Zamiřte Na Boží cestu s knihou Jeana Druela

Rozsahem nevelká kniha francouzského dominikánského kněze žijícího v Káhiře skrývá překvapivě přesné, upřímné a velice současné postřehy o spiritualitě pro moderního člověka a může být prvním pomocí na „boží cestě“ pro všechny, kdo se po ní chtějí vydat, ale zatím tápou jak.

Na Boží cestu obálka Koupit na e‑shopu

Jean Druel v knize Na Boží cestu provádí čtenáře třemi stupni vztahu s Bohem od prvních záchvěvů zájmu o duchovní život až po svobodný a milosrdný nadhled nad svým životem a světem - což je dar, který dává skutečná Boží blízkost. 

Autor knihu určil lidem, kteří přemýšlejí o životě, víře, lásce i zlu, ale „mají naspěch“. To neznamená, že chtějí svůj duchovní život rychle „vyřešit“, aby se mohli zase věnovat něčemu dalšímu - to je ostatně nemožné, duchovní život je totiž život sám -, ale že nechtějí jen ztrácet čas, opakovaně při hledání Boha bloudit sem a tam. S touto knihou se na Boží cestu mohou vydat jistě, budou moci postupovat systematicky a efektivně. Budou moci rozpoznat jednotlivé etapy své cesty, vědět, co už prošli a co je asi ještě čeká. Byť to stále neznamená, že půjde o cestu rychlou a snadnou.

Kniha ukazuje tři velké etapy duchovního života. V první nás zaujme fascinující představení Ducha, které se v nás odehrává, a zažehne tak zájem o duchovní cestu. Ve druhé etapě si uvědomujeme, že toto představení je zrcadlo, v němž můžeme dešifrovat sami sebe a sami sobě porozumět a pochopit svět i Ducha. Ve třetí etapě nás pak Duch vede k tomu, abychom sami vzlétli, rozpustili se v něm a on v nás.

Jean Druel je francouzský dominikán působící v Káhiře.

Knihu přeložila Kateřina Bodnárová.

Ukázka:

DRUHÁ ETAPA

Zrcadlo Ducha

A opět jedno varování

Druhá etapa se od té první velmi liší. Nebudeme si lhát, tato etapa bude obecně dost nepříjemná a mnoho lidí během ní odpadne. Naneštěstí mnozí nevěnují dost času zvládnutí první etapy, a tak nebudou chápat, proč jim to nejde a proč je jim tak zle. Pokud budete mít pocit, že cesta je moc náročná, zastavte se. Je to stejné jako při horské túře: člověk chvilku spočine na slunci, vytáhne svačinu, napije se vody a pak pokračuje dál k vrcholu. Já osobně mám ještě raději příměr k potápění: když již uši nezvládají tlak, člověk se zkrátka musí zastavit a počkat, než bude moct pokračovat v sestupu. Vaše pauza bude sloužit k tomu, abyste se znovu adaptovali na rytmus Ducha. On spěchá a chce se dostat daleko. Ale vy máte svůj rytmus. Stačí mu to říct, on to bez problémů pochopí. Hlavně nemějte pocit viny, že jste moc pomalí. Radujte se z jeho společnosti, než budete zase pokračovat ve stoupání na vrchol… nebo v ponoru.

Mohlo by vás také zajímat
Zdeněk Jančařík: Žena ať v církvi promluví

Během první etapy jste strávili roky tím, abyste se dokázali naladit na rytmus Ducha, abyste s ním dokázali dýchat, dívat se jeho očima. Jakmile ucítíte, že začínáte tuto synchronizaci ztrácet, zastavte se. Když se to stane poprvé, pravděpodobně si to uvědomíte až se zpožděním. Budete už „mimo hřiště“. Žádnou paniku, rozhlédněte se, požádejte o zpomalení jízdy a znovu naskočte do vlaku! Vlastně je to jako v komiksu – zkrotili jste mladého draka a on si teď s vámi chce hrát, létá s vámi strašně rychle a vysoko. Učí vás létat. Spadnete, natlučete si, přivoláte draka k sobě, trochu mu vyhubujete a znovu společně vyrazíte, tentokrát pomaleji… až dokud zase nezrychlí. Jednoho dne už nespadnete, a to bude znamenat, že jste zvládli druhou etapu.

Mezi první a druhou etapou je ještě jeden rozdíl. V první etapě máte zřetelný pocit pokroku. Jednotlivé úseky logicky navazují jeden na druhý a každá získaná zkušenost vám pomáhá pokračovat dál. Ve druhé etapě ale čas neprobíhá lineárně, nýbrž cyklicky. A to až tak moc, že se vám z toho bude motat hlava. Je to jako v pračce. Máte pocit, že se točíte stále dokola, pořád padáte na těch samých překážkách, jste konfrontováni se stejnými výzvami. A co jste si při jedné výzvě osvojili, vám je při té další k ničemu. Máte dojem, že se nic nenaučíte. Ba co hůř, myslíte si, že jste už zvládli nějakou výzvu, a příště při ní znovu selžete. Neztrácejte odvahu. Až bude po všem, ještě se budete smát při vzpomínce na to, kolikrát jste to chtěli vzdát, a přitom jste měli tak blízko k cíli.

Možná vás vyburcuje, když vám řeknu, že pokud se zastavíte na konci první etapy, přidáte se k ohromnému zástupu dojemných, ale taky trochu směšných jedinců, kteří říkají, že jsou velmi duchovní, ale ne v náboženském smyslu (jako by na tom bylo něco strašného!), tráví hodiny tím, že se „věnují“ meditaci, jako se člověk věnuje tkaní koberečků, a pojídají klíčky za svitu vonných svíček. Tihle lidé jsou moc milí, ale zastavili se ve vývoji. Jde jim hlavně o to, aby „byli dobří“, a nevidí, že je Duch vyzývá, aby se ze stadia larvy proměnili v motýla. Být larvou je fajn, teď jste jí taky, ale čeká vás mnohem víc. Jenže musíte jako larva zemřít, abyste se mohli znovu zrodit s křídly. Jinak zůstanete na zemi i se svými svíčkami a budete se jen dívat, jak váš drak poletuje v nebesích. Když se budete věnovat vědomé meditaci, nijak si neublížíte, ale neužijete si žádnou radost.

Čtěte také
Ladislav Heryán: Exotova abeceda

A teď jsou tři možnosti: 1. Poznali jste se v této karikatuře nedospělé larvy a vyvolalo vám to úsměv na tváři? Jste připraveni postoupit dál, protože dobře víte, že tohle byla jen jedna etapa. 2. Poznali jste se a rozzlobilo vás to? Měli byste ještě chvíli počkat, než budete postupovat dál. Pokud se nedokážete zasmát sami sobě, bude pro vás moc těžké jít dál, protože humor je sice paradoxní a nebere na nikoho žádné ohledy, ale zároveň je to velmi užitečná pomůcka k tomu, abychom zvládli výzvy druhé etapy. 3. Nepoznali jste se v tom a vůbec nechápete, o čem se tu mluví? Možná byste se měli vrátit k předchozím etapám. Možná byste dali přednost jiné duchovní cestě, která bude méně… brutální, méně explicitní, která bude jen naznačovat, a ne přímo ukazovat.

Ve skutečnosti proti těmto velmi duchovním larvám, které přebývají na zemi, nic nemám. I já jsem byl jednou z nich. A je to normální, protože jsem věřil, že už jsem v cíli, byl jsem přesvědčený, že tohle je ten duchovní cíl. Mám dokonce pocit, že by na světě bylo líp, kdyby bylo víc duchovních lidí.

Knihu Na Boží cestu můžete koupit na našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru