Online archiv

Tytam jsou časy, kdy se u konkurzu na ředitele základky sešlo deset a více uchazečů. Dnes není neobvyklé, že komise „vybírá“ z jediného adepta, případně že se nepřihlásí vůbec nikdo. Co se to stalo s tímto na pohled prestižním zaměstnáním?

Nezaměřujte se pouze na to, co dítěti nejde. Soustřeďte se hlavně na jeho silné stránky. Z pětky pravděpodobně nikdy nebude dvojka, spíš čtyřka, maximálně trojka. Ale z jedničky může být jednička s hvězdičkou. A z té hvězdičky může být hvězda ! Touto filozofií se řídí autoři kurzu Odemykání dětského potenciálu, který pomáhá dětem a rodičům objevovat jejich talenty. Spoluautorkou tohoto projektu, který nedávno vyšel i knižně, je Kateřina Novotná.

Tři otázky pro Radka Sárköziho, prezidenta Pedagogické komory

Zdá se vám to jako nesmysl? A přece společnost Pragulic nabízí i pro školní kolektivy procházky Prahou, při nichž je průvodcem člověk bez domova. Jsou to ovšem trochu jiné exkurze než ty tradiční na Pražský hrad či Malou Stranu, kdy davy turistů putují za vztyčeným barevných deštníkem. S pracovníky Pragulic se dostanete na místa, která jsou spjata s bezdomovci, narkomany či prostitucí. Každý z průvodců má trochu jinou trasu a hlavně jiný životní příběh, který po cestě vypráví. Ústředním bodem těchto osudů se stal život na ulici. Asi ne každý z nabízených průvodců je vhodný pro mládež, ale rozhodně bychom neměli ani dětem zatajovat odvrácenou tvář města i prostý fakt, že na dno se člověk může dostat velice lehce. S lidmi, kteří skončili bez domova kvůli závislosti na alkoholu či drogách, kvůli dluhům nebo třeba kvůli rozvodu, by se mohli setkat středoškoláci stejně jako třeba deváťáci ze základky. A docela by to souznělo i duchem nadcházejících svátků, během nichž bychom se přece měli zajímat o své bližní.

Nakladatelství Meander založilo před časem ambiciózní edici nazvanou Manamana, v níž se rozhodlo představit dětem biblické příběhy. Převyprávění se ujala principálka nakladatelství Ivana Pecháčková, každou knihu ilustroval jiný výtvarník z nejmladší generace ilustrátorů. „Myšlenkou převyprávět dětem poutavým způsobem Bibli jsem se zabývala již řadu let. I proto jsem se vydala z Lourdes do Compostely, nachodila přes tisícovku kilometrů a na Caminu poztrácela poslední zbytky pochybností o smyslu existence,“ řekla o své motivaci autorka. V drobných knížkách od Stvoření světa až po svazek Bůh zkouší Jóba zvolila civilní jazyk s příměsí archaičnosti, aby se podařilo uchovat něco z posvátné atmosféry textů. Komplet Starého Zákona vyšel na dvaadvacet svazků. Jak říká v doslovu literární historik Ondřej Hník: „Jestliže je na světě něco opravdu těžkého, aniž se to tak může zdát, tak je to přiblížit Bibli dětem. Bible je Kniha knih, a v tomto smyslu jsou biblické příběhy také příběhy příběhů.“ Manamana je dobrý tip nejen pro školní knihovny.

Logo školy se objeví na tričku či mikině žáků obvykle až na konci deváté třídy – a to často v sousedství nějakého rádoby vtipného, ne-li přímé košilatého obrázku. Co však zkusit pěstovat hrdost na svou školu v průběhu celého studia? Nosit oblečení s výsostnými znaky své alma mater má svoji tradici zvláště v západních zemích a zejména v prostředí univerzit. Tento trend však pomalu přichází také k nám a rozšiřuje se i mezi středními školami a ojediněle i základkami. Vlastní fanshop, kde lze koupit tričko, mikinu, čepici či hrnek s logem školy, mají třeba na ZŠ a MŠ Špindlerův Mlýn nebo v pražské ZŠ Rakovského. Existuje řada firem, které vám tento školní merchandising zajistí takřka na klíč. Ale je v tom samozřejmě určité riziko, že o podobné produkty nebude zájem. Kdo však dokáže žáky motivovat k sympatiím pro svou školu, bát se nemusí. Toto „značkové“ oblečení lze využít i pro sportovní družstva, která školu reprezentují v okolním světě.

Víme, jak to před Vánocemi ve školách chodí. Děti už se moc nechtějí učit, ale v rozvrhu pořád ještě zbývají nějaké hodiny. Někdy se vyplní sledováním filmu. Abychom nemuseli stále dokola omílat vánoční klasiku typu Sám doma či Mrazík, oslovili jsme učitele ohledně tipů na netradiční filmy pro nadcházející svátky. Pokud nelze ve škole ošetřit autorská práva, můžete je doporučit alespoň dětem k domácímu zhlédnutí. Doporučuji italský film Život je krásný (1997). Pojednává o otci, který je spolu se synem zavlečen do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující skutečnost, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Navzdory námětu jde o dojemnou komedii. A pokud se spletete a sáhnete po stejnojmenném americkém filmu z roku 1946, nevadí. Aspoň děti uvidí klasický vánoční film. Marek Sichrovský

Jako učitel i rodič slyším všude o výhodách elektronizace školství, zejména jeho administrativy. Nepopírám, že jisté klady to přináší, ale já bych se chtěl zmínit o negativech. Třeba to některé nerozhodnuté školy ještě přesvědčí. Třídnice. Zapsání do papírové třídnice trvalo doslova několik vteřin. Dnes musíte po příchodu do třídy zapnout počítač, nalogovat se do systému a zapsat. V nejlepším případě to zabere několik minut, pokud přístroje stávkují, pak je ohrožena značná část hodiny. Nebo alespoň zápis do třídní knihy. A po čem jde inspekce nejvíc? Po papírech! Takže mnohé školy tisknou elektronickou třídnici zároveň v papírové podobě, což je z hlediska modernizace nonsens, o ekologii nemluvě. A nikoli bezvýznamný je i fakt, že dětem vtloukáme do hlavy, aby pořád neseděly u počítače, přičemž ony každou hodinu sledují kantora zápolícího právě s oním proklínaným vehiklem. Žákovská. Zapsat žákovi známku do žákovské knížky mělo svůj okamžitý efekt uvědomění si svého výkonu. Pokud dítěti známku pouze sdělíme, často na ni zapomene, nebo ji prostě nebere tak vážně. Coby rodič jsem měl po příchodu potomka domů nahlédnutím do žákovské zpětnou vazbu ihned k dispozici. Hledání v elektronickém systému zase zabere čas. A když vám potomek řekne, že žádnou známku nedostal, a vy mu uvěříte, můžete dopadnout jako mnozí rodiče, kteří po měsíci či ještě delší době s hrůzou zjistili, z čeho všeho dítko propadá. Nejsem žádný staromilec. Vím, že pokrok nelze zastavit. Nicméně, být ředitelem „papírové“ školy, s elektronizací bych nespěchal. Počkal bych si alespoň na vývojově spolehlivější verzi celého podniku.

Proč jsou se vzděláváním pořád takové patálie, když se na jeho zlepšování podílí tolik chytrých mozků? Reformátoři školství podle mého mají možná smysl pro celek, ale nikoli pro detail. Napadlo mě to při suplování ve třetí třídě. Řada holčiček dnes nosí módní trička s obrázky z flitrů, které se dokážou měnit. Stačí přejet rukou po našitých kroužcích a modrý jednorožec se změní v růžového. Prima věc. Jenže když se zadíváte při hodině po třídě, spatříte nervní žákyně, kterak si celou hodinu přejíždějí po tričku rukou – nahoru, dolů, nahoru, dolů. Je to tik, který je vytrhuje ze soustředění. Ale kterou maminku by to v obchodě napadlo, když je to tak roztomilé!

Je všední den po poledni. Člověk prochází kolem základní školy a často se mu naskytne následující obrázek. Dva školáci hrají fotbal s pomerančem. Opodál parta dětí válčí s jablky, která po sobě metají jako granáty. Všude kolem školy jsou na chodnících rozesety kusy rozšlapaného ovoce či obaly od sýrů a jogurtů. Moje švagrová, která pracuje jako učitelka, mi osvětlila, že jde o odvrácenou stranu akcí Mléko do škol a Ovoce a zelenina do škol.

Ve zrenovované vesnické usedlosti v Libochovičkách u Prahy se v září otevřela třetí škola pod značkou Heuréka. Koncept škol, který usiluje o harmonický rozvoj dítěte, vede Jan Kala, ředitel Centre for Modern Education. Někteří jej znají jako zakladatele e-Banky, který přivedl internetové bankovnictví do České republiky. Povídali jsme si nejen o jeho snu o lepším školství, ale také o příběhu bankéře, který vždy chtěl být učitelem.

Není tajemstvím, že Andrej Babiš koupil portál eMimino.cz, kde se mladé ženy věnují diskusím na téma těhotenství a rodiny. Nad touto akvizicí mnozí kroutili hlavou, než jim došlo, že Babiš je též vlastníkem řetězce klinik na umělé oplodnění, jež expandovaly už i do Británie a Irska.