Kompendium klinické logopedie

Publikace Kompendium klinické logopedie přibližuje současné poznatky a koncepce související s diagnostikou, terapií a preventivním působením v oblasti klinické logopedie. Rozsah a víceoborové zaměření textu podtrhuje význam rozvoje mezioborového povědomí a spolupráce pro adekvátní diagnostiku obtíží osob s komunikačními deficity a na ní vázanou adekvátní terapeutickou pomoc v souvislosti s možnostmi kvantitativního a především kvalitativního rozvoje komplexní péče o děti, dospělé i stárnoucí osoby s komunikačními deficity a poruchami. Text navazuje na významný publikační počin, kterým bylo opakované vydání knihy Klinická logopedie (Škodová, Jedlička a kol.). Vývoj poznatků a pojetí oboru si vyžádal realizaci textu plně inovovaného, zachycujícího současný stav poznání a jeho aplikace především do klinické logopedické praxe. Rozsáhlý autorský kolektiv zahrnuje odborníky (včetně autorů ze Slovenska a Velké Británie), kteří reprezentují současné pojetí oboru klinická logopedie, dále foniatrie, fonetiky, psychologie, neuropsychologie a speciální pedagogiky, především v oblasti surdopedie (speciální pedagogiky sluchově postižených osob) a aplikace postupů augmentativní a alternativní komunikace.

Doc. PaedDr. Karel Neubauer, Ph.D., je přední odborník v oblasti logopedické péče o děti i dospělé. Dlouhodobě vede pracoviště klinické logopedie v České Lípě a podílí se na realizaci programu specializačního vzdělávání v oboru klinická logopedie (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha). V současnosti je koordinátorem odborné komise Asociace klinických logopedů ČR a přednáší na univerzitách v Ružomberku a Hradci Králové.

Autorský tým:
Karel Neubauer, Eva Škodová, Zuzana Moškurjáková, Olga Dlouhá, Hazel Roddam , Radek Skarnitzl, Jan Volín, Dana Krejčířová, Lenka Pospíšilová, Marek Preiss, Irena Preissová, Libor Černý, Eva Vymlátilová, Radka Horáková, Tereza Koliášová, Jitka Holmanová, Lenka Neubauerová
Lektorovaly: Marie Kaniová, Milena Košťálová

Obsahové okruhy:
Současná koncepce oboru klinická logopedie - profese klinického logopeda, diagnostika, terapie a prevence.
Lingvistika, psychologie a neurovědy v oblasti komunikace a jejích poruch - fonetika, klinická psychologie a neuropsychologie.
Řeč a motorické funkce orofaciální soustavy - diferenciální syndromy a deficity v oblasti mezilidské komunikace, jejich diagnostika a terapie.
Hlas, sluch a řečová komunikace – fyziologie, patologie, metod rehabilitace vad sluchu v klinické logopedii, vývoj dětské řeči, vliv bilingvního prostředí a současná legislativní a podpůrná opatření v oblasti školství ovlivňující edukaci dětí s poruchami komunikace a sluchu.
Lexie, grafie a neverbální komunikační prostředky – poznatky z oblasti specifických poruch učení a užití prostředků augmentativní a alternativní komunikace.

Publikace je svým zaměřením určena především klinickým logopedům a odborníkům dalších profesí z oblasti medicíny, psychologie, pedagogických a sociálních oborů a studentům logopedie a klinické logopedie. Přehledně uspořádané a souhrnné informace v ní mohou nalézt i odborníci dalších profesí, studenti oborů v oblasti tzv. pomáhajících profesí a všichni, kdo jsou v problematice pomoci osobám s komunikačními poruchami zainteresováni.

K tématu také doporučujeme např.: Koktavost, Myslet nahlas - mluvit nahlas.

UKÁZKA:

3.3 Diferenciální diagnostika poruch řečové komunikace
Karel Neubauer
Diferenciální diagnostika poruch řečové komunikace nemůže být pouze doménou jednoho oboru, je zásadně víceoborovým procesem. Proto je předložen krátký souhrn zaměřený na významné okruhy vývojových a získaných poruch řečové komunikace a přímo související s částí textu, který je věnován mezioborové spolupráci v této oblasti.
3.3.1 Diferenciální diagnostika vývojových poruch řečové komunikace
V oblasti vývojových poruch řečové komunikace je základním úkolem klinické logopedické diagnostiky kvalitativní zhodnocení dosažené úrovně ontogeneze řečového projevu dítěte. Dalším frekventovaným úkolem, nejen diagnostickým, je přispět k propojení diagnostického a terapeutického procesu se školní výukou dítěte a u těžších poruch (např. vývojová dysfázie) i s nalezením vhodného typu školního zařízení pro dítě s poruchou řečové komunikace.
Diferenciální diagnostika vývojových poruch navazuje na primární diagnostiku pediatrickou, ORL a foniatrickou či diagnostiku dětského neurologa i dětského psychiatra. Primární zhodnocení schopností dítěte klinickým logopedem bývá také častým podkladem pro iniciaci těchto vyšetření.
Logopedická diagnostika společně s psychologickým, foniatrickým, neurologickým či psychiatrickým vyšetřením přispívá k řešení základního úkolu – zda opoždění vývoje řečových a jazykových schopností dítěte vyplývá z:
- poruchy na bázi motorických řečových funkcí (řečová dyspraxie, dysartrie);
- specifické poruchy rozvoje individuálních jazykových schopností (vývojová dysfázie);
- poruchy sluchové percepce (nedoslýchavost, hluchota);
- celkového opoždění kognitivních funkcí (mentální vývojový deficit);
- vlivu pervazivní vývojové poruchy (autismus, psychotické onemocnění);
- sociálních vlivů (raná psychická deprivace, závažná rodinná subdeprivace);
- vývojového přechodného opoždění (bez zjištěné organické či sociální etiologie).

Nesprávné zhodnocení příčiny opožďování rozvoje řečových schopností dítěte může mít velmi závažné následky pro jeho další život, jde o jeden z nejzodpovědnějších úkolů diferenciální víceoborové diagnostiky. Rozhodnutí musí být dosaženo na základě interakce a konsenzu pohledu zúčastněných odborníků a praktickou realizací dlouhodobé, nikoli pouze jednorázové diagnostiky. Všechny výše uvedené diferenciální diagnostikované stavy vyžadují diferencovanou péči odlišného zaměření, význam odhalení sluchové vady či vývojové dysfázie je zásadním příkladem. Je třeba zabránit zařazení dětí se specifickou poruchou vývoje jazykových schopností či těžkou poruchou motoriky mluvidel do kategorie mentálního deficitu a také je třeba co nejčasnější odhalení možné sluchové vady jako příčiny opoždění vývoje řečové komunikace u dítěte.

Opakovaná iniciace vyšetření bez ohledu na fyzický věk dítěte je jen při náznaku možné nesprávné diagnostiky nutností. Také je potřebné nepovažovat předchozí diagnostiku dítěte, prováděnou v nižším věku, za uzavřený proces. Předchozí obtíže, jež zahrnují spolupráci dítěte, individuální schopnosti zúčastněných odborníků nebo nesprávně užitou diagnostickou metodu, mohou poskytnout nesprávné údaje o příčině stavu dítěte. Do kompetence logopedického pracovníka proto rozhodně spadá iniciace opakovaného diagnostického procesu u každého dítěte s nejasnou příčinou přetrvávající a nelepšící se poruchy řečové komunikace. Případy dětí školního věku označovaných roky jako děti s mentální retardací a posléze na základě iniciace nového diagnostického procesu odhalených jako dětí s normálním intelektem, ale s nerozpoznanou sluchovou poruchou či specifickou poruchou řečových schopností, submukózními (pod sliznicí) rozštěpy patra jsou trvalým varováním, s nímž se autor tohoto textu opakovaně setkával a setkává během své klinické praxe.

 Kompendium klinické logopedie koupíte v našem e-shopu.