Inkluzi dětí s PAS, ADHD či postižením v mateřské škole usnadní naše nová kniha

Naše nová kniha je průvodcem pro pedagogy, kteří by rádi do mateřské školy přijali dítě s postižením, ale nevědí si s tím úplně rady, ale užitečná bude i pro ty, kteří se již integraci věnují. Naleznou v ní řadu příkladů z praxe a na jejich základě zformulovaných doporučení.

Inkluze v mateřské školeInkluze v českých školách je v současné době často diskutovaným tématem, které vyvolává nejen v odborné veřejnosti emoce a množství pozitivních i negativních reakcí a v pedagogických pracovnících časté obavy. Naše nová publikace má přispět ke zmírnění těchto obav. Tématu inkluze se věnuje „zespodu“, tedy od rodiny dítěte s postižením, kde vše začíná. Kniha neobsahuje jen teoretický základ problematiky inkluze, ale uvádí množství konkrétních příkladů z praxe, pozitivních i negativních. Má fungovat jako praktická příručka pro pedagogy a asistenty pedagoga při jejich spolupráci s rodiči dítěte s postižením a s dítětem samotným, přináší jim vhled do jednotlivých metod, které lze při výchově dětí s postižením využívat. 


Mgr. Martina Mazánková je speciální pedagožka a konzultantka pro zavádění alternativní a augmentativní komunikace u osob se zdravotním postižením.

Ukázka:

Význam předškolního vzdělávání pro dítě s postižením

Obsah knihy naleznete zde.

Nástup do předškolního zařízení představuje pro mnoho dětí s postižením první příležitost k odpoutání se od matky. Děti s postižením bývají do předškolního zařízení umisťovány průměrně kolem čtvrtého až pátého roku života. Tento opožděný nástup je zapříčiněn zejména mnohými zdravotními obtížemi, které se často u dětí projevují současně a rodina i dítě samotné se na veškeré tyto obtíže musí adaptovat a naučit se s nimi žít. Spousta dětí s postižením bývá také na začátku života dlouhodobě hospitalizovaná. Celková péče o dítě s postižením je v prvních letech života dítěte pro rodiče natolik náročná, že rodič již nemá kapacitu využívání možnosti předškolního vzdělávání u dětí. Rodiče mnohdy odmítají zařadit své dítě do předškolního zařízení dříve než ve čtyřech letech, neboť se bojí častých infektů, které by dítě mohlo v předškolním zařízení získat od ostatních dětí. Každý infekt u dítěte s postižením totiž představuje hrozbu zhoršení zdravotního stavu a případně přidružených onemocnění, která postižení doprovází, zejména epilepsie, jejímž spouštěčem mohou být infekty a horečnaté stavy. Je-li dítě s postižením nemocné, nemůže též cvičit Vojtovu metodu. I několikadenní vynechání cvičebních jednotek však u některých dětí znamená velké zhoršení v oblasti hrubé motoriky. Po zvážení všech těchto negativ je pak pochopitelné, že rodiče dítěte s postižením stále odkládají jeho nástup do předškolního zařízení. Dítě s postižením má však potřeby jako každé jiné dítě, proto i u těchto dětí přichází čas, kdy mají zájem o své vrstevníky, chtějí navazovat přátelství a každodenní pobyt doma s maminkou je již neuspokojuje. 

Mohlo by vás také zajímat: Vzdělávání dětí od dvou let v MŠ

PŘÍKLAD Z PRAXE

Pětiletý Ondřej trpí od narození závažným neurosvalovým onemocněním, kvůli kterému je připoután na invalidní vozík a plicní ventilaci. Každý infekt pro něj představuje vážné zdravotní komplikace s dlouhodobou hospitalizací a přímým dopadem na zhoršení zdravotního stavu. Rodiče proto dosud odmítali začlenění do předškolního zařízení. Ondřej tak trávil celé dny převážně s matkou, neboť starší sourozenec již plní povinnou školní docházku. Přestože Ondřejova maminka byla velmi aktivní, na každý den chystala pro Ondřeje zajímavé hry, soutěže, brala ho ven, do divadla a podobně, Ondřej začal být velmi apatický. Odmítal jakoukoliv činnost, postupem času začal být plačtivý. Naopak nejradostnější býval tehdy, když rodinu navštívili přátelé, kteří měli další děti. 

Přestože Ondřej si s dětmi kvůli svému těžkému motorickému postižení příliš nepohrál, velmi ho bavilo děti pozorovat a smát se tomu, co dělají. Postupem času rodiče naznali, že přece jen dají Ondřeje na pár dní v týdnu do mateřské školy speciální. Ondřej se vracel ze školního zařízení velmi šťastný. Brzy ráno, ještě předtím, než ho maminka přišla probudit, byl už vzhůru a podle jeho projevů v chování šlo usuzovat, že se do školky velmi těší. Naopak o víkendech, kdy mu maminka vysvětlila, že školka je zavřená a on musí být celé dny doma, byl Ondřej opět velmi apatický a nešťastný. Maminka dodatečně celou skutečnost zhodnotila slovy, že kdyby věděla, že Ondřej bude v dětském kolektivu tak šťastný, nedržela by ho tak dlouho doma.

Dítě s postižením se po nástupu do předškolního zařízení učí žít v kolektivu dětí a navazovat přátelství. Učí se přebírat nové role, přijímá nové autority. Adaptuje se na nové prostředí, učí se nastolenému režimu. Ze styku s dětmi čerpá zcela nové zážitky, učí se prosadit ve skupině dětí i v celém třídním kolektivu. Každá forma předškolního vzdělávání má pro dítě s postižením svá pozitiva i negativa. Integrace dítěte do mateřské školy běžného typu je pro ně velmi přínosná. Je zde zcela přirozeně motivováno kolektivem zdravých dětí a v touze vyrovnat se jim si snáze osvojuje nové dovednosti. Díky integraci má možnost získat vzdělání odpovídající svým schopnostem. I samotné dítě s postižením je však přínosem pro ostatní děti. Zdravé děti si velmi dobře uvědomí, že být zdravý není pravidlem, naučí se jednat s dítětem s postižením, pomáhat mu a být tolerantní k jeho odlišnostem.
Velkou nevýhodou však je, že běžná mateřská škola nedokáže zabezpečit takové formy péče, které by dítě s postižením potřebovalo (např. fyzioterapii, logopedii). Zabezpečení těchto terapií, které výrazným způsobem přispívají k udržení a ke zlepšení zdravotního stavu dítěte, pak spočívá na rodičích, kteří by měli s dítětem tyto terapie absolvovat po škole, tedy v odpoledních hodinách, kdy už však dítě může být velmi unavené. Další nevýhodou je stále přetrvávající strach některých pedagogických pracovníků z integrace dítěte s postižením. Obavy pedagogů jsou zčásti zcela opodstatněné. Řada z nich za mnoholetou praxi nemá žádné zkušenosti s dětmi s postižením. K této problematice nemají žádné vzdělání, nebo pouze okrajové. Z vlastního zájmu vystudovali vzdělávání zdravých dětí a celý profesní život se orientovali na tuto sféru. Proto představa, že nyní budou muset vzdělávat dítě s postižením, vzbuzuje tolik obav. Přetrvávající obavy nebo v některých případech i odmítavý postoj pedagoga k integraci se pak bohužel velmi často může přenášet i do vztahu pedagoga a integrovaného dítěte s postižením či jeho rodičů.

Knihu Inkluze v mateřské škole koupíte na našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru