O dvanácti půltónech

Odpovědi na tyto otázky a ještě mnoho dalších se dočtete v Knize o hudbě autorky Zuzanny Kisielewské - 12 půltónů. Sice hned v úvodu cituje Franka Zappu, že psát o hudbě je podobné jako tancovat o architektuře, ale autorce se to daří náramně. Zvídavé děti, kterým je kniha primárně určena, se v této překrásně graficky vypravené netradiční encyklopedii vydávají na cestu za poznáním hudby, nejen žánrů a stylů, ale fenoménu hudby jako takové. 

Kniha je rozdělena do 4 hlavních kapitol. Zatímco ta první nás provede samotnými základy hudební teorie, v dalších se již věnuje vzájemnému působení lidí na hudbu a hudby na lidi. A jelikož je to soužití již od pradávných dob, začíná u neandrtálců a postupně se dostává až k moderní hudbě, která je sice mladším čtenářům asi nejbližší, ale určitě o ní dosud nepřemýšleli způsobem, kterým o ní Zuzanna Kisielewská píše. I čtenář starší nebo dokonce dospělý se v knize dozví spoustu zajímavých faktů o hudbě, jejích interpretech a zásadních skladbách či písních. 

Věděli jste například, jaká hudba stála za koncem panamského diktátora Manuela Noriegy? Že když budete v kanceláři poslouchat hudbu geniálního Wolfganga Amadea Mozarta, budete se lépe soustředit na detaily než při poslechu hudby populární, která ovšem vylepší váš výkon například při doplňování dat nebo opravování pravopisu? Nebo že slavný plavec Michael Phelps vděčí za své rekordy zřejmě trošku i hudbě, legálnímu dopingu?

Pro milovníky hudby dále nabízíme: Hry s hudbou a techniky muzikoterapie , Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími a Třída zpívá ÍÁÍÁ

Zuzanna Kisielewska je polská novinářka a spisovatelka, dcera slavného pianisty Wacława "Wacek" Kisielewského.

Jednotlivá hesla encyklopedie jsou ve většině případů skutečně otázkami a tak podněcují i další diskusi, třeba s rodiči nebo učiteli hudební výchovy. Odpovědi na pokládané otázky rozhodně nejsou suchým výčtem faktů, naopak, zpracovaná témata jsou podána zábavně a čtivě, tahle kniha má šanci k hudbě přivést i děti, kterým doteď hudba nic moc neříkala a vnímali ji třeba jen jako kulisu k dalším činnostem. 

A koneckonců i ten, kdo je "na hudbu alergický", tam má své heslo.

Ukázka:

Může zpěv pomoct při opětovném nabývání svobody?

To rozhodně ano! Nejlépe to vědí Estonci, jejichž země byla půl století okupována Sovětským svazem. Přestože okupanti dělali všechno pro to, aby tamní kulturu zlikvidovali, Estonci nikdy nezapomněli na své národní písně, které si předávali z generace na generaci. Celá staletí je zpívali při práci, při narození dítěte, na svatbách i pohřbech. V roce 1988 se obyvatelé Sověty ovládaného Estonska začali shromažďovat na ulicích a náměstích ve dne v noci, aby navzdory zákazům tyto písně společně zpívali. Jednoho dne se shromáždilo dokonce 300 000 lidí (jedna čtvrtina celého národa), čímž vznikl gigantický sbor ozdobený vlajícími estonskými vlajkami, které až doposud tajně schovávali doma pod postelí. Touto formou Estonci sdělili okupantům, že si ve své zemi chtějí vládnout sami. Událost se zapsala do dějin jako zpívající revoluce. Koneckonců to byly písně, a nikoli kulomety, co bylo její hlavní zbraní.

VZBOUŘENÉ NOTY

Existuje jeden zvláštní druh písniček, v nichž tkví něco, co sjednocuje lidi v boji za správnou věc. Základem takzvaných protestsongů neboli protestních písní je nesouhlas a vzdor. Často je to odpor proti válce, jako v případě písně Masters of War od Boba Dylana, napsané na protest proti závodům ve zbrojení na začátku šedesátých let 20. století, popřípadě nesouhlas se sociální nespravedlností, jako je to v písni Get Up Stand Up od Boba Marleyho. Zdrojem celé řady protestsongů je také vzpoura proti brutálním rasově diskriminačním činům – legendárním příkladem je píseň Billie Holidayové Strange Fruit, ale také řada hiphopových skladeb v čele s vlajkovou písní skupiny Public Enemy nazvanou Fight the Power. Velké pozdvižení vyvolala také píseň Another Brick in the Wall Part II skupiny Pink Floyd, která odsuzovala zkostnatělý vzdělávací systém ve Velké Británii. Na začátku osmdesátých let 20. století se stala jakousi hymnou černošských obyvatel Jihoafrické republiky, kteří protestovali proti rasovým nerovnostem v přístupu ke vzdělání. V důsledku toho bylo v té době pouštění i zpívání této písně v Jižní Africe zakázáno!

Knihu 12 půltónů můžete zakoupit v našem e-shopu.