informace se stávají přístupnými v globálním měřítku, naším úkolem je zvážit, které jsou pro nás užitečné či potřebné. Musíme umět kriticky posoudit jejich hodnotu. Používání internetu od nás tedy vyžaduje více než povědomí o tom, které tlačítko máme zmáčknout nebo jak se kliká myší. Jedná se o myšlenkově náročný proces. Na práci s internetem není připravený každý, někdo nedokáže kriticky zpracovávat ohromnou masu informací a vnímat podstatné změny.

Lidé s výrazně omezenou kapacitou myšlení představují riziko
Při výzkumech myšlení dospívajících a dětí bylo zjištěno, že kritické myšlení neodpovídá požadavkům jejich věku (Shayer a Adey, 1998). Americký profesor Gary Matthews, který dlouhé roky studoval myšlenkové procesy dětí, sice zastává optimističtější názor, přesto se domnívá, že je nutné rozvíjet takový způsob školního vzdělávání, která by negativně nepodrýval jejich přirozené schopnosti (Matthews, 1994). Bohužel se nezdá, že by tradiční vyučování orientované na výsledek stimulovalo myšlení tím nejoptimálnějším způsobem. Lidé neschopní kritického uvažování se nezřídka zařazují do řad fundamentalistů a podléhají nejrůznějším ideologiím. Představují tak nebezpečí pro demokracii. Neumějí správně posuzovat vztahy vzájemnosti, nedokážou přijmout, že každý člověk může mít na situaci jiný názor, protože vnímají jen vlastní názor. Takovéto myšlení je ryze sebestředné. Podle Piagetovy teorie by mělo být egocentrické myšlení překonáno během prvních školních let. Proto celá populace, případně její poměrná část, zůstává ve fázi dětského způsobu myšlení čili v předoperačním stadiu.
Destruktivní chování nebo politický fundamentalismus se ke slovu hlásí i tehdy, když lidé upřednostňují jakési tunelové vidění, zaměřují se jen na výsek reality, až nakonec nedokážou pojmout celek, který by na opak měli vnímat. Neumějí pohlédnout na chování druhého z jiného úhlu pohledu, ulpívají na jediném. Nedostatečně se zamýšlejí nad svými hypotézami ohledně chování druhých. Tento způsob obvykle vídáme u jedinců trpících poruchami učení, ovšem můžeme se s ním setkat prakticky u kohokoli, i u lidí s vysokoškolským vzděláním. V současné době dennodenně slýcháme o případech ničivých tendencí ve válkách. I ony jsou zapříčiněné nedostatečným kritickým myšlením. Válka dále bývá důsledkem impulzivního chování. Vezměme si genocidu ve Rwandě: propukla „náhle“ po letech postupně se vynořujících nebezpečných pocitů strachu.
V jiném případě vypuknutí války následovalo po krátkozrakých závěrech a neověřených hypotézách, případně i v důsledku megalomanie, jako tomu kdysi bylo v nacistickém Německu.
Na ryze individuální úrovni můžeme vidět, že násilí bývá důsledkem impulzivity, nedostatečné kontroly emocí a neschopnosti promýšlet možnosti smírného řešení situace. Schopnost kontrolovat impulzivitu přitom je základní, typicky lidská kognitivní funkce, která bývá rozvíjena od raného dětství (Feuerstein a kol., 1988).
K rozvoji násilí a fundamentalismu s největší pravděpodobností přispívá neadekvátní školní systém, pro nějž je příznačné nedostatečné vedení ke kritickému myšlení.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru