Viktorie Bartoníčková; Alžběta Dvořáková: Cesta z mlčení

Jsem to pořád já, jen ti to nemůžu říct

Když člověk ztratí řeč, neznamená to, že ztratil vůli a inteligenci. Afázie – porucha řeči, například po cévní mozkové příhodě – může naopak důkladně prověřit inteligenci lidí v okolí postiženého. Protagonistka novely Cesta z mlčení v první osobě a jakoby v přímém přenosu sděluje myšlenky, vzpomínky a pocity chytré a samostatné ženy, bývalé letušky, která uměla čtyři jazyky a v krizových situacích pohotově pomáhala ostatním. Náhle však nemůže své myšlení a vůli artikulovat ani porozumět druhým – třeba netrpělivé zdravotní sestře.

„Absolutně nerozumím, téměř nemluvím, vůbec nepíšu, neumím počítat, většinou nevím, kolik je hodin, nejsem schopná telefonovat, ztratila jsem orientační smysl, neumím se podepsat, necítím vůni, teplo ani zimu, zapomněla jsem se smát, nerozumím vtipům, zato jsem hodně přecitlivělá...“ Zpočátku ani neví, jak spustit sprchu. Často se spálí, aniž by to cítila. Lehce či teple se obléká jen podle toho, co mají na sobě ostatní. Neumí si říct o lístek do metra, ale z automatu ho také nevydoluje. Nastupuje půl hodiny, protože ji paralyzuje hluk a ztrácí orientaci. Ani její muž a dcery, kteří při ní stojí, s ní nemohou vše sdílet. Navíc ona chce být samostatná, ne být litována. Žena, která nikdy nevěděla, co je deprese, se najednou potýká i s těžkými psychickými stavy.

Kniha naštěstí není sledem nářků a karambolů, naopak – na začátku, ještě v nemocnici, převažují živé vzpomínky na létání, na cizí země, na kolegiální souhru. V druhé fázi – „doma“ – sledujeme tvrdohlavé a systematické pokusy vypravěčky naučit se mluvit a číst ze slabikáře či ze slovníku cizích slov, konstatování neúspěchů i občasné euforie z mluvení, sdílení a vylaďování s okolím – které se zase učí trpělivě poslouchat a zřetelně vyjadřovat.

Novela vychází ze životního příběhu Viktorie Bartoníčkové, která skutečně cestu z mlčení našla. Později vybudovala Klub Afasie, který v tom pomáhá druhým. Z jejích poznámek, ústního vyprávění i prožitků dalších afatiků vystavěla Alžběta Dvořáková literární tvar podaný poutavě a věcně. Díky oběma autorkám vznikla kniha, v níž se spojila hluboká zkušenost, která má co říct, s velice vkusným způsobem, jak to říct.

Autor recenze: Daniela Iwashita

Zdroj: http://www.lidovky.cz/

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru