TEST: Vyhodnoťte úroveň vlastní spokojenosti v praxi terapeuta

Interaktivní kniha Profesní psychohygiena psychoterapeuta vyžaduje vaši spoluúčast. Známý psychoterapeut Jeffrey Kottler chce prostřednictvím této „cvičebnice“ zaangažovat a stimulovat terapeuty co nejvíce k aktivní spolupráci. Pomocí různých dotazníků, cvičení a námětů k zamyšlení, které mají vést k sebereflexi, je Kottlerovým cílem, aby si terapeut-čtenář ujasnil, co se mu na vlastní práci lidí a nelíbí, v souvislosti s tím si stanovil cíle na zlepšení a vytvořil plán změny, takže jeho vlastní práce bude efektivnější a zároveň jej bude více uspokojovat.

Kniha je určena psychoterapeutům a dalším odborníkům, kteří terapeuticky pracují s klienty. Má terapeutům pomoci oživovat motivaci a kreativitu, odhalovat vlastní zdroje stresu a konfliktů, pracovat s protipřenosem nebo s intenzivními vztahy, zlepšovat klinické dovednosti, zvyšovat efektivitu a osobní vliv, integrovat osobní a profesní dimenzi života tak, že kvalita terapeutova života bude vyšší.

1. část této knihy představuje posloupnost kroků v procesu sebehodnocení; ty vám pomohou určit specifické zdroje radostí i obtíží ve vašem osobním i profesním životě. A 2. část vám má pomoci řešit rozpoznané problémy tím, že se zaměřuje na určité cílové oblasti a nabízí způsoby, díky nimž lze při terapeutické práci zažívat víc radosti a uspokojení.

Jeffrey A. Kottler v průběhu své profesní kariéry působil jako pedagog, poradce a psychoterapeut ve školách, zdravotnických zařízeních a na univerzitách. V současné době je vedoucím katedry poradenství na Kalifornské státní univerzitě v americkém Fullertonu. Je autorem více než 80 knih, které byly přeloženy do 15 jazyků.

TEST 1: VYHODNOVENÍ VLASTNÍ SPOKOJENOSTI

Ke zkoumání toho, co vám při vaší terapeutické práci přináší největší uspokojení, lze využít pravidelného posuzování úrovně vaší spokojenosti v oblastech, které jsou pro vás nejdůležitější. Za pomoci následujícího dotazníku si uděláte přehled o tom, jaké radosti prožíváte a jaká uspokojení a privilegia vám vaše role terapeuta přináší.

Reflexe radostí a uspokojení
Poté, co jste vyhodnotili položky v dotazníku, napište seznam toho, co vás obzvlášť těší na vaší práci terapeuta. Přidejte klidně i ty aspekty, které v dotazníku nebyly uvedeny.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kontrola a ověření
Noste svůj seznam zdrojů radosti a uspokojení u sebe v peněžence či náprsní tašce a přidávejte k němu další aspekty své práce, kterých si časem začnete považovat. Věnujte celý jeden týden inventuře všeho, co máte na práci terapeuta skutečně rádi.

"Stres není dán tím, co se děje kolem nás, ale tím, co máme v sobě". David Fontana
Prostřednictvím jednoduchého TESTU můžete poznat i vy vlastní míru stresu.

TEST 2: POZNÁTE RIZIKA SVÉ PROFESE?
Terapeuti jsou ve své praxi vystaveni různým vedlejším účinkům své profese a čelí při práci mnohým rizikům.
Ohodnoťte co nejupřímněji níže uvedená rizika na stupnici od 1 do 3:
1 – není problém
2 – mohl by být problém
3 – určitě je problém
Pokud máte pocit, že některá z těchto rizik sami nejste schopni správně posoudit, nebo máte tušení, že si je nejste schopni přiznat, proberte je s kolegy, které dobře znáte a jimž důvěřujete.

Jak a proč přenášíme na druhé svoje pocity?

Obecné rizikové postoje
____ arogance: Ostatní mě vnímají jako „vševěda“.
____ všemocnost: Projevuje se u mě nadměrný pocit síly a moci.
____ cynismus: Chovám se, jako bych už všechno viděl a věděl, a proto bývám skeptický.
____ narcismus: Beru sám sebe příliš vážně a/nebo se u mě projevuje nadměrný pocit vlastní důležitosti.
____ pokrytectví: Ve svém životě nedělám to, co očekávám od druhých.

Sebepoškozující pracovní návyky
____ workoholismus: Pracuji velmi mnoho hodin a můj život je příliš rozplánovaný.
____ nedbalost: Nikdy nejsem schopen vyřídit včas všechnu administrativu.
____ nuda: Při sezení se často nudím a cítím se unavený, pracuji spíš mechanicky.
____ izolace: Trávím příliš mnoho času o samotě.
____ jednorozměrnost: Stýkám se prakticky jen s jinými terapeuty a mluvím pouze o pracovních záležitostech.

Další vedlejší účinky
____ pocit marnosti: Frustruje mě a odrazuje vývoj v mé práci (nebo jeho nedostatek).
____ únava: Ztrácím energii v důsledku životního stylu, který vedu.
____ intelektualizování: Své emoce jsem schopen vyjádřit jen v omezené míře.
____ nedůvěra: Je pro mě obtížné prožívat intimitu v osobních vztazích.
____ vztahy: Mám časté konflikty s kolegy v práci.

Stanovení vlastní diagnózy
Nyní, když jste za pomoci předchozího dotazníku posoudili vlastní rizika a vypracovali úkoly uvedené v této kapitole, se pokuste stanovit sami sobě „diagnózu“. Nejde o to vybrat konkrétní položku z manuálu duševních poruch (MKN, DSM), ale spíš o vytvoření kazuistiky, v níž se pokusíte popsat sami sebe jako klienta, který se právě objevil ve dveřích vaší pracovny.

OTESTUJTE svoji emoční inteligenci! A také zjistěte, jak psychologové přišli na způsob, jak poznat nejlepší výzkumníky a obchodníky pomocí textu emoční inteligence.

TEST 3: DO JAKÉ MÍRY JSTE VYHOŘELÍ?
Když terapeut zanedbává sám sebe do té míry, že nejen ztratí radost z práce, ale také v terapeutickém procesu ztratí sám sebe, může u něho dojít k syndromu vyhoření. Je to zákeřný stav, s tendencí progresivně se zhoršovat. Vlastně by se na něj hodilo spíš označení „chátrání“, protože daný profesionál obvykle nevyhasne naráz, v jediném okamžiku, ale spíš pomalu ztrácí zájem o práci a začne vykazovat stejné nebo podobné příznaky, s jakými přicházejí jeho klienti.

Terapeuti, kteří jsou vyhořelí, si to většinou nějakým způsobem uvědomují – počítají minuty do konce sezení a dny, které jim zbývají do důchodu. Avšak mnozí terapeuti vykazují pouze určité rané signály vyhoření, aniž by věděli, co se s nimi děje.

Jak poznáte sebeuklidňování jídlem?

Sebehodnocení: Syndrom vyhoření
Následující položky ohodnoťte na stupnici od 1 do 3 takto:
1- příznakem netrpím
3 - ANO, příznakem trpím určitě
2 - možná
_____ Mám sklon vidět ve všem „katastrofu“ nebo zveličovat důsledky.
_____ Mám problém zůstat při sezení duševně přítomen/přítomna. Moje mysl bloudí.
_____ Mám sklon k fantazírování. Moje pozornost je neustále odváděna někam pryč.
_____ Mám čím dál menší trpělivost s klienty a/nebo kolegy.
_____ Cítím se cynický a podezíravý vůči většině klientů a mám sklon je odsuzovat.
_____ Cítím nedostatek podpory či nesouhlas ze strany mnoha kolegů, nebo jsem s nimi dokonce v konfliktu.
_____ Cítím odpor, když mám jít ráno do práce.
_____ Málo mi záleží na kvalitě vlastní práce.
_____ Cítím dost velkou úlevu, když klient zruší schůzku.
_____ Práce mi připadá jako rutina – předvídatelná, nudná, nepodnětná.
_____ Pociťuji příznaky stresu, které u mě narušují spánek a další aspekty každodenního fungování.
_____ Mám pocit izolace a odcizení.
_____ Často sním o tom, že dělám něco jiného.

Nyní sečtěte dosažené body, součet vydělte počtem let, po která vykonáváte svou praxi, vynásobte velikostí vašich bot… Ne, dělám si legraci! Celkový skór není tak podstatný. Důležité je, že jste se právě zamysleli nad tím, do jaké míry se cítíte vyhořelí. Nejdůležitější slovo v předchozí větě je „míra“, vyhoření totiž nejenže přichází postupně, ale jeho přítomnost se zároveň pohybuje na kontinuu. Téměř všichni se občas cítíme vyhořelí. Teprve když se tento syndrom stane chronickým, může vést k destruktivnímu chování a narušovat kvalitu našeho života a efektivitu naší práce.
Když si znovu projdete právě uvedené příznaky vyhoření, které 3 z nich pro vás představují největší problém?

Co se s tím dá dělat
Projděte si následující seznam toho, co můžete udělat, abyste syndromu vyhoření předešli nebo neutralizovali jeho neblahé důsledky:

• Iniciovat proaktivní změny svých pracovních podmínek, abyste si vytvořili „lidštější“ prostředí.
• Změnit uspořádání, v němž provádíte terapii.
• Snížit stres a napětí ve svém denním rozvrhu tím, že si nastavíte potřebné hranice.
• Konfrontovat se se zdroji svých negativních postojů.
• Pustit se do studia nové terapeutické metody, která vás zajímá.
• Najít si nového supervizora, který pro vás bude představovat nový impulz.
• Najít si nové přátele.
• Naučit se přijímat konstruktivní rizika; vyjít mimo svou komfortní zónu.
• Věnovat část každého dne nějakému druhu meditace nebo reflexe.
• Založit podpůrnou skupinu nebo se k nějaké připojit.
• Odebrat se do nějakého meditačního centra a tam si vyjasnit mysl a posilnit ducha.
• Vzít si v práci „tvůrčí volno“ a podívat se do jiné části světa.
• Na určitou dobu si s někým vyměnit práci.
• Nastoupit do terapie.
• Nově definovat sebe samého jako člověka a jako terapeuta.
• Zapojovat se do většího počtu zájmových aktivit mimo práci.
• Snížit své zadlužení i touhu vlastnit další věci.
• Vrátit se do školy.
• Zapojit se do nějakého dobrovolnického nebo komunitního programu.
• Začít psát deník a zaznamenávat do něj výsledky svého úsilí o zotavení.
• Zvážit nové profesní zaměření.
• Přečíst si nějakou cvičebnici pro terapeuty zaměřenou na sebehodnocení, péči o sebe a zvýšení kvality vlastního života. No ano, jednu takovou už vlastně čtete!

Knihu Profesní psychohygiena terapeuta koupíte v našem e-shopu.