Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou

Příručka psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou Andrey a Filipa Cabyových byla velmi úspěšná, takže na ni navazuje Přehled jako jakýsi druhý díl.

Přestože i v této knize hrají důležitou roli teoretické koncepty ze systemického pole, nejedná se o učebnici. Účelem knihy není poskytnout nováčkům a začátečníkům systematický úvod do systemické terapie. Kniha se spíše snaží detailně nahlížet situace, které se v terapeutických nebo poradenských rozhovorech opakovaně vyskytují a vyžadují využití nástrojů, které nemusíme mít vždy po ruce. 

Terapeutický kontakt vyžaduje také napojení na prožívání a hlediska pacientů a klientů, a to „z okamžiku na okamžik“. Změna k lepšímu může nastat, pouze pokud se podaří vytvořit dobrý afektivní rámec rozhovoru a pokud je jak u klientů, tak u terapeuta probuzen zájem o to, co bylo, co je a co by mohlo být. To není vždy snadné, protože emoční nastavení rozhovoru může být napjaté nebo konfliktní, protože klienti nemusejí být o terapii vždycky přesvědčeni, protože se pohledy všech zúčastněných mohou velmi rozcházet, případně protože mohl systém klienta i terapeuta vklouznout do „problémového transu“, ze kterého je obtížné se vymanit. Co když terapeuta potom nic dalšího nenapadá nebo zjistí, že na určité podněty reaguje vždy podobným, stereotypním způsobem? Jaké má v tomto okamžiku k dispozici alternativy – nebo jaké by mohl mít, je právě jedna ze základních otázek této knihy, na kterou autoři odpovídají kompetentním, zábavným, a příležitostně dokonce vtipným způsobem.

Kniha je tedy určena terapeutům, kteří chtějí rozšířit repertoár svého jednání. Techniky, které mohou často být čtenářům už známé, jsou představovány na mnoha příkladech a s patrnou osobní zkušeností autorů. 

Z předmluvy Toma Levolda

Dr. Filip Caby pracuje jako hlavní lékař oddělení dětské psychiatrie Nemocnice v německém Papenburg-Aschendorfu. Má systemické a hlubinněpsychologické vzdělání.

Dr. Andrea Caby je profesorkou sociální pediatrie na Univerzitě v Emdenu/Oldenburgu.

Ukázka:

4 Improvizace, pohyb a další

Improvizace a pohyb – hesla, která mohou být v rámci metod zaměřených na zdroje a na řešení klíčem k novým a tvořivě využitým možnostem. Tyto činnosti umožní i z mála vzejít novým myšlenkám, perspektivám, pozicím či rolím, změnit prostor, být spontánní a flexibilní, nechat se strhnout a mít odvahu bez delšího plánování k něčemu novému a nečekanému.

Příklad 

Třináctiletá Lisa má ADHD s depresí a psychicky nemocného otce. Přicházela pravidelně každých několik týdnů na individuální terapii, a to i v době, kdy procházela klinika delší rekonstrukcí.

Během jednoho sezení se ozývaly nepříjemně hlasité zvuky stavby, které terapeut i dívka vnímali jako velmi rušivé. Lisa byla velmi podrážděná a oznámila, že raději zase půjde, protože člověk neslyší vlastního slova. Terapeut spontánně nabídl, že s ní prostě vyjde ven, aby společně našli nějaké řešení. Nalezli ho rychle: „Co bys řekla tomu, kdybychom prostě zkusili místo sezení pohyb? – Mohli bychom se trochu projít.“ Dívka okamžitě souhlasila a ulevilo se jí, že přece jenom o rozhovor nepřijde. Sama vybrala cestu, úzkou pěšinku vedoucí kolem hřbitova do rozlehlé obytné části. Když se vymezený čas blížil ke konci, navrhla, zda by to mohli příště udělat stejně: „Ten hluk tam bude určitě pořád…“

Z terapeutického pohledu to bylo velmi zajímavé, protože procházka nabídla novou zkušenost. Kromě rychlosti řeči se přidávala rychlost chůze. Pokud se něco zdálo důležité, bylo možné to ještě více zdůraznit např. tím, že se člověk prudce zastavil: „Moment, teď se ale musím ještě na něco zeptat…“

Pohybové improvizace

Myšlenka

Zcela v souladu s heslem „zkusit někdy něco jinak“ nebo „narušení dává smysl“ nebo „změna perspektivy se hodí“ můžeme během rozhovoru nečekaným jednáním znovu získat – nebo zaměřit jinam – pozornost zúčastněných.

Beaulieu (2010) shrnuje intervence, které s klientem zvláštním způsobem „zahýbají“, pod pojmem „impakt techniky“. To, co terapeut/poradce řekne, je speciálním způsobem vizualizováno, aby bylo možné příslušný obsah dlouhodobě ukotvit. Může tak dojít k aktivaci nových pohledů, rozšíření zorného pole a vytvoření prostředí pro možný vývoj (viz str. 33–34).

Někdy klienti již během rozhovoru popisují velmi přesně situaci, která by v budoucnosti mohla představovat řešení. Přesně v tom okamžiku je možné klienta vyzvat, aby si scénu znázornil, vstal a zažil změnu postoje a celý kontext řešení.

Metoda

Klienti jsou během sezení vyzváni, aby vyzkoušeli něco nového a změnili pozici.
Nejedná se nám přitom o pozici v rozhovoru ve smyslu postoje/názoru, ale o doslovnou
změnu pozice:

„Mohl bych vás teď požádat, abyste vstal a něco vyzkoušel?“

Následně to může pokračovat různě. Můžeme klienta vyzvat, aby si sedl na jinou
židli a rozhovor dál pozoroval z pohledu toho druhého, nebo klienta poprosíme,
aby se posadil do rohu místnosti a pozoroval dění odtud.

„Když vám teď navrhnu trochu neobvyklý experiment, dovedete si představit, že
budete spolupracovat?“

„Abych celé situaci ještě lépe porozuměl, rád byl navrhl následující…“

„Abych si udělal představu, jak se vám daří, rád bych…“

„Předpokládejme, že bychom…“

Tip

Tato intervence ponechává mnoho prostoru pro tvořivost – fantazii terapeuta/poradce se meze nekladou, pokud to tedy klienty zaujme a cítí se dobře. Velmi důležité je v tomto případě požádat o svolení (viz také Caby a Caby, 2014). 

V rámci této intervence můžeme rovněž vyzkoušet „zvířecí“ variantu terapie. Vyzveme dítě nebo dospívajícího, aby svému psovi vyprávěl příběh, své kočce předčítal z deníku apod.

Indikace 

Všechny.

Kontraindikace

Žádné.

Uspořádání 

IT; RT; PT; ST; T

Knihu Přehled psychoterapeutických technik pro práci s dětmi a rodinou koupíte na našem e-shopu obchod.portal.cz