Jak poznat žáka nebo studenta se sociální fobií a jak s ním pracovat? Poradí vám psychoterapeutka se specializací na úzkostné stavy.

Jeden mladý člověk se sociální fobií doslova popsal: „Škola – v mé hlavě se už jen při vyslovení tohoto slova, a to tam zrovna ani nemusím přímo být, vybaví bojiště, kde ale já jsem sám proti vojákům z nejrůznějších armád se zbraněmi všeho druhu, které na mě míří ze všech stran. Nevím, co a kdy mohu očekávat, jen vím, že chci strašně pryč! Ten, kdo to neprožil, nemůže vědět, jak třeba jen pro někoho naprosto obyčejný pohled z očí do očí může bolet.“

Pro lidi se sociální fobií je škola každodenním vystavováním se situacím, kterých se nejvíce obávají – komunikace s vrstevníky, autoritami, hodnocení druhými, navazování vztahů včetně těch blízkých. V dnešní době většinu služeb a zboží pořídíme online, dokonce řada lidí tímto způsobem řeší i vztahy, a tak má spoustu virtuálních přátel, které ani v životě neviděla. Je tedy tak možné vyhnout se řadě sociálních situací (ač víme, že vyhýbavé chování tyto problémy jen umocňuje) – u jedné to však stále moc možné není a tím je právě škola.

V lepším případě tam člověk se sociální fobií dochází, ale každodenně tam prožívá svou úzkost, kvůli níž se špatně soustředí na výklad, příp. nepodává adekvátní výkon, který by odpovídal jeho vědomostem. Tím, že s nikým nemluví a snaží se co nejvíce vyhýbat komunikaci s druhými a projevu před ostatními, se ještě víc stigmatizuje, což se stává dalším podnětem pro stres. Jedná se opět o začarovaný kruh.

Pro děti jsou určené rádce Jak přežít, když se často bojím a Jak přežít, když nerozumím emocím. 

V horším případě dochází opravdu k přerušení docházky a student je vzděláván tzv. individuálně. Toto řešení je také možné. Je však považováno za velmi krajní a vždy by mělo být provázeno intenzivní terapií, která by měla cílit na opětovný návrat studenta do školy a zvládání jeho interakce s ostatními. Přistoupí-li se k tomuto krajnímu řešení, zpravidla se student už ale bohužel nevrací do své původní třídy nebo školy, ale kvůli obavám ze stigmatizace a hlavně reakcím na otázku, proč nechodil do školy, co s ním bylo apod., přestupuje na jinou školu. Zdá se to však být volba mezi menším a větším zlem, protože, jak již vyplývá z podstaty problému sociální fobie, student přichází do zcela nového prostředí a s otázkami podobného typu (tedy, proč přestoupil, kam chodil) se zde setká také.

Z tohoto důvodu je důležité, aby si učitelé uvědomili svou roli v podpoře studenta se sociální fobií a ideálně i ve včasné detekci takového studenta. V domácím prostředí, kde je dítě „v bezpečí“, si rodiče problému nemusí vůbec všimnout, a tak pro ně může být dobrým podnětem k řešení potíží jejich dítěte právě postřeh učitele.

Jak poznám, že student trpí sociální fobií?

Zde je několik projevů, které jsou typické pro sociální fobii dle věku dítěte. Je však důležité upozornit, že samotný výskyt jednoho projevu neznamená hned, že dítě trpí sociální fobií. Pokud se však opakuje nebo se objevují další, je určitě dobré nabídnout dítěti pomoc, příp. vyhledat odborníka:

Předškolní děti:

• strach z nových věcí a změn
• podráždění nebo pláč v sociálních situacích
• odmítání zapojit se do kolektivu, vyhýbání se vrstevníkům
• odmítání mluvit s druhými lidmi
• lpění na rodičích

Školní děti:

• strach číst nahlas nebo odpovídat před ostatními ve třídě
• strach z rozhovoru s druhými dětmi
• strach ze zkoušení před třídou
• strach z mluvení s dospělými
• strach z kulturních nebo sportovních akcí
• strach z objednávání si jídla v restauraci
• strach z účasti na oslavách narozenin spolužáků
• strach z návštěvy kamaráda nebo spolužáka
• strach z mimoškolních aktivit
• strach z toho, jak jej druzí hodnotí
• strach ze stravování ve školní jídelně
• strach z použití školní toalety
• odmítání chození do školy

Dospívající:

• ve škole se mu nedaří, aniž by to odpovídalo jeho intelektu
• raději se nehlásí, i když zná správnou odpověď
• vyhýbá se spolužákům mimo třídu
• má obavy z projevu před ostatními, ať už před celou třídou, nebo jen ve skupině
• má málo přátel nebo žádné
• mluví potichu
• během rozhovoru se často vyhýbá očnímu kontaktu
• pokud je na něj soustředěna pozornost, je mu to nepříjemné
• často sedí někde sám stranou, příp. v zadních lavicích
• nerad telefonuje druhým
• bojí se požádat o pomoc, i když ví, že by mu to pomohlo
• chodí do třídy jako poslední nebo i pozdě
• často chybí ve škole, příp. zcela odmítá chodit do školy

Depresím dospívajících se věnuje Bev Cobain ve své knize Když už na ničem nezáleží

Jste-li učitelem studenta se sociální fobií, je důležité vědět, jak jej správně povzbuzovat a podporovat. Zde je několik tipů.

PhDr. Lucie Bělohlávková je psychoterapeutka působící v Psychoterapeutickém centru Řipská. Od roku 2015 toto centrum i vede. Pracuje s dětmi i s dospělými klienty. Specializuje se především na problémy spojené s úzkostnými stavy (fobie, panická porucha, sociální úzkost, obsedantně-kompulzivní porucha), dále také na poruchy příjmu potravy, práci s traumaty a Aspergerův syndrom. Po studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy absolvovala výcvik v kognitivně-behaviorální terapii na Odyssea – Mezinárodním institutu KBT. Při své práci využívá tohoto přístupu.

1. Podpořte sebevědomí. Pochvalte studenta, a to i za malé úspěchy.

2. Uspořádání zasedacího pořádku ve třídě. Studenti se sociální fobií preferují možnost sedět v zadních lavicích nebo někde na kraji. Pokud jsou ve středu kolektivu, znesnadňuje jim to schopnost koncentrace na výuku. Mnohem více se soustředí na reakce okolí a kvůli tomu jim může uniknout výklad. Při vyzvání, aby odpověděli učiteli na nějakou otázku, se může stát, že nejsou schopni hned odpovědět, a tím se opět dostávají do začarovaného kruhu svých úzkostí.

3. Psaní zásadních a důležitých bodů na tabuli. Pozornost studentů se sociální fobií je často silně ovlivněna intenzitou jejich úzkosti. Je tedy dobré psát vše podstatné na tabuli, aby měli možnost si to poznamenat a nic jim zbytečně neuniklo, protože zeptat se před ostatními např. na domácí úkol je podle slov jednoho studenta jako jít si stoupnout před celou třídu zcela nahý.

4. Zavedení třídních pravidel. V těchto pravidlech by mělo být vždy zmíněno a se studenty probráno téma šikany včetně „menších“ posměšků během ústního zkoušení.

5. Osvěta o sociální úzkosti. V rámci probírání a vytváření pravidel třídy je možné rovnou se věnovat tomu, že existuje řada lidí, kteří mají potíže v oblasti sociálních situací. Dokonce mezi ně patří i známé osobnosti, jako např. Johnny Depp nebo Jennifer Lawrence. Pokud by bylo nutné téma více ošetřit a byla by možnost věnovat se mu v rámci např. třídnické hodiny, je vhodné jej uvést např. filmem. Téma sociální úzkosti a stydlivosti nalezneme ve známých filmech, jako je např. Králova řeč, Amélie z Montmartru nebo Věčný svit neposkvrněné mysli.

6. Mentoring pro studenty. V poslední době je již na řadě školách zaváděn status mentorů pro nové studenty. Tzn., že každý nováček na škole má k sobě přiděleného staršího studenta, který mu je oporou v orientaci v novém školním prostředí.

7. Práce ve skupině. Ač se to zdá být pro studenty forma hororu, skupinová práce může studentům se sociální fobií také pomoci. Pokud je tato forma vzdělávání dobře ošetřena, může být pro studenta dobrým zdrojem zkušeností k jeho posílení v boji se sociální fobií. Protože tito studenti často zůstávají při rozdělování jako poslední nebo sami, je dobré skupiny z pozice učitele předem rozdělit a ke studentovi se sociální fobií vybrat spolužáky s dobrou mírou empatie a sociálních dovedností. Vhodné jsou spíše menší skupiny (dva až tři studenti).

8. Nabídka pomoci. V případě, že detekujeme studenta se sociální fobií, je vhodné mu citlivě nabídnout možnost pravidelné konzultace u školního psychologa nebo výchovného poradce, kteří jej mohou nasměrovat na další formu odborné pomoci.

9. Týmová spolupráce. Jak se lidově říká, víc hlav, víc ví. Cílem by tedy neměla být jenom konkrétní pomoc studentovi se sociální fobií, ale současně i spolupráce všech kolem něho, tzn. rodičů, učitelů, výchovného poradce, školního psychologa, příp. i jeho psychoterapeuta.

Jedině tak je možné dosáhnout co nejlepší podpory studenta a jeho úspěšného zapojení do vzdělávacího procesu.

Tolik tedy na toto téma Lucie Bělohlávková. A rada poslední, od nás z Portálu, doporučte mu knihu Tak už se nestyď, kterou může koupit na našem e-shopu. Najde v ní totiž spoustu praktických rad a cvičení, které mu se sociální fobií a stydlivostí pomohou.