SAMOTA je neštěstí naší doby, nebo dobrovolná volba?

Koupit na e‑shopu

Izolovat nás může věk, hendikep, vězení, nemoc… Ve své nové knize SAMOTA se Guy Gilbert zamýšlí nad fenoménem samoty. Ta pro něj není omezena jen na fyzickou nepřítomnost jiných lidí v nejbližším okolí. Mluví i o pocitu osamělosti uprostřed davu, o vyloučení – ať už sociálním, nebo fyzickém, daném hendikepem –, o samotě starých lidí, o samotě po rozvodu nebo smrti blízkého člověka, o samotě chudých, cizinců či sebevrahů.

Gilbert nabízí cesty ze samoty skrze službu druhým, odpuštění, pokoru, sílu modlitby, a v neposlední řadě se obrací i na prarodiče, často trpící pocitem samoty, a ukazuje jim jejich výjimečný úkol v rámci rodiny a společnosti. Poslední kapitola je věnována tématu samoty kněží.

Jsou ovšem i šťastní samotáři. Někdo prostě nemůže žít s jinou osobou. Takoví lidé nejsou nešťastní, protože si samotu sami zvolili. Mají bohatý vnitřní život, vášně, vystačí si sami se sebou.

Naplnění života samotou, přemýšlením, časem pro sebe posiluje osobnost a umožňuje člověku najít si pevné jistoty. Neschopnost snášet samotu člověka destabilizuje a brání mu prosazovat svou osobnost ještě dřív, než se střetne s životem ve dvou. Pěstujte si svou samotu, prožívejte ji jakoby v očekávání. Vězte, že není nikdy neplodná, pokud ji můžete vyplnit pozitivně.

Text doplňují citáty a skutečné příběhy lidí trpících samotou.

Guy Gilbert je známý francouzský kněz a vychovatel delikventní mládeže. V Portále vyšla celá řada jeho knih, naposled např. Štěstí, Čas žít, Rodina, Víra, Odpuštění, Srdcem k srdci aj.

Knihu přeložila Jaroslava Fejková.

UKÁZKA:

Boj, který stojí na prvním místě 

Osoba trpící osamělostí by se měla snažit bojovat o pokoru a měl by to pro ni být boj, který stojí na prvním místě. Pokora je ctnost, která se získává každodenním zápasem.

ODPUŠTĚNÍ pohledem Gilberta

Člověk nebude mít nikdy dostatečnou zásobu pokory, aby odmítl přesvědčení, že se s osamělostí může vypořádat sám. Každý žije nebo vyvíjí činnost podle svých schopností. Je na každém, aby věřil – protože si to může ověřit –, že je základním, ale nikoli nenahraditelným článkem ve společném boji… Pokud dosáhnete společenského úspěchu, snažte se pěstovat víc pokory. Nikdy nezapomeňte: v životě je veškerý úspěch relativní… Žijte podle příkladu skromných rodičů, zůstávajících na blízku tomu nejslabšímu, skromných šéfů, kteří mají porozumění pro ty nejméně kvalifikované v podniku. Vycházejte vstříc tomu nejmenšímu v rodině nebo ve skupině.

Stále lidi třídíme. Srovnáváme se s ostatními. Avšak křesťan nemá lidi třídit, to není možné. Pokora, ta pravá, neznamená koukat se jen na sebe, znamená naučit se obdivovat Boha, tedy druhého člověka. Měli bychom ustupovat trochu do pozadí a brát v úvahu báječnost ostatních.

Odložme masky

Pokora znamená, že uznáváme, že jsme takoví, jací jsme. Vědět, jaký jsem, vyžaduje zatracenou dávku se - bepozorování. Pro nikoho není jednoduché pořádně se nad sebou zamyslet a uvědomit si: „Tak tady jsem to neudělal dobře, bylo třeba reagovat jinak, takhle se dál nedostanu.“

Pokora znamená, že odložíme masky. Podívejte se na lidi, kteří jdou za vším, co se třpytí: moc, úspěch, peníze. Dostávají vyznamenání, řády, ale jakou to má váhu, jaký to má v podstatě význam? Je to na nic! Taky jsem dostal Řád čestné legie, a nosit ho nikdy nebudu. Okouzluje nás sláva, společenské postavení, bohatství, majetek: to všechno nás pěkně nafukuje a oddaluje od ostatních.

Potřeba zdůraznit jejich kvality

Podle Gilberta je RODINA  pokladem naší doby.

Pokora je ovocem modlitby. Nejkrásnější věci, které jsem v životě viděl, mi ukázali moji „lotři“. Chudák třináctiletý kluk, který k nám přichází, obličej znetvořený strádáním, vyřízený, myslí si, že je ubohý debil, lidský odpad, močůvka. Z toho je třeba ho vytáhnout, to je naše práce. Při všech společných setkáních odhalujeme přednosti každého kluka a upozorňujeme na ně. „Je to možný? Já že mám nějakou přednost?“ „Ale jistě, máš přednosti, bráško!“

Požaduji na vychovatelích svého týmu, aby u mladých vyzdvihli i tu nejmenší pozitivní věc a při každém společném setkání ji před ostatními připomínali. Samozřejmě, dělají plno skopičin, ale i tím jim ukazujeme, že mají talent. Když vyzvednete jejich přednosti, neuvěřitelně jim to pomáhá vyrůst.

Pokora je i umění poznat své chyby, udělat první krok směrem k druhému člověku a požádat o odpuštění.

Knihu SAMOTA koupíte na našem e-shopu.