Jde to i s úsměvem - Karel Nešpor Čtvrtý

Když jsme s MUDr. Karlem Nešporem připravovali tuto knihu, chtěli jsme na obálku přidat fotografii. Samozřejmě autorovu a vážící se ke knize. Vznikla z toho řada úsměvných obrazových záznamů šneka vylézajícího zpod ulity, portréty s vařečkou a rozpačitým úsměvem (schválně, kde v knize narazíte na historku vážící se k vaření) anebo šibalský pohled zpod kapuce.

Některé z nich v knize zůstaly, ale na obálku se prodrala ta, kterou Karel Nešpor realizoval sám a nejlépe vystihuje vlastně vše, co v knize Jde to i s úsměvem (vychází i jako e-kniha) najdete. Historky skutečné nebo o skutečnost se jen lehce opírající, srozumitelné, jasné a možná někdy bez zářivé pointy, ale skoro vždy vzbuzující zdravé emoce. Teprve při četbě leckdy zjistíte, že ten člověk z přebalu knihy působící dojmem až bláznivě nemocným, je lékařem v tom nejlepším slova smyslu, a i kdybyste si jen na malou chvilku při jeho anekdotických historkách přišli o něco laskavěji smýšlející nebo dotčeni smíchem či jen úsměvem, kniha splnila svůj účel.

Protože jak říká Karel Nešpor, psát tak dobře, že to nikdo nepochopí, neumí a nepřipadá mu to užitečné. Mnohem lepší je, když se někdo po přečtení nějaké knížky utvrdí v tom, co sám tušil, a řekne si: „No jasně, to dá rozum!“

Ukázka:

Smích nám dělá dobře

Jestli chcete, nabídnu vám tip na skvělou dovolenou zadarmo. Jeden americký komik řekl: „Smích je okamžitá dovolená.“ Tak se zasmějte. Můžete klidně zůstat doma nebo se s úsměvem vydat na výlet do okolí. Tělu dopřejte zdravý pohyb a mozek si skvěle odpočine. Nemusí totiž přemýšlet. Ani o smíchu ne.

Profesor smíchu

Profesor psychologie Robert R. Provine působí na University of Maryland v USA. Tento vědec napsal obsáhlou knihu, kterou jsem kdysi přečetl. Není to právě publikace, při jejíž četbě by se člověk smíchy popadal za břicho. Ušetřím vám výdaje a námahu a rovnou prozradím to nejdůležitější, co pan profesor vybádal. Nejčastěji se lidé smějí v běžném společenském kontaktu a ze zdvořilosti.

Není to tedy v kině nebo v divadle, ale třeba při pozdravu na ulici nebo v práci. I takový formální, umělý a neupřímný úsměv působí příznivě na toho, kdo se usmívá, i na toho, na koho se usmívá.

Až se budete zase na někoho culit, zubit, křenit, hihňat nebo pousmívat, může vás hřát následující pomyšlení: „Jednám v souladu s vědou a ostatní to dělají také tak!“ ☺ 

Jaké druhy smíchu používáme při zdravení 

Předně je to ten nejběžnější, který jsem pojmenoval lišácký. Oči se při něm přimhouří. Tím dáváme najevo, že je kolem bezpečno. Zuby se nedotýkají a čelist je povolená. Tím říkáme okolí: „Já vás nekousnu.“ Chceme-li projevit okouzlení, oči naopak vykulíme a rozzáříme se. S tímto smíchem raději opatrně, zvláště jste-li dáma. Úsměv může být provázen pokývnutím hlavy nebo úklonou.

Můžeme také nadzdvihnout klobouk nebo ho smeknout. Příručky etikety ale nezmiňují radostné mávání kloboukem nad hlavou, jak jsem předvedl na jednom videu. Dámy nechávají při pozdravu kloboučky na hlavě, ale ty odvážnější by mohly mávání kloboukem nad hlavou zkusit. Vypadalo by to jistě půvabně, zvlášť kdyby jim při tom vlál bujný vlas. Příznivá zpráva pro zimní měsíce: Kulichy se při zdravení na ulici nesmekají. Kdyby ale hráli hymnu nebo jste se právě ženili či vdávali, bude lépe sundat i kulicha.

Poté co jsme pozdravili, se někdy dáme do řeči. Při veselém povídání lidé často vyloudí krátký trylek smíchu. Tento smích trvá obvykle několik vteřin. Nebývá zvykem smát se melodicky dvě minuty jako já na jedné nahrávce. A pak se rozloučíme zase lišáckým úsměvem. Úplně nakonec můžeme ještě zamávat, zvláště jestliže se milovaná bytost vydává na plavbu kolem světa. Šátkem bych přitom nemával, většina z nás ho nemívá ani po ruce, ani na hlavě.

Mají Češi smysl pro humor?

Karel Nešpor (* 24. srpna 1952, Karlovy Vary) je český psychiatr specializovaný na léčbu návykových nemocí, publicista a pedagog. Je autorem desítek odborných a populárně naučných knih a řady odborných článků o léčení návykových nemocí, józe, relaxaci, zvládání stresu sebeovládání, zdravých emocích atd. Mnohé z nich jsou volně přístupné na jeho osobním webu, kam pravidelně přispívá. Ve volném čase se zabývá jógou, relaxačními technikami, studiem smíchu a psaním básní. 

Vrcholí dopravní špička. Platí prázdninový jízdní řád a autobusů jezdí méně. Konečně něco přijelo. Cestující se nedočkavě nahrnuli do autobusu. Připadají si tam jako v zavařovacím hrnci a toužebně čekají, až se vozidlo rozjede a bude trochu průvan. Konečně! Autobus popojel a zastavil v dopravní zácpě. V anglicky mluvících zemích tomu říkají dopravní džem. Džem na silnici, džem v autobuse. Vozidlo nehybně stojí. Slisovaní cestující dostávají chuť spílat, plakat nebo omdlévat. Jeden pán do ticha žoviálně prohodí: „Když jsme tady tak pěkně pohromadě, co kdybychom si začali tykat?“ Někdo se směje, jiný usmívá a lidé se hned cítí lépe.

Jak kdosi poznamenal: „Smích je něco jako vyměnit dítěti plenu. Problém to většinou nevyřeší, ale život je hned snesitelnější.“

Jde to i s úsměvem koupíte na našem e-shopu 

Další knihy Karla Nešpora