Online archiv

Když náš dnešní svět už není příliš dobrodružný ani romantický, musí si umělci vymýšlet světy vlastní, ať už umístěné do kosmických dálav, fantastických říší anebo do kulis skutečného pozemského světa. Poslední variantu zvolil spisovatel Vojtěch Matocha pro svou dvojdílnou prózu Prašina určenou mládeži.

Jedním z přínosných výzkumů, který přinesl uplynulý rok českému vzdělávání, byla studie Ústavu pedagogických věd Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která velmi dobře prokázala, že čím více a déle žák na hodině mluví, rozumějte argumentuje k věci, tím lepších výsledků v testu čtenářské gramotnosti následně dosahuje.

Každý vzorný školák z Čech a Moravy by ho měl nosit na tričku. Jeho podobizny a citáty patří na stěny školních tříd a chodeb. Učitelé by měli vyprávět silný příběh Jana Amose Komenského jinak než jejich předchůdci.

Chystali jsme se pracovně do Maroka. Odjížděli jsme na čtyři roky, přičemž synovi bylo šest let. Vlastně v době odjezdu ještě ne, jeho narozeniny jsme oslavili až v Rabatu. Zpětně to vypadá jako nepodstatný detail, nikoliv ale v době, kdy se dítě chystá do první třídy a vy studujete rozdíly mezi českým, francouzským, marockým či dalším školským vzdělávacím systémem. A co teprve, když se ředitelka české základní školy, kam jste potomka zapsali, udiveně zeptá: Do první třídy? Kluk, a narozený v srpnu?

Když se zubaře bojí dospělý rodič, bude se bát nejspíš i jeho dítě. A naopak. Mělo by zubní ordinaci navštěvovat už mimino s prvním zubem, nebo až dítě s prvním kazem? Co dnešním dětem nejvíc kazí chrup? Jak překonat strach ze zubní vrtačky? A odkud k nám vlastně přiletěla zoubková víla? Tyto otázky jsme pokládali zubní lékařce Ivě Černé, jejíž úsměv a vlídnost působí na malé pacienty jako balzám.

Konec ledna přinesl slavnostní vyhlášení 7. ročníku EDUíny – ceny za inovace ve vzdělávání. Ocenění je určeno projektům z oblasti formálního i neformálního vzdělávání, které v České republice přinášejí inspirativní změny.

Projekt Češtinářské špeky začal v roce 2016 jako snaha o osvětu v oblasti českého jazyka. Jana Dušátková z Liberce se ve svém okolí často setkávala s neznalostí gramatiky a zároveň si všímala opakujících se chyb. Proto se rozhodla, že na Facebooku založí stránku, jež bude na tyto nešvary zábavnou formou poukazovat.

Jak písničkáři ovlivňovali životy lidí v normalizačním Československu a jak naopak normalizace zasáhla do jejich života a tvorby. To je obsahem vzdělávacího pásma Paměť písní, jež reflektuje historii naší země 70. a 80. let 20. století.

Na zeď školy nasprejovali teenageři nápis Nás nic nezajímá! Do slohovky na téma Naše obec napsali, jaká je to v tom našem Blbákově nuda a otrava. V okně místní knihovny vystavila knihovnice novinky českých spisovatelů, kteří jezdí čerpat inspiraci do Ameriky, Mongolska nebo do říše fantasy. I obyčejní smrtelníci utíkají do virtuálních světů. Jeden známý si koupil pozemek na Měsíci. Kamkoli mimo tento svět, zní heslo doby.

1. únor Dávám si do kabelky svou první červenou propisku na opravování sešitů. Je to tak vzrušující! Po státnicích na pajdě jsem odešla rovnou na mateřskou, takže jsem si ještě nezaučila. Myslela jsem, že budu muset čekat do září, ale včera mi nabídli úvazek za pančelku, co otěhotněla. Jupí! Jsou to sedmáci, třída plná kluků. Tak snad ty sedmáčky-rošťáčky zvládnu.

Mgr. Filip Zafouk je učitelem tělocviku na základní škole Jiráskova v Benešově. Zároveň je to několikanásobný mistr České republiky v judu, bývalý reprezentant, filmový kaskadér a parkurista. Na rozdíl od většiny tělocvikářů mu jeho děti dělají radost. V každé třídě, ve které učí, dokáže několik žáků salto, někdo i dvojité nebo salto vzad. Nářky, že děti neumějí ani kotoul, se ho netýkají. Jak toho dosáhl?

Když František Halas vydal v roce 1935 básnickou poemu Staré ženy, dočkal se dvojí reakce. Jeho litanie o stáří se dočkala nadšeného ohlasu i slov opovržení, zvláště od barda proletářské poezie S. K. Neumanna, který skladbu nazval projevem „kňouravého pesimismu“ a reagoval na ni ideově kovaným textem Staří dělníci.