Jak jste se dostal k práci překladatele?

Překládání bylo zpočátku způsobem obživy. Vystudoval jsem angličtinu a bavila mě práce s jazykem. Pak jsem měl pauzu a zase jsem začal, když jsem nemohl najít překladatele na text, na němž mi záleželo. A od té doby jsem překládal knihy, které mi byly natolik blízké, že jsem je chtěl opravdu prožít. 

V poslední době jste přeložil například knihu Teorie terapie a osobnosti Carla Rogerse. V téhle knize jste si jistě musel dávat pozor na každé slovo a přesnost vět. Jak dlouho trvá překlad takového typu knihy?

Mám osobní laťku alespoň osm normostran za den. U překladu odborné knihy, kam zmiňovaný Rogers patří, je podle mě zásadní překládat v celé knize stejným způsobem určité termíny. Takže při závěrečném čtení je třeba opravdu bedlivě sledovat, jestli se daný terminologický výraz neopakuje a zda je všude stejně přeložen. Setkal jsem se kdysi s odborným textem, který překladatelka překládala takřka jako beletrii s cílem využít co nejvíc synonym. Takže například v jednom odstavci se hovořilo o „nervovém spoji“ a v dalším o „zápoji“, jenže já si jako čtenář nebyl jist, jestli to má být totéž, nebo nemá. Mám pocit, že překladatel není jen znalec jazyka, ale taky spisovatel.

Teorie terapie a osobnosti, výbor z textů Carla R. Rogerse

Co je na překládání nejtěžší?

Asi odpoutat se od znění originálu, ale zároveň pořád ještě ctít jeho smysl. Cílem je, aby vznikl ne překlad z cizího jazyka, ale český text. Proto text nejprve přeložím, pak ho ještě celý pročtu a nakonec ho dám zredigovat člověku, který se na něj dovede podívat ještě nezávisleji. A je dobré, když překladatel překládanému textu opravdu rozumí – proto překládám takřka výhradně z psychologie. Na vysvětlenou dodávám, že po angličtině jsem vystudoval i psychologii. 

Nakladatelství Portál se výrazně zaobírá literaturou osobnostního rozvoje. Jaký je dnes trend v této oblasti, co lidi nejvíc zajímá?

Řekl bych, že někdy po revoluci byla hodně v kurzu asertivita a efektivita práce. O čtvrtstoletí později je více v popředí například životní pohoda a taky odvaha projevit vlastní pocity. Hodně u nás rezonovaly třeba knihy Uvolněné rodičovství, Umění být nešťastný nebo Vysoce citliví lidé mezi námi.

Co nyní čtete pro radost a odpočinek?

Přiznám se, že knihy ve volném čase většinou nečtu, protože toho mám dost v práci. Ale protože taky píšu články a pořádám semináře na psychologická témata, většinou si k tomu sbírám informace. Nyní tedy budu číst něco o mindfulness a o budování komunit podle Scotta Pecka. Mimochodem knihy na zmíněná témata jsem v minulosti překládal nebo redigoval, takže si jen často opráším to, jsem četl už dříve.

Pro časopis Knižní novinky, autor Jarmila Skopalová