Koumák Pate je zpět a s ním i jeho fotbalový tým
Pate, kterého dětští čtenáři už dobře znají z předchozí knihy Koumákův blog nebo ze série o školačce Elle, je tu s novým příběhem. Příběhem o jednom fotbalovém turnaji, toulavém psu a Nejlepším týmu světa.
Stejně jako ostatní kluci, Pate žije fotbalem a nadcházejícím turnajem. Pilně trénuje, aby se dostal do nominace, ale když je nečestným způsobem připraven o vysněné místo středního útočníka týmu Medvědů, nezbývá mu, než aby si založil svůj vlastní Nejlepší tým světa - KOUMÁKŮV FOTBALOVÝ TÝM. Pozve do něj spoluhráče, se kterými by měl bez problémů turnaj vyhrát. Když ale na pozvánku neodpoví Lionel Messi, Cristiano Ronaldo ani nikdo z dalších hvězdných fotbalistů, musí vzít zavděk spoluhráči z blízkého okolí. Jednomu je sice skoro devadesát, další má tři nohy (navíc je to pes, takže nejde o výhodu, ale o handicap), ale Pate je přece koumák, takže si určitě nějak poradí. A navíc má kamarády, kteří ho nenechají ve štychu. Důležité je se nevzdávat předem, mít srdce na pravém místě a doufat v nejlepší. Co kdyby nakonec Messi oželel utkání Ligy mistrů a na turnaj přeci jen přijel?
Knížka známého finského spisovatele Timo Parvely je tentokrát určena hlavně klukům od sedmi do devíti let, a to i takovým, kteří raději hrají fotbal, než čtou. Zábavný příběh je plný situačního i slovního humoru a jednotlivé krátké kapitoly jsou bohatě prokládány obrázky, nákresy, přímými dialogy, poznámkovými a novinovými zápisy.
Kniha byla v roce 2017 nominována v Německu na cenu Lese-Kicker, což je cena za nejlepší dětskou knihu o fotbale a uděluje se každé dva roky.
Z finského originálu Paten jalkapallokirja přeložil Michal Švec a ilustracemi doplnil Pasi Pitkänen.
Ukázka:
55.
Na večerní trénink nikdo nepřišel. Můj tým se rozpadl. Kerttu a Erkki hrát nechtěli, protože se nepřidají Ronaldo ani Messi. Samppova maminka usoudila, že sport je pro syna příliš nebezpečný. Eino ležel v nemocnici. Totti byl ve vězení. A Kake… po něm se slehla zem. Ale mně to bylo jedno. Šlo mi jen o Tottiho.
56.
Cestou do školy jsem na lavičce v parku zahlédl Kakeho. Zastavil jsem se u něj. Vypadal jinak než obvykle. Možná proto, že bylo ráno. V náruči svíral prastaré kopačky. Civěl na ně a mě si nejdřív ani nevšiml.
Já: Ahoj.
Kake: Jé, ahoj.
Já: Včera jsi zmeškal trénink.
Kake: Když já už na fotbal nejspíš nemám.
Já: A někdy jsi měl?
Kake pohladil kopačky a přikývl.
Kake: Dávno jo. Hrál jsem v nároďáku. Tohle byly moje šťastné boty. Ale moc štěstí mi nakonec nepřinesly.
Já: A nezkusil bys to ještě?
Kake: Já už nikomu ničím neprospěju.
Zvedl hlavu a podíval se na mě. Oči měl zastřené a vlhké. Zavrtěl hlavou a nacpal kopačky do tašky. Pak vstal a za cinkotu láhví vrávoravě zamířil pryč. Vtom jsem dostal nápad.
Já: Počkej! To víš, že prospěješ!
Koumáka Pateho znáte i ze série knih o školačce Elle
57.
Doma nikdo nebyl. Táta i máma odešli do práce. Kake se v předsíni vyzul. Ponožky měl děravé a tak špinavé, že by bylo skoro lepší, kdyby zůstal obutý. Nejhorší byl ale ten zápach. Venku jsem ho nevnímal, jenže tady ano. Byl tak silný, až mě štípal v očích.
Vedle bot Kake opatrně postavil igelitku. Pak mě následoval do bytu. Celou dobu se pohyboval velmi opatrně a nervózně si uhlazoval šedivé vlasy. Jako by vůbec nebyl zvyklý být vevnitř.Nebo jako by zapomněl, jaké to je.
Dovedl jsem ho do koupelny. Ukázal jsem mu mýdlo a tátovy holicí potřeby. Přikývl a zadíval se na mě.
Kake: Jsi si tím jistý?
Já: Jo.
Zatímco se sprchoval, prohrabal jsem tátův šatník. Našel jsem spodky, košili, oblek, neděravé ponožky a nablýskané boty. Naštěstí byl táta zhruba stejně velký jako Kake. Prostrčil jsem oblečení dveřmi do koupelny a čekal.
58.
Chvíli trvalo, než se dveře otevřely.
Nevěřil jsem svým očím. Kake byl úplně čistý, na rozdíl od koupelny, ve které jako by vybouchl koš s bioodpadem. Ve srovnání s výbuchem, který přijde, až koupelnu uvidí máma, ale v podstatě o nic nešlo. Nicméně teď nebyl čas o tom přemýšlet.
První samostatný příběh koumáka Pateho – KOUMÁKŮV BLOG
59.
Venku jsem dal Kakemu všechny peníze, které jsem dostal od Eina. Dvě stě eur.
Já: To by mělo stačit na to, abys Tottiho vykoupil.
Kake: Určitě bude.
Já: Zvládneš tam teď zajít?
Kake: Zvládnu.
Já: Musím do školy. Už tak jdu pozdě.
Otočil jsem se k odchodu.
Kake: Pate…
Kake stál pořád na místě. Teprve teď jsem si všiml, že má pořád v ruce igelitku. Vypadalo to trochu zvláštně, protože měl na sobě drahý oblek. Zíral do dlaně na zmačkanou bankovku, jako by si jí všiml teprve teď. Potom se zadíval na mě a působil tak nějak bezradně.
Kake: Vlastně nic.
Strčil si peníze do kapsy a vyrazil po krajnici. Já utíkal do školy.
60.
Školní den se vlekl celou věčnost. Myslel jsem jen na Tottiho. A taky na Kakeho. Tottimu chyběla noha. Kakemu zase něco jiného. Navzájem se doplňovali.
***
Timo Parvela je původní profesí učitel, píše pro děti i pro dospělé a ve Finsku je v oblasti dětské literatury nepopiratelnou hvězdou. Jeho knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků a získal za ně řadu ocenění. V Portále vychází jeho série o Elle a tato druhá kniha v sérii o jejím spolužákovi jménem Pate.
Pasi Pitkänen vystudoval grafický design a zaměřuje se na filmografii a animaci. Věnuje se ilustrování dětských knížek a pracuje jako grafik.
