Zooterapie v kostce

Pouto mezi člověkem a zvířetem je jedním z nejsilnějších pout v lidské společnosti. Často pouhá přítomnost tvora, který je tu jen pro nás, nesoudí a je vždy ochotně nablízku, postačí jako osvědčený lék na duši.

Zooterapeutických postupů se využívá již dlouho a staly se běžnou součástí nabízených terapeutických služeb či volnočasových aktivit v různých zařízeních sociálních služeb, školských i zdravotnických zařízeních. Přesto v České republice doposud chybí jakýkoliv jednotný systém či povinné minimum pro vzdělávání pracovníků v oblasti zooterapie či testování zvířat do terapie zapojených. Právě tento nedostatek se snaží alespoň zčásti napravit publikace Zooterapie v kostce, jež vznikla jako výsledek spolupráce více než dvaceti předních odborníků na zooterapii v České republice. Kniha má za cíl představit nejrozšířenější a nejpoužívanější zooterapeutické metody (především canisterapie, felinoterapie a hiporehabilitaci) a seznámit čtenáře se způsoby jejich využití, a to kromě nezbytných teoretických informací i pomocí konkrétních kazuistik a popisů reálných intervencí. 

Kniha je určena pro pracovníky v sociálních službách, studenty humanitních oborů i kohokoli, kdo se chce věnovat oblasti zooterapie nebo koho zajímá léčebné působení zvířete na člověka. 

Mgr. Jaroslava Bicková, Ph.D., má doktorát ze sociální práce na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, je sociální pracovnicí a dlouhodobě se zabývá kynologií a canisterapií. Je předsedkyní Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, z. s. Další autoři mají široké zkušenosti se zooterapeutickou prací s různými druhy zvířat.

Ukázka:

2.9.9 Canisterapie na pobytové akci

ZUZANA ZAJÍCOVÁ

Pobytová akce vytváří prostor pro zprostředkování intenzivního kontaktu klientů všech věkových kategorií se psem, a to v prostředí, které je ve většině případů odlišné od domovského prostředí jednotlivých účastníků. Pobytové akce jsou vhodné jak pro klienty, s nimiž je canisterapie praktikována v průběhu roku formou návštěvního programu, tak i pro klienty, kteří mají s canisterapií minimální nebo žádné zkušenosti (96). Ve většině případů jsou pobyty realizovány pro děti se speciálními potřebami * či dospělé osoby s mentálním a kombinovaným postižením. S akcemi obdobného charakteru se zaměřením na seniory se setkáváme pouze velmi ojediněle.

Nejčastěji jsou realizovány pobytové akce se zaměřením na canisterapii krátkodobého charakteru (rekondiční víkendové setkání) či dlouhodobého charakteru (jeden či dva týdny). Místo konání akce by mělo být nejlépe v klidném prostředí uprostřed přírody, kde je možný volný a hlavně bezpečný pohyb účastníků, ale i psů. Je vhodné, pokud je pobytová akce realizována v prostorách, které jsou výhradně určeny jen pro její účely – tedy nejsou zde souběžně přítomny další pobytové akce jiného charakteru. Canisterapie může být též organizována jako externí program na letních táborech či ozdravných pobytech. V tomto případě se jedná pouze o jednorázovou aktivitu zaměřenou na prožitkový či edukační program pro účastníky dané pobytové akce.

Velký důraz by měl být kladen na přípravnou fázi organizace akce, tedy na výběr účastníků (dětí, dospělých), kvalifi kovaných a spolehlivých vedoucích a odborníků/dobrovolníků se psem (pes je volen vždy s ohledem na jeho welfare – ne každý pes zvládá intenzivní, dlouhodobé zapojení do aktivit). Důležitou součástí pobytového programu je vhodně zvolený a detailně připravený program, tvořený s ohledem na skladbu účastníků pobytové akce, a to s aktivním zapojením canis terapeutických psů do veškerých plánovaných aktivit. Opatřilová (2011) doplňuje, že precizně připravený program umožní všem účastníkům zažít pocit úspěchu a vítězství, který sehrává nezastupitelnou roli v životě každého jedince, a to nejen toho s postižením (74). Lohynová (2010) poukazuje na důležitost seberealizace odehrávající se v zájmové činnosti, kdy má dítě se specifi ckými potřebami či dospělý jedinec možnost vybudovat si sebedůvěru a sebeúctu. Seberealizační funkce je velmi důležitá v případě, že je uskutečňována v činnostech, ve kterých jsou jednotliví účastníci rovnocenní (60).

Mohlo by Vás také zajímat: Lenka Galajdová, Zdenka Galajdová - Canisterapie

Eisertová, Švestková (2011) defi nují primární cíl pobytové akce se zaměřením na canisterapii jako budování a posilování pozitivního vztahu ke zvířatům (psům). Účastníci jsou prostřednictvím různě zvolených aktivit vedeni ke správnému zacházení se psy, učí se jim porozumět, přičemž je kladen velký důraz na rozpoznávání jejich komunikačních signálů. Dílčí cíle v rámci výkonu canisterapie jsou defi novány vždy s ohledem na individualitu každého účastníka, na úroveň jeho dosažených kompetencí, schopností a dovedností, a to v kontextu co největšího možného rozvoje daného jedince (21).

Neopomenutelným prvkem pobytové akce se zaměřením na canisterapii je dostatečně ošetřená formální stránka realizace – např. písemná přihláška všech účastníků akce (děti, vedoucí, odborníci/dobrovolníci se psem); lékařem potvrzená zdravotní způsobilost k účasti na akci; prohlášení o bezinfekčnosti dítěte; plná moc pro případ nutného ošetření dítěte; informovaný souhlas se zpracováním osobních údajů a v neposlední řadě též pojištění všech účastníků pro případ způsobení úrazu či škody na majetku.

Dětský canisterapeutický tábor

Tento druh pobytové akce má téměř dvacetiletou tradici. Autorem myšlenky canisterapeutických táborů je pan prof. Miloš Velemínský, uznávaný pediatr, držitel medaile Za zásluhy I. stupně a bývalý děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity. Pan profesor stál mimo jiné u zrodu Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík a zavedl volitelný předmět Zooterapie na Zdravotně sociální fakultě. Tábor byl poprvé realizován v roce 2001 veřejnou vysokou školou (Zdravotně sociální fakulta Jihočeské Univerzity) ve spolupráci s Výcvikovým canisterapeutickým sdružením Hafík, z. s., přičemž od roku 2012 je po drobné modifi kaci již výhradním pořadatelem výše uvedený spolek. Dětský canisterapeutický tábor je primárně zaměřen na vytváření inkluzivního prostředí dětí se specifi ckými potřebami (hyperkinetický syndrom, poruchy autistického spektra, smyslové, tělesné a mentální postižení, sociálně znevýhodněné děti, děti umístěné v ústavní péči apod.) a dětí z intaktní společnosti, a to za využití individuální a skupinové canisterapie. Anderliková (2014) v této souvislosti upřesňuje, že je nutno rozlišovat sociální a školní inkluzi. K sociální inkluzi dochází v případě, kdy je každý člověk přijímán společností jako svébytná individualita a díky tomu má možnost se do ní a jejího chodu plně zapojit. Rozdíly a odchylky jsou v oblasti sociální inkluze brány jako obohacení společenské skupiny. Právo na účast ve společnosti je podmíněno sociální etikou a vztahuje se na veškeré oblasti života, v nichž se všichni mohou pohybovat bez jakéhokoli omezení (1).

Dětský canisterapeutický tábor trvá sedm dní a je realizován na letní základně uprostřed přírody. Jeho zaměření je zcela specifi cké, jelikož se této pobytové akce účastní deset dětí se speciálními potřebami a deset dětí z intaktní společnosti  * . Účastníci dětského canisterapeutického tábora jsou vždy rozděleni do tří oddílů, přičemž skladba každého z nich je následující:

• tři oddíloví vedoucí (většinou se jedná o dlouhodobé spolupracovníky spolku Hafík, kteří se účastní pobytových akcí opakovaně a mají potřebné znalosti z oblasti zdravotně-sociální problematiky),
• dva canisterapeutické týmy (vždy dobrovolníci spolku Hafík, kteří již vlastní canisterapeutický certifi kát),
• 3–4 děti z intaktní společnosti,
• 3–4 děti se zdravotním postižením či sociálním znevýhodněním. V tomto oddílovém složení se účastníci tábora zapojují do veškerých aktivit. Aby docházelo k přirozenému kontaktu mezi všemi skupinami dětí, jsou tyto ubytovány na chatkách v jiném složení, než je tomu v oddílovém.

Příprava celotáborové hry a dalšího doplňkového táborového programu probíhá na několika úrovních. Nejprve je vytvářena celotáborová hra, která má pro účastníky tábora naučný charakter (většinou se jedná o environmentální problematiku) a jejíž činnosti jsou zaměřeny na pozitivní využití volného času, výchovu k hodnotám přátelství, empatie a podporují rozvoj spolupráce. Všechny činnosti jednotlivých etapových her jsou zaměřeny na konkrétní pomoc druhému člověku. V zájmu toho, aby nebyly dílčí hry pro děti nudné a snadno předvídatelné, je kladen velký důraz na různorodé zapojení všech účastníků do programu. Některé hry jsou koncipovány jako oddílová (tedy skupinová) činnost, jiné jsou vytvářeny pro dvojice, které se pouštějí do plnění zadaných úkolů. V tomto případě jsou dvojice vždy vytvořeny tak, aby v každé z nich bylo zastoupeno jedno dítě z intaktní společnosti a jedno dítě se speciálními potřebami. V případě nutnosti takto vytvořenou dvojici doplňuje oddílový vedoucí. Skladba dvojic se pro jednotlivé hry mění, čímž dochází k prohlubování sociální komunikace rovnoměrně mezi všemi účastníky tábora.

Přečtěte si také: Ilse Sand - Citlivý pomocník.

Bartoňová, Opatřilová (2013) dodávají, že vhodně zvolené volnočasové aktivity zprostředkují všem jedincům se speciálními potřebami začlenění do kolektivu jejich intaktních vrstevníků, podporují rozvoj sociálních dovedností, samostatnosti, komunikace a orientace v přirozeném prostředí a především naplňují základní právo jedince, a to právo být součástí společenského života. Volnočasové aktivity učí jedince s postižením, stejně jako jedince z intaktní populace, mnoha dovednostem. Všichni výše zmínění účastníci se dostávají do nových sociálních situací, stávají se členy nových sociálních skupin, které následně napomáhají formování svých osobnosti a zvyšují úroveň sociální komunikace (4).

Na základě doporučení odborné literatury (60) je obsah všech volnočasových činností přizpůsoben dětem se speciálními potřebami. Aktivity jsou plánovány takovým způsobem, aby předem nevylučovaly znevýhodněné děti. Neznamená to však, že by obsah činností byl redukován na úkor ostatních, pouze dochází k jeho modifi kaci. Harmonogram aktivit obsahuje co nejvíce činností, ve kterých může dítě se specifi ckými potřebami dosáhnout přiměřených, až vynikajících výsledků, což výrazným způsobem napomáhá jeho úspěšné socializaci (60).

Celotáborovou hru vždy doplňují další aktivity, které tematicky souvisejí s celkovým zaměřením canisterapeutického pobytu. Významnou součástí táborového programu jsou tzv. integrační hry, další složku tvoří kreativní tvorba (výroba táborových triček, rukodělné aktivity), externí program a v neposlední řadě canisterapie. Integrační hry jsou vždy zařazeny během prvních dvou dní pobytové akce tak, aby se děti z intaktní společnosti mohly se svými novými kamarády lépe seznámit a aby blíže pochopily základní aspekty jejich výjimečnosti. Zajícová (2018) uvádí, že právě dětský canisterapeutický tábor je ve většině případů jediným místem, kde se děti z intaktní společnosti dostávají do interakce s dětmi se speciálními potřebami. Při integračních hrách jsou vytvořena stanoviště, která děti postupně navštěvují. Hry jsou koncipovány tak, aby nejprve byl dětem sdělen teoretický výklad, který dané téma vhodně přiblíží, a poté následuje praktická zkušenost prostřednictvím hraní her (111).

Integrační hry jsou tematicky zaměřeny na:

• nácvik manipulace s kompenzačními pomůckami využívanými při omezení pohybu – děti si mohou vyzkoušet základní manipulaci s invalidním vozíkem (slalom mezi kužely, jízda po terénu, jízda do schodů a ze schodů, přesedání z vozíku na židli…) a berlemi. Pokud je na táboře přítomno dítě na invalidním vozíku a souhlasí s tím, je přímo zapojeno do nácviků manipulace s vozíkem. Pro děti z intaktní společnosti je takto strukturovaná činnost velmi poutavá, jelikož mají od osoby na vozíku okamžitou zpětnou vazbu. Během manipulace dochází k přirozené komunikaci jednotlivých skupin dětí (dětí z intaktní společnosti a dětí se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním), jsou posilovány kamarádské vazby a empatické schopnosti. Aktivita je též přínosná pro dítě se zdravotním postižením, jelikož názorně ukazuje dětem z intaktní společnosti své schopnosti a mnohdy se mu od nich dostává nemalého uznání;
• oblast tělesného postižení (děti zkoušejí manipulovat s předměty za pomoci nohou a úst, oblíbená je i malba obrázku nohou nebo ústy);
• oblast zrakového postižení (děti se učí základní manipulaci se slepeckou holí, seznámí se s Braillovým písmem, zkoušejí orientaci v prostoru, oblíbenou hrou je čichové či hmatové pexeso);
• oblast poruch řeči (děti se zkoušejí dorozumět jen prostřednictvím gest, mohou si vyzkoušet pár znaků ze znakového jazyka, oblíbená je pantomima);
• oblast sociálního znevýhodnění (jedná se o diskusi v oddíle, děti společně s vedoucími diskutují o tom, jaké okolnosti musejí nastat, aby se dítě dostalo do ústavní péče – dětského domova. Dále hrají hru, která simuluje situaci, kdy má rodina značně omezený příjem a musí řešit fi nanční problémy při nákupu potravin, oblečení apod. V rámci diskuse je řešeno i téma sociálně vyloučených osob.).

Správná skupinová dynamika mezi všemi účastníky tábora je podporována prostřednictvím uceleného systému táborových aktivit. I samostatně by jednotlivé činnosti byly zřejmě pro děti z intaktní společnosti a děti se speciálními potřebami přínosné. Vzájemná provázanost jednotlivých činností a pestrá skladba táborových aktivit však působí kontinuálně na všechny účastníky integračního pobytu a díky tomu dochází k průběžnému upevňování a posilování získaných kompetencí.

Mohlo by Vás také zajímat: Konrad Lorenz - Takzvané zlo

Canisterapie tvoří velmi důležitou součást této pobytové akce. Psi jsou s dětmi v neustálé interakci a účastní se s nimi všech táborových aktivit. Stejně jako u ostatních aktivit i zde platí, že žádné z dětí do kontaktu se psem nenutíme. Vždy se jedná o přirozený kontakt, který je příjemný a přínosný jak pro dítě, tak i pro psa. Důležitým aspektem při kontaktu dítěte se psem je zachování welfare zvířete takovým způsobem, aby nedošlo k narušení jeho fyzické a psychické pohody.

Welfare psa * chápeme jako rovnováhu mezi pozitivními a negativními prožitky. Skladba canisterapeutického programu je rozdělena do několika oblastí:

• skupinové aktivity a hry se psy;
• edukační činnost zaměřená na péči o psa a jeho správnou výživu, na možnosti využití psů;
• program prevence úrazů způsobených psem.

Skupinové aktivity a hry se psy

Skupinové aktivity se psy jsou realizovány v průběhu celé pobytové akce. Jsou zařazeny co nejdříve po začátku tábora, aby děti měly možnost se se psy seznámit a dozvědět se o nich důležité informace. Tato činnost slouží také k odbourání prvotního ostychu z neznámého prostředí a k navázání přátelství mezi jednotlivými dětmi. Všechny skupiny účastníků zábavné aktivity se psy velmi vítají a jsou u nich značně oblíbené. Dalším druhem skupinových aktivit a her jsou různé soutěže mezi jednotlivými oddíly. Nejoblíbenější je překážková dráha, kdy si každé dítě vybere v oddíle psa, který se mu líbí, a absolvuje s ním připravenou trasu. Tato aktivita je obtížná, jelikož je nutné, aby soutěžící znali základní principy vedení psa. Jak děti z intaktní společnosti, tak i se speciálními potřebami mají možnost trénovat se psy tuto dovednost v průběhu celého tábora. Nácvik probíhá cíleně, ale i spontánně, jelikož je zcela běžné, že děti kontaktují psy v průběhu celého dne, a zcela přirozeně si tak osvojují kompetenci správné manipulace se psem. Výše uvedené aktivity velmi pozitivně ovlivňují táborové klima, dávají dětem pocit sounáležitosti a podporují rozvoj komunikačních dovedností.

Edukační činnost zaměřená na péči o psa, správnou výživu psa, možnosti využití psů

Edukační činnost je zacílena na osvojení si znalostí v oblastech péče o psa a jeho správné výživy a též na různorodé možnosti využití psů (služební, lovecký, vodicí, pes asistent, záchranářský, canisterapeutický apod.).

Program prevence úrazů způsobených psem

Preventivní program je důležitou součástí aktivit za přítomnosti psa. Ze zjištění odborné literatury vyplývá, že děti nemají dostatečné znalosti v oblasti zásad zodpovědného přístupu ke zvířeti, preventivních pravidel chování v rizikových situacích i při běžných denních aktivitách v rámci kontaktu se psem (ať vlastním, či neznámým). Prostřednictvím názorné demonstrace rizikových situací, preventivních opatření, bezpečného chování a protektivní (ochranné) polohy dítěte při útoku psa získává dítě základní znalosti nezbytné pro bezpečný kontakt se psem.

Obecně lze konstatovat, že přítomnost psů na canisterapeutickém táboře dětem pomáhá nejvíce v následujících situacích:

• smutek po domově, rodině – pes je v roli utěšitele;
• dítě má strach – pes působí jako opatrovatel, ochránce, který dítě doprovází, a snižuje tak míru strachu, obav z neúspěchu;
• dítě se speciálními potřebami vyžaduje individuální přístup, který ostatní účastníci nezaznamenají – pes respektuje požadavek dítěte a uspokojí jej;
• pes je zdrojem emočně libého kontaktu, dodává pocit bezpečí, jistoty a uspokojuje potřebu lásky;
• pes je zprostředkovatel spontánního kontaktu mezi všemi účastníky.

Kniha Zooterapie v kostece můžete koupit na našem e-shopu.