Mýty o sebevraždě. Jak o ní přemýšlet a mluvit.

Sebevražda je bezpochyby tabuizovaným tématem. Žádný jiný způsob úmrtí nevyvolává tolik pocitů studu, lítosti a nepochopení. Kolem sebevražd proto dodnes panuje mnoho mýtů. Autor, uznávaný odborník na sebevraždy, se snaží na tyto mýty podívat z pohledu vědy.

Keywords: Mýty o sebevraždě, Derek de Beurs, Portál, 2021, sebevražda, předsudky, veřejné mínění, populárně-naučná publikace, sebezabití, prevence sebevražd, výzkum sebevraždNový přírůstek ediční řady Spektrum, MÝTY O SEBEVRAŽDĚ psychologa Dereka de Beurse, je určen pro všechny, kdo chtějí více pochopit jedince, již se chtějí zabít, i pro odborníky, kteří chtějí o tomto tématu vhodně komunikovat se svými klienty. Lékaři a terapeuti se tématu někdy bojí a nevědí, jak se k němu postavit. Pacient tuto bezmoc cítí a příště si dvakrát rozmyslí, než o svých myšlenkách na smrt začne mluvit. Navíc jedním z mýtů přetrvávajícím i v odborných kruzích je to, že sebevražda je svobodná volba, nikoli důsledek déle trvajícího procesu zúženého myšlení a nárůstu beznaděje.

Kniha si klade za cíl tyto skutečnosti změnit a otevírá diskusi o často slýchaných mýtech. Na základě nedávných vědeckých poznatků a vhledů ze strany odborníků autor vysvětluje, jak určité přesvědčení vzniklo a zda se jedná o mýtus. Pomůže tak nejen poskytovatelům odborné pomoci, ale i pacientům a jejich blízkým, aby se tématu sebezabití tolik nebáli. Probírá se v ní celý suicidální proces: od vzniku prvních myšlenek na smrt až do fáze, v níž pacient plánuje pokus o sebevraždu. De Beurs ukazuje, že v tomto suicidálním procesu je mnoho okamžiků, kdy je možné nabídnout pomoc, pokud se pacient odváží o věci otevřeně mluvit a pokud je poskytovatel odborné pomoci vnímavý vůči pacientovým signálům.

Keywords: Mýty o sebevraždě, Derek de Beurs, Portál, 2021, sebevražda, předsudky, veřejné mínění, populárně-naučná publikace, sebezabití, prevence sebevražd, výzkum sebevraždNizozemec Derek de Beurs (*1980) vystudoval s vyznamenáním klinickou psychologii. Doktorát získal na téma školení profesionálů a vytváření kontaktu se suicidálními pacienty. Od února 2020 je vedoucím programu Epidemiologie, data, evaluace a monitoring v Institutu Trimbos, kde se shromažďují znalosti o duševním zdraví a užívání návykových látek. Vedle toho je jako vedoucí výzkumný pracovník spojen s oddělením klinické psychologie na Svobodné univerzitě v Amsterdamu. Často spolupracuje s výzkumnými skupinami z Glasgow, Gentu a Cách a je nizozemským zástupcem v Mezinárodní asociaci pro prevenci sebevražd (IASP).

Devět hlavních kapitol rozebírá detailně jednotlivá přesvědčení – mýty typu „O sebevraždě je lepší nemluvit“, „Někdo, kdo myslí na sebevraždu, chce zemřít“, „Umělci jsou k sebevraždě náchylnější“, „Ženy o sebevraždě častěji mluví, muži na ni častěji umírají“ apod. Některé z těchto výroků jsou skutečně vyvráceny jako mýty, zatímco u jiných se dozvíme, že věda na ně nedává definitivní odpověď.

Kromě psychologické stránky je věnována pozornost i společenské stránce sebezabití. Proč je podíl úmrtí vlastní rukou v bohatých zemích nyní vyšší než v méně bohatých zemích? Je důvodem lepší přehled, nebo už lidé v západním světě neumírají na infekční onemocnění či násilnou smrt? Jakou roli hraje individualizace společnosti v počtu sebe zabití? Jakou roli má ekonomická recese a jak se připravíme na další nevyhnutelnou recesi? Autor probírá jak psychologickou, tak společenskou stránku sebezabití, a nabízí velmi široký pohled na toto téma.

A v neposlední řadě se věnuje i prevenci sebevražd, ve které došlo za poslední dobu k velkému vývoji jak na poli výzkumu, tak i z něj vycházející praxe poskytování odborné pomoci. De Beurs tento vývoj přehledně shrnuje a uvádí, jak vidí on sám budoucnost prevence sebevražednosti. Za nejdůležitější prvky považuje školení odborných pracovníků, osvětové kampaně na zmírnění stigmatu kolem psychiatrie a lepší spolupráce mezi různými poskytovateli odborné péče.

Knihu uzavírají lokalizované odkazy na pomoc při sebevražedných tendencích a obsáhlý poznámkový aparát.

Z nizozemského originálu Mythen over zelfmoord přeložila Milena Nováková.

Ukázka:

Více lidí páchá sebevraždu během svátků

Prázdniny a hlavně svátky jsou pro většinu lidí něco, nač se těší. Nejsou pod pracovním tlakem a mají více času na rodinu, přátele a koníčky. Na druhé straně může tento příjemný čas vyvolat hodně stresu u lidí, kteří nemají partnera nebo se nachází ve složité rodinné situaci. Během svátků jsou významné v hojné míře přítomné rizikové faktory sebevraždy, například hodně alkoholu, nepravidelný spánkový rytmus, finanční stres a konflikty v rodině.108 Další důvod, proč se často přepokládá, že počet sebevražd narůstá v prosinci, jsou krátké dny a nedostatek slunečního světla. Ten se často spojuje se zhoršenou náladou a depresivní pocity jsou důležitým prediktorem suicidálního chování.109 Poslední argument pro předpoklad, že počet sebevražd je kolem Vánoc vyšší, je omezená dostupnost praktických lékařů, odborníků v oblasti péče o duševní zdraví a krizových služeb. Všichni mají dovolenou, takže i poskytovatelé odborné pomoci.

Celkem vzato není nic divného na tom, že si lidé mnohdy myslí, že během svátků dochází k sebevraždám častěji. Jak moc ale tato odůvodnění platí? Vždyť byste si také mohli myslet, že období kolem svátků funguje právě jako záštita. Rodina a přátelé by si mohli uvědomit, jak těžké je toto období pro zranitelnou osobu. Mohli by zaujmout otevřenější postoj a být více dosažitelní i z toho důvodu, že mají během vánočních prázdnin více času. Tato opora by odpadla až po Vánocích, což by v lednu vyvolalo zesílený pocit prázdnoty. Takže by se dal očekávat vrchol v lednu, po vánočních svátcích.

V této kapitole se podíváme na rozdíly v počtu sebevražd v průběhu roku. Ověříme vliv svátků na počet sebevražd krátce po jejich skončení. Až si prohlédneme vliv v průběhu roku, zaměříme se na dny v týdnu. Existuje něco jako „blue Monday“ (chmurné pondělí), den v týdnu, kdy se uskuteční nejvíc sebevražd? Nakonec se také zamyslíme, jestli existují rozdíly v čase v průběhu dne.

Co říká věda?

Bylo provedeno mnoho studií zabývajících se vlivem ročních období na národní data o počtu sebevražd. Analýzy národních statistik ze zemí celého světa oproti všeobecnému přesvědčení ukazují, že počet sebevražd kolem Vánoc nestoupá. Vědecký výzkum naprosto jasně ukazuje nejvyšší nárůst na jaře. Pozorujeme to téměř ve všech zemích od Evropy po Austrálii.110 Ve skandinávských zemích se tento vzor může trochu lišit. Potýkají se tam však s dlouhými, temnými zimami s nedostatkem slunečního světla. Přesto i ve Švédsku a Finsku vidíme jasný vrchol v počtu sebevražd na jaře.111

Pouze dvě studie z Jižní Ameriky neprokázaly žádnou spojitost mezi počtem sebevražd a počtem slunečných hodin.112 Autoři si to vysvětlují tím, že teplotní rozdíly mezi jednotlivými ročními obdobími jsou v těchto zemích relativně malé.

Mohlo by vás také zajímat: Když už na ničem nezáleží – o prevenci sebevražd mladistvých píše Bev Cobain, certifikovaná zdravotní sestra se specializací na deprese a sestřenice Kurta Cobaina.

Protože Nizozemsko má roční období, která se od sebe znatelně liší, dal by se i zde očekávat vliv ročních období. Studie z roku 2018 sleduje vývojové tendence u 33 224 suicidií spáchaných v Nizozemsku v období 1995 – 2015.113 Rovněž tato studie prokázala nejvyšší nárůst na jaře. Přestože se počet sebevražd v provinciích liší, v Groningenu jako provincii s nejvyšším počtem sebevražd nebyla nalezena spojitost mezi ročními obdobími, sebevraždou a provincií samotnou. Zdá se tedy, že vliv ročních období na sebevraždu je ve všech provinciích stejný.

Nový rok

Namísto nárůstu pozorujeme často během Vánoc dokonce pokles počtu sebevražd.114 Pravidelně pak vidíme, že prvního ledna dochází k mírnému nárůstu. Má se za to, že lidé odkládají sebevraždu, aby zjistili, jestli jim vánoční prázdniny trochu uleví od problémů. Později se k tomu ještě vrátím. Vědci také zkoumali, jestli lidé odkládají sebevraždu kolem svých narozenin, ale nezjistili krátce po nich žádný vysoký nárůst, a to ani u starších lidí, kteří dosáhnou výjimečného věku, například 75 let.115

Modré (chmurné) pondělí

Je typický den v týdnu, kdy se uskuteční nejvíc sebevražd? Existuje opravdu Monday blues? Všechny výzkumy tímto směrem ukazují. Studie, která použila národní statistiky vytvořené za 40 let v Rakousku a Švýcarsku, ukázala, že v pondělí pravidelně dochází k vrcholu v počtu sebevražd. Během týdne počet suicidií klesá, aby v pondělí opět stoupl – a tento cyklus se opakuje každý týden.116 Skupina vědců z Jižní Koreje zkoumala národní statistiky z období 1997 – 2015 a porovnala dny, kdy došlo k sebevraždám, se dny, kdy byly zaznamenány smrtelné nehody. Nejvíc sebevražd se spáchalo v pondělí, zatímco během víkendů a prázdnin k nim docházelo nejméně. Ke smrtelným nehodám docházelo hlavně v sobotu, zatímco zbytek týdne vykazoval málo odchylek.117

Logickým vysvětlením pondělního vrcholu je náhlý nárůst zažívaného stresu a úzkosti, když se lidé musí vrátit z víkendu do pracovního prostředí. V mnoha zemích je víkend, a především neděle, chvílí odpočinku a pondělí začátkem týdne. Vliv tohoto stresu se odráží ve studiích o kardiovaskulárních onemocněních.118 I u nich se ukazuje, že dochází k více případům v pondělí než v jiných dnech týdne. V Izraeli, kde je neděle první pracovní den v týdnu, nepozorujeme nejvyšší počet sebevražd mezi muži v pondělí, ale v neděli, což ukazuje, že vrchol má co do činění zejména s přechodem z víkendu na pracovní týden.119

Když se korejští vědci zaměřili na věkové rozdíly, zjistili, že rozdíl mezi pondělím a nedělí je nejvýraznější u dvacátníků.120 Tito mladí lidé strávili možná víkend u rodičů a v pondělí se museli vrátit na univerzitu nebo do dočasného zaměstnání, ve kterém se cítili nejistí. Korejští vědci si myslí, že počet sebevražd spáchaných v pondělí může vysvětlit i šikana. Snižování pondělního stresu a větší pozornost věnovaná duševnímu zdraví na školách a univerzitách by podle vědců mohla snížit počet sebevražd.

***

Knihu MÝTY O SEBEVRAŽDĚ zakoupíte na našem e-shopu, také jako e-knihu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru