Frommův STRACH ZE SVOBODY je stále aktuální
Strach ze svobody patří k nejznámějším dílům Ericha Fromma, který je napsal v roce 1941 během exilového pobytu v USA, kam musel utéci před Hitlerovým nacismem. Fromm zde výstižně poukazuje na fakt, který nikdo před ním psychologicky nerozpracoval – fakt dvojznačnosti lidské svobody, jež se může stát otevřením možností, stejně jako cestou do úzkosti z osamění a izolace. Strach ze svobody vychází v revidovaném překladu a v nové edici klasických děl psychologické literatury.
Strach ze svobody je knihou o významu svobody pro moderního člověka. Fromm vychází ze své vlastní zkušenosti s nacistickým režimem, před nímž emigroval do USA. Lidem z demokratických společností se navzdory faktům zdálo neuvěřitelné, že by nacistickou ideologii i praxi aktivně podporovaly široké vrstvy německého národa. Proto Fromm považoval za nutné vysvětlit psychologické kořeny tohoto úděsného jevu, a dochází k faktu dvojznačnosti lidské svobody, jež se může stát otevřením možností, stejně jako cestou do úzkosti z osamění a izolace. Je-li svoboda pojímána oním druhým způsobem, svádí do pasti autoritářství, destruktivity či konformismu.
Fromm se ptá, co je svoboda jako lidská zkušenost a zda je touha po svobodě něco, co je lidské přirozenosti vrozeno. Zkoumá, jaký vliv má na zkušenost druh kultury, v níž člověk žije, a sociální
a ekonomické faktory společnosti. A snaží se vysvětlit, proč je svoboda pro mnohé vytouženým cílem, a pro jiné ohrožením.
Fromm také pátrá, kdy strach ze svobody vznikl a co jej podpořilo. Základ spatřuje v tom, že moderní člověk, osvobozený od pout středověké společnosti, která mu poskytovala bezpečnost, ale současně ho omezovala, nedosáhl očekávané svobody tak, aby mohl realizovat svoji individualitu. Dosáhl sice materiálního zabezpečení a v části světa demokratické společnosti, ale i přes získanou nezávislost
ho svoboda učinila izolovaným a tím úzkostlivým a bezmocným. Tuto izolaci moderní člověk velmi špatně snáší, a je proto stále v pokušení odevzdat svou svobodu různým diktátorům.
„Lidský mozek žije ve 20. století, ale srdce většiny lidí ještě v době kamenné. Většina lidí ještě nesložila zkoušku zralosti z nezávislosti, racionality a objektivity. Potřebují mýty a idoly, aby unesli skutečnost, že člověk je ve všem sám sebou, že kromě člověka samého neexistuje žádná autorita, která by dávala životu smysl,“ vysvětluje Fromm. „Člověk potlačuje iracionální, destruktivní vášně, nenávist, závist, pomstychtivost; zbožňuje moc, peníze, suverénní stát, národ; i když slovně vyznává učení velkých duchovních vůdců lidstva – Buddhy, proroků, Sokrata, Ježíše, Mohameda –, přeměnil tato učení v džungli pověrčivosti a modloslužby. Jak se může lidstvo za tohoto rozporu intelektuálně technické vyzrálosti a emocionální zaostalosti zachránit před vlastní zkázou?“
Předpokladem jakékoli činnosti směřující k vítězství nad totalitárními silami je pochopit důvody útěku před svobodou. A právě na základě výsledků psychologicko-sociologického zkoumání jedince se Fromm domnívá, že je v lidských schopnostech stát se sebou samým, a to skrze tvorbu, smyslovou radost, lásku či práci. Úsilí o svobodu je lidské přirozenosti vrozené. A i když může být korumpováno a potlačováno, má tendenci prosazovat se znovu a znovu. „Člověk může uspíšit plnou realizaci pozitivní svobody, jež spočívá v jedinečnosti a individualitě člověka,“ vysvětluje autor. „Toto uklidňující zjištění nás však nemůže svádět k myšlence, že nebezpečí ,úniku před svobodou´ dnes už není tak velké či není větší, než tomu bylo v době, kdy tato kniha vyšla poprvé.“ Téma knihy a jeho zpracování je proto stále aktuální i ve společnosti počátku 21. století.
Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.
