Online archiv

Hltáme skvělá díla, obdivujeme špičkové umělecké výkony a většinou neřešíme, že umělci ve svých životech bloudí, zakopávají nebo rovnou selhávají. Měli bychom je vnímat celistvě – a tím mobilizovat kritické myšlení?

Charitativní projekt Čtení pomáhá realizoval u příležitosti Dne země sondu mezi tisícovkou českých dětí. Cílem bylo zjistit, jaký vztah mají k přírodě. Výzkum ukázal, že pro mladé je pobyt v přírodě velmi důležitý.

Centrum současného umění DOX nabízí školám k zapůjčení putovní výstavu Misinformace z projektu #Datamaze. Expozici je možné využít pro otevření dialogu s žáky o tom, jak tráví čas v digitálním prostředí.

Student pražského učiliště zabil mačetou svého učitele. Motivem byl pravděpodobně žákův neúspěch při zkoušení. V médiích se diskutovalo o dalších důvodech, jež dohnaly údajně jinak bezproblémového žáka k hrůznému činu. Mezi nimi se nejčastěji objevovaly: příliš přísný učitel, zastaralá klasifikace („známky jsou zlo“), absence školních psychologů, ministr školství přidal „sociální sítě, počítačové hry i koronavirus“. Jak to vidíte vy?

Není tomu tak dávno, co se mi svěřil jeden rozladěný tatínek, že mu pořád píše třídní učitelka jeho dcery. Předmětem jeho rozladění ale nebyly časté maily, nýbrž fakt, že každý mail byl plný pravopisných chyb. Paradoxní navíc bylo, že si dotyčná stěžovala, jak studentka tápe v gramatice. A žádala rodiče, aby se dceři v tomto směru věnovali.

Už chybí jen přistání mimozemšťanů, posteskl si tuhle kolega ve sborovně nad tím, co všechno za svůj padesátiletý život už zažil. Komunismus, sametová revoluce, islámský terorismus, migranti, povodně, tornádo, covid, lockdown, válka na Ukrajině a noví uprchlíci, vypočítával dramata, na něž mu málem nestačily prsty obou rukou.

Má vaše dítě diagnózu ADHD a vy prostě odmítáte přijmout názor, že by mělo být vadné? Vaše intuice je správná. Genetici a psychologové došli k převratnému poznání.

Poprvé ta kniha vyšla v Albatrosu před šestnácti lety. S ilustracemi Markéty Prachatické. Před pár týdny pak přistála na pultech knihkupectví už potřetí. Vznikl totiž podle ní stejnojmenný animovaný film: Myši patří do nebe.

Řeč je o albu modernizovaných lidových písní, které – slovy hudebního publicisty Pavla Klusáka – „vzbuzuje bolest stejně jako zvědavost, jak mohlo vůbec vzniknout“. Tento podnik nemá na svědomí nákupní řetězec uvedený v názvu, nýbrž Základní umělecká škola v Kladně a „humorolog“ Václav Budinský. Ten je znám coby pilný sběratel dětského humoru i autor značně trapných příspěvků na YouTube. V případě těchto předělávek bohužel platí druhá varianta.

Byl to náhodný objev. Na Kikinčin blog mě zavedlo pátrání po alternativních názvech škodovky (škuchtle). Jaké však bylo mé překvapení, když jsem na stránkách této teenagerky nalezl olbřímí Slovník mládeže.

Při zamýšlení se nad sexuální výchovou ve škole jsem se nejprve snažila rozvzpomenout na své školní hodiny, v nichž se mi dostávalo poučení zhruba před půl stoletím. A uvědomila jsem si, že si z té doby pamatuji jediné – strašně obrovské plachty s průřezy penisem, vaginou a dělohou. A příšerně studený výraz v obličeji paní učitelky přírodopisu. A pochechtávání kluků v zadních lavicích.

Jsou téměř dokonalí – odpovědní, pracovití, výkonní, vždy ochotní pomoci. Často vedou úspěšné pracovní týmy, angažují se v místních sdruženích či různých obecně prospěšných projektech, jejich rodiny vypadají spokojeně. V čem je tedy problém?