Anatomie lidské destruktivity - Frommovo nejoriginálnější a nejkomplexnější dílo

Řadu KLASICI doplňuje další Frommova publikace tentokrát v neobvykle větším formátu. Kniha z roku 1973, která ani v dnešním světě neztratila svou aktuálnost, bývá oceňována především pro to, jak bravurně vyvrací některé konkurenční přístupy k chápání agrese a destruktivity. Můžeme ovlivnit její podstatu a následky?

Fromm Erich, Anatomie lidské destruktivity, agrese, psychoanalýzaAnatomie lidské destruktivity je Frommovou souhrnnou prací z oboru teorie psychoanalýzy. Začal tématem agresivity a destruktivity nejen proto, že představují jeden ze základních teoretických problémů psychoanalýzy, ale také proto, že vlna destruktivity, která zaplavuje svět, dodává tomuto tématu velký praktický význam. Za pomoci poznatků z lidské i zvířecí psychologie, neurofyziologie, paleontologie a antropologie pojednává Fromm o různých aspektech agrese. Rozlišuje agresi benigní a maligní. Jenom benigní agresi, která slouží adaptivním účelům, jako například obraně, máme společnou se zvířaty. Na druhé straně maligní agrese – krutost a destruktivita – je výhradně lidská. U člověka jsou instinkty nahrazeny charakterem a ten někdy zejména působením společenských faktorů nabývá sadistické nebo nekrofilní povahy. Fromm to ilustruje na psychobiografii Hitlera a dalších lidí. 

Erich Fromm (1900–1980) byl původem německý sociální psycholog, sociolog, psychoanalytik, humanistický filozof a demokratický socialista, spojený s tzv. frankfurtskou školou a s kulturní psychoanalýzou.



Z předmluvy
Neřešitelný problém představuje opakování mých dřívějších prací a překrývání s nimi. Zabývám se problémy člověka už přes třicet let a zaměřoval jsem se na stále nové oblasti, zatímco jsem zároveň prohluboval a rozšiřoval své chápání původních oblastí svého výzkumu. Nemohu psát o lidské destruktivitě, aniž bych se vrátil k myšlenkám, které jsem již formuloval dříve, ve vztahu k novým koncepcím, které rozvíjím v této knize. Pokusil jsem se co nejvíc vyloučit opakování tím, že odkazuji na obšírnější rozebírání jednotlivých jevů ve svých dřívějších publikacích; přesto nebylo zcela možné se opakování vyhnout. Zvláštní problém v tomto ohledu představuje má kniha Lidské srdce, která už v jádru obsahuje některá z mých nových zjištění o nekrofilii a biofilii. Kniha, kterou držíte v rukou, o těchto mých zjištěních mluví v mnohem širších souvislostech, jak v oblasti teoretické, tak i v uváděných klinických příkladech. Určitými rozdíly mezi názory zastávanými zde a v dřívějších publikacích jsem se nezabýval, protože taková diskuse by zabrala příliš velký prostor a pro většinu čtenářů by nebyla dost zajímavá.

Erich Fromm

Umění naslouchat představuje Ericha Fromma jako psychoanalytika a terapeuta. Editorská práce jeho žáka a asistenta Rainera Funka, který po Frommově smrti uspořádal jeho texty, vynesla na světlo i tuto knihu, tvořenou hlavně přepisem Frommových přednášek a rozhovorů.

Ukázka z knihy
Třetí díl: různé typy agrese a destruktivity a jejich předpoklady
9. Benigní agrese/ Obranná agrese
Agrese a narcismus
Kromě již prodiskutovaných faktorů je jedním z nejdůležitějších zdrojů obranné agrese zraněný narcismus.
...Fromm Erich, Umění být

Narcistický člověk často čerpá pocit jistoty ze svého naprosto subjektivního přesvědčení o vlastní dokonalosti, o tom, že vyniká nad ostatní, o svých mimořádných kvalitách, ale k této představě nedospívá prostřednictvím skutečného snažení nebo výkonů. Musí se držet své narcistické představy o sobě samém, protože ta je základem jeho sebehodnocení a pocitu identity. Je-li ohrožen jeho narcismus, je ohrožen v životně důležité oblasti on sám. Když jiní zraňují jeho narcismus tím, že s ním zacházejí nevážně, kritizují a ostouzejí ho, protože řekl něco chybně, když ho porazí v nějaké hře nebo v něčem jiném, pak narcistický člověk reaguje obyčejně prudkým hněvem nebo zuřivostí, i když to vždycky nemusí projevit navenek a dokonce si toho sám nemusí být vědom. Intenzita této reakce je často vidět z toho, že takový člověk nikdy neodpouští někomu, kdo ho zranil v jeho narcismu, a jeho pomstychtivost je často větší, než kdyby ho někdo poranil fyzicky nebo ho připravil o majetek.

Fromm Erich, Umění milovat,

Většina lidí si svůj narcismus plně neuvědomuje, ale vidíme u nich jen takové jeho projevy, ve kterých se neprojevuje otevřeně. Tak například pociťují přehnaný obdiv ke svým rodičům nebo k svým vlastním dětem a neostýchají se tyto pocity vyjadřovat, protože takové chování se hodnotí pozitivně jako láska ke členům rodiny. Kdyby však vyjádřili své pocity týkající se vlastní osoby, jako například: „Jsem nejúžasnější člověk na světě“, „Jsem lepší než všichni ostatní“ atd., byli by považováni nejen za velmi domýšlivé, ale dokonce za ne zcela zdravé. Když na druhé straně člověk docílí něčeho, co sklidilo uznání na poli umění, vědy, sportu, v oblasti obchodu nebo v politice, potom je jeho narcistický postoj trvale přiživován obdivem druhých a nezůstává v realistické a racionální rovině. V takovém případě může člověk dát svému narcismu volný průchod, protože je sociálně potvrzený a uznaný. V dnešní západní společnosti existuje zvláštní spojení mezi narcismem známých osobností a potřebami veřejnosti. Veřejnost chce vědět, jak žijí slavní lidé, protože život průměrného člověka je prázdný a nudný. Hromadné sdělovací prostředky žijí z prodeje slávy, a tak jsou všichni uspokojeni: narcistická osobnost, která se předvádí ostatním, její publikum i prodavači slávy.

Fromm Erich, Strach ze svobodyMezi politickými vůdci se často setkáváme s vysoce vystupňovaným narcismem. Můžeme jej chápat jako nemoc z povolání, nebo i výhodu, zvlášť u těch, kteří za svou moc vděčí svému vlivu na masy. Pokud je vůdce přesvědčen o svých mimořádných schopnostech a o svém poslání, bude pro něj snazší přesvědčit o tom i širokou veřejnost, jež je přitahována lidmi, kteří působí dojmem, že si jsou svou věcí absolutně jistí. Narcistický vůdce ale nevyužívá své charisma jen jako prostředek k politickému úspěchu, potřebuje úspěch a souhlas ostatních také k zachování své vnitřní rovnováhy. Představa jeho vlastní velikosti a neomylnosti spočívá v podstatě v jeho velikášství a ne v jeho skutečných výkonech. Přesto by nedokázal bez narcistické nabubřelosti žít, protože jeho lidské jádro – přesvědčení, svědomí, láska a víra – není příliš vyvinuté. Neobyčejně narcistické osoby jsou často přímo nuceny se nějak proslavit, protože jinak trpí depresemi nebo by dokonce propadly šílenství. K tomu, abychom dokázali jiné lidi ovlivnit natolik, aby nám svým potleskem potvrdili naše narcistické sny, je však třeba hodně nadání a také vhodná příležitost. A pokud takoví lidé mají úspěch, žene je to za dalšími úspěchy, protože selhání či prohra by jim mohly způsobit duševní zhroucení. Úspěch je vlastně jejich léčebným opatřením proti depresím a šílenství. Když bojují za své cíle, bojují ve skutečnostech za své duševní zdraví....

Knihu Anatomie lidské destruktivity koupíte v našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru