Rodina a škola

Pokud rozlije pití náš blízký dospělý, pomůžeme mu to uklidit a ještě řekneme něco, aby se necítil trapně, třeba: „To se stává.“ Když to samé udělá naše dítě, zvedáme oči v sloup a doprovázíme to výkřiky typu: „Už zase! Kam koukáš?! Jako bych ti neříkala…“

Napětí mezi Izraelci a Palestinci sílí. Po teroristických útocích palestinského hnutí Hamás na židovské civilisty odpověděl Izrael protiofenzivou, což rozdělilo světové mínění. Do protestů proti Izraeli se zapojila i švédská aktivistka Greta Thunbergová, jež na Instagramu zapózovala vedle plyšové chobotnice. Poté byla osočena, že stejně jako nacisté užila symbol antisemitismu vykreslující Židy jako vládce světa, jejichž chapadla dosáhnou všude.

Možná se pletu, ale zdá se mi, že zatímco dříve býval post třídního učitele žádaný, dnes se o tuto pozici učitelé moc nederou. Některé školy mají dokonce problém třídnictví obsadit, byť kantorů mají dostatek.

Pětašedesát procent dnešních školáků bude pracovat na pozicích, které ještě nevznikly. Devět z deseti lidí bude také do roku 2030 ke své práci potřebovat alespoň základní digitální znalosti. Nejen české školství tak musí najít odpověď na otázku, jak děti připravit na profese budoucnosti, o nichž ještě nevíme, co budou obnášet. Minimálně jedna věc je jistá: potřeba orientovat se v digitálním světě nikam nezmizí, právě naopak.

Do České republiky přišlo z Ukrajiny 358 000 uprchlíků, z nichž 74 000 jsou děti. Byly nuceny opustit svůj dosavadní život a vše, co jim bylo drahé: rodinu, přátele, školu. Evropská komise proto vydává dětskou knihu Dívka, která měla oči otevřené, jejímž cílem je přiblížit problémy, s nimiž se potýkají dětští i dospělí váleční uprchlíci.

Už od minulého měsíce můžete v ulicích Nymburka nacházet básně stočené do ruličky a zavěšené na nejrůznějších, leckdy i nečekaných místech. Na stromech v parcích, ve spárách zdí, přivázané k zábradlí mostů či k pouličním lampám.

Světového úspěchu dosáhli mladí filmaři ze ZŠ Englišova v Opavě. Dvacítka dětí filmové skupiny mediálního kroužku školní družiny vytvořila dokumentární film, který oslovil diváky doma i v zahraničí. Snímek Zapomenutá generace zachycuje očima dětí tři školní roky, které byly ovlivněny covidovou pandemií.

Nízké mzdy kuchařek ze školních jídelen byly jedním z důvodů avizované odborářské stávky na školách. Potřebují však školy své vlastní jídelny? Nejde o historický přežitek, zvláště když děti ve velké míře jídlo v jídelnách vyhazují? Nebyla by vhodnější a ekonomicky únosnější nějaká forma cateringu či sdílených vývařoven, jako je tomu v zahraničí?

„Když mám příležitost vlézt někomu do hodiny, tak to udělám,“ říká dramaturg a scenárista České televize Tomáš Feřtek. Člověk, jehož práci můžete aktuálně v České televizi sledovat, ať už díky reprízám úspěšného seriálu Ochránce, či nově v dokumentárním seriálu Jak se dělá dobrá škola.

V dnešní době se stále větším rizikem, zejména u nejmladší generace, stává obyčejný mobilní telefon. Sociální sítě a hry, které tři čtvrtiny mladistvých vyhledávají sedm dní v týdnu, vyvolávají pocity bažení, zvyšují hladinu dopaminu a mohou vést až k hazardnímu chování. Navýšení času stráveného on-line se však týká i dalších segmentů populace. Ukázal to nový průzkum digitálních závislostí.

Franz Kafka rezonuje mezi dnešní mládeží. Videa s hashtagem #kafka, kde fanoušci sdílejí ukázky z autorova díla, zaznamenala na sociální síti TikTok sto padesát milionů shlédnutí.