TEST: Jak dobře se dokážete vymezit?

V různých oblastech se dokážeme vymezovat s různou mírou úspěšnosti. Jednomu se daří stanovit hranici kolegovi v práci, zatímco v soukromých vztazích s tím má ještě potíže. U druhého člověka to může být naopak nebo také zcela jinak. Svou roli přitom hraje i naše každodenní kondice. Následující otázky z knihy BLÍŽ TĚ NEPUSTÍM vám umožní pohlédnout do zrcadla, abyste si mohli utvořit obrázek o tom, jak to vypadá s vaší schopností se vymezit.

Které tvrzení se nejvíce blíží vaší odpovědi?

Blíž tě nepustím test vysoká citlivost Rolf SellinBlíž tě nepustím! Naučte se udržovat odstup.


Je pro vás těžké nevyhovět přání druhých? 

To se mě netýká. 

Mám s tím potíže a často dlouho váhám, než řeknu „ne“. Nedokážu jej vyslovit přesvědčivě, a ten druhý to dokonce může přeslechnout. Někdy cítím odpovědnost za splnění přání druhých a snadno přitom přehlížím svá vlastní. 

C V odmítání splnit přání druhých jsem stále lepší a lepší. Odkazuji přitom například na vlastní nesplněná přání. Když už se mi to podaří, mám někdy výčitky svědomí. 

D V klidu si vyslechnu přání druhých. Připadá mi v pořádku, že mají svá přání, a stejně tak je v pořádku, že za ně nejsem odpovědný. Občas mám velkou radost z toho, že mi ostatní prozradí svá přání a já jim je mohu splnit – naprosto dobrovolně.

Pracujete někdy příliš dlouho a bez přestávek a další den pak zjistíte, že nejste schopni žádného výkonu? 

To se mě netýká. 

B Práce je na prvním místě. A když pracuji, pak je práce to hlavní. 

C Přijde na to. Někdy na to prostě zapomínám. Když mě práce baví, nevadí mi to. 

D Je pro mě důležité, abych se při práci cítil dobře a udržoval si výkonnost. Do určité míry jsem při práci svým vlastním manažerem a musím dbát na vlastní dlouhodobou udržitelnost. Na konci se počítá to, co z toho vydrželo trvale.

Dáváte často víc, než by pro vás zpětně bylo dobré? 

To se mě netýká. 

B Dávám rád, i když jsem pak často zklamaný. Když si někdy uvědomím, že mi ten druhý ani nepoděkoval a jen mě využil, začnu být zahořklý a už nedávám nic. 

To se mi někdy stává, ale už to nedávám za vinu druhým. 

D Dávám rád, ale nejdřív dám jen něco a pak se uvidí. Nechci být zklamaný a nechci druhé přetěžovat a působit jim rozpaky. Měli by si zachovat právo na sebeurčení.

Stává se vám někdy, že ztratíte nervy nebo k tomu nemáte daleko? 

A To se mě netýká. 

B Stává, ačkoli dělám všechno pro to, abych se tomu vyhnul. Potom se snažím o to víc všechno napravit a dát do pořádku. 

C To se mi stává jen tehdy, když se toho na mě valí moc najednou a já už to nedokážu řídit. A když pak přece jen reaguji prudce, už dávno nejsou mé reakce tak silné jako dřív.

D Naštěstí si včas všimnu, že se něco pohybuje špatným směrem. Začnu přemýšlet a snažím se s tím hned něco dělat. Když to není možné, odstoupím vnitřně stranou nebo opustím scénu, na chvilku odejdu z místnosti, abych se uklidnil. Někdy zjistím, že se konfl iktu nevyhnu, ale včasné věcné řešení je mi milejší než ztratit nervy.


emoční typy emoční inteligence testTEST: Ke kterému emočnímu typu patříte? 

Už jste někdy přerušili takový vztah, který byl do té doby velmi blízký? 

To se mě netýká. 

B Ano, právě s lidmi, kteří pro mě byli velice důležití a kteří mě hluboce zklamali poté, co jsem toho pro ně tolik udělal. 

C To se mi dříve stávalo, ale zjistil jsem, že jsem k těmto lidem měl nadále hlubokou vazbu, i když jsme přerušili kontakty. Nebylo to tedy řešení. Také vidím, že jsem se měl o sebe i své hranice starat dříve. 

D Nedávám hned všechno a je pro mě důležitá vyváženost, proto se na takovou „šikmou plochu“ vůbec nedostanu. Když se objeví rušivé vlivy, začnu je řešit a situace se vyjasní, nebo toho druhého už nepustím tak blízko.

Už jste někdy měli pocit, že příliš dlouho nasloucháte druhým, ale vás nikdo vyslechnout nehodlá, když to sami potřebujete? 

A To se mě netýká. 

B Takové lidi asi přitahuji. Připadám si potom vysílený, zatímco tomu druhému se ulevilo. 

C Všiml jsem si, že dokážu druhým dobře naslouchat a že to také dělám rád. Získávám tím pocit intenzity a hloubky, i když je to pro mě náročné, ale cena, kterou platím, je příliš vysoká.

D Když začnu mít dojem, že se rozhovor vyvíjí příliš jednostranně, řeknu to nahlas nebo monolog toho druhého přeruším. Daří se mi stále lépe vyjádřit svá přání.

Je pro vás společnost druhých lidí často vyčerpávající? 

To se mě netýká. 

B To se mě týká. Proto se někdy společnosti vyhýbám a zůstávám sám. Držím se od lidí stále více v ústraní. 

C To se mi stává jen tehdy, když už jsem stejně unavený nebo vyčerpaný. 

V čas si všimnu, že už necítím sám sebe a ztrácím energii. Pak se zase začnu více soustředit sám na sebe. Také si kladu otázku, co se právě děje a jak bych mohl lépe dostát svým potřebám.

Ztrácíte občas v kontaktu s druhými své vlastní stanovisko? 

To se mě netýká. 

B Když druhému člověku rozumím a dokážu se do něj vcítit, pak myslím stejně jako on a ztrácím ze zřetele vlastní zájmy. Těžké pro mě je, když dvě osoby ve společném rozhovoru zastávají rozdílné pozice. 

C To se stává, když si nedám pozor. Když žádné stanovisko nezaujmu a skrývám svůj pohled na věc, tak si toho nikdo nevšimne. 

Vážím si své schopnosti, že se dokážu tak dobře vžít do stanoviska ostatních. Neztrácím přitom však kontakt se sebou samým a pozici toho druhého tedy vnímám relativně. Výhodné se mi zdá to, že dokážu své názory modifi kovat díky rozhovorům s jinými lidmi.

Sedíte někdy jako na trní, když jste u někoho na návštěvě? Je pro vás těžké se opravdu zvednout a odejít, když je dosaženo vaší hranice a vy už byste chtěli jít? 

A To se mě netýká. 

Ještě tam zůstanu, i když se přitom někdy musím hodně přemáhat. Bylo by přece k hostiteli nezdvořilé prostě odejít. 

C Hledám známky toho, že i někteří jiní hosté jsou unavení. Pak nejsem tolik nápadný. Někdy se také omluvím s tím, že musím druhý den brzy pryč a mám obzvlášť nabitý program, i když to jen předstírám a není mi to vhod. 

D Pak se zvednu, poděkuji za večer a jdu. Je-li to možné, učiním to diskrétně, abych dal najevo, že jsem nechtěl vyvolat všeobecný odchod.

Tak takhle ne úspěšná sebeobrana proti manipulaci komunikaceTak takhle ne! Naučte se bránit manipulaci

Vyhýbáte se někdy dlouho odpovědi, když nechcete přijmout pozvání? 

A To se mě netýká. 

B Většinou okamžitě přijímám, i když mě to pak mrzí. Někdy se tím dostávám do časové tísně a musím to pak zrušit. To je mi trapné a není to pro mě snadné. 

C Přijde na to. Když se jedná například o nadřízeného, samozřejmě hned přijímám. U ostatních si to dobře rozmyslím. 

Když se nerozhodnu spontánně, nevidím důvod ihned pozvání přijmout. Doma se v klidu podívám do kalendáře a vnitřně prověřím, jestli mě pozvání opravdu oslovilo. Jak potom odůvodním odmítnutí, je ostatně úplně jiná věc, protože nechci nikoho ranit a už vůbec ne někoho, kdo mě pozval.

Zajímáte se někdy o problémy druhých a narazíte na odmítnutí, když navrhnete řešení? 

A To se mě netýká. 

Často přemýšlím o problémech druhých a většinou pro ně mám dobré řešení, ale většinou narážím na odmítnutí, když se je snažím přesvědčit. Mnohdy si sám nevím rady a ostatní pro mě bohužel nemají žádné řešení, které bych mohl přijmout. 

C Ze starého zvyku ještě někdy řeším v myšlenkách problémy ostatních, ale mluvím o tom jen tehdy, když mě o to požádají. 

D Pochopil jsem, že každý žije ve svém světě a nachází se na svém vlastním stupni vývoje. Když mě o to druzí požádají, mohu jim být nápomocen pohledem ze svého úhlu. Často také stačí ostatním naslouchat a tu a tam položit vhodnou otázku.

Jíte nebo pijete někdy víc, než je pro vás dobré? 

To se mě netýká. 

B Často skončím až tehdy, když je talíř, krabice bonboniéry nebo láhev prázdná. Pak se většinou necítím dobře. „Dobře mi tak,“ říkám si potom. V tom okamžiku si slibuji: „Už nikdy!“ 

To se mi ještě občas stává, třeba když jsem unavený nebo ve stresu. Hned to ale zase vyrovnám, když pak jím méně nebo držím dietu, případně abstinuji. 

D Vnímám své pocity a přesně vím, co mi ještě chutná a co už mi neprospívá. Díky tomu si udržuji váhu, s níž se cítím dobře. Říkám tomu „rovnováha“, která také občas trochu kolísá a není to pak zrovna „ideální váha“, ale zase se ustálí.

Berete přání ostatních jako důležitější než svá vlastní? 

To se mě netýká. 

V přítomnosti druhých na svá vlastní přání často zapomínám. Potom si příliš pozdě všimnu, že jsem přece jen měl také něco na srdci. Když pak zase přijdu zkrátka, jsem zklamaný. 

C Když ten druhý nadělá kolem své záležitosti větší divadlo, občas se ještě nechám ovlivnit a naletím na to. Občas beru svá přání také moc vážně a pak se necítím dobře, když mi ostatní poskytli příliš velký prostor. 

D Když zjistím, že přání druhých jsou naléhavější než moje, rád jim dám přednost, zcela vědomě a bez následné zášti. Občas se postarám o to, aby každý mohl „předestřít své téma“, a více méně se domluvíme, aby v průběhu večera každý dostal potřebný prostor pro řešení svých záležitostí.

Je pro vás občas obtížné vypnout televizi nebo počítač a chybí vám potom dostatečný spánek? 

A To se mě netýká. 

B Stává se mi to pravidelně. Občas u televize dokonce usnu. Teprve později si všimnu, že mi to vůbec nedělá dobře, takže se na sebe pak navíc zlobím. 

Všimnu si toho teprve se zpožděním, ale často se mi nedaří televizi vypnout nebo dělat něco jiného. Někdy nedokážu dobře vyplnit tu prázdnotu, která potom nastává, a jsem neklidný. 

Když mi to nedělá dobře, například když se na televizi dívám příliš dlouho, jasně to cítím. Pak se rozhodnu, jestli je pro mě to vysílání skutečně důležitější než mé zdraví.

Řešení 

Kolikrát jste zaškrtli A, B, C nebo D? Které písmeno převažuje?
A Pokud v dané situaci nemáte s vymezením žádný problém, můžete v této oblasti zůstat naprosto klidní a rozvíjet se podle přání. Pokud jste na všechny nebo skoro na všechny otázky odpověděli A, může vám tato kniha poskytnout jen porozumění lidem ve vašem okolí, pro něž vymezení představuje velkou výzvu. 

B Tušíte, co absence vymezení v dané oblasti způsobí. Pravděpodobně již cítíte, že to takhle natrvalo není možné. Z poznatků a metod, s nimiž se při četbě seznámíte, získáte maximální prospěch – za předpokladu, že jste se rozhodli převzít odpovědnost za sebe samé a začít s tím něco aktivně dělat. Postupujte pomalu, krok za krokem. I přitom vnímejte své hranice, abyste se nepřetěžovali. 

Dozvěděli jste se již mnoho informací a máte jasně v úmyslu začít se o své hranice starat. Máte i potřebnou odvahu k vyzkoušení technik z této knihy, jednu po druhé. Těšte se na to, že časem budete při vymezování mnohem uvolněnější. Pak to bude na váš protějšek působit samozřejmě a při jednání s vámi získá potřebnou jistotu i on. 

D Se svými hranicemi zacházíte šikovně a máte už také dobré metody, které úspěšně využíváte. Během četby můžete prohloubit své znalosti ohledně dalších souvislostí, které možná již tušíte, a navíc vám možná pomohou i uvedené metody, abyste své kompetence nadále rozvíjeli a zdokonalovali.

Knihu Blíž tě nepustím koupíte na našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru