Online archiv

Digitální technologie mohou sloužit stejně jako škodit. Obzvlášť to platí v rukou nezkušených dětí. Ať už kvůli traumatizujícímu obsahu, nadměrné stimulaci nevhodné pro vyvíjející se mozek, nebo tomu všemu, co děti propásnou sezením u obrazovek.

Užila jsem provokativní název proto, abych vás nalákala k úvahám na téma Jak vzniká strach a co všechno může způsobit.

Děti v šesti základních školách v Havlíčkově Brodě si v současné době mohou na tělocviku vyzkoušet celkem osm různých sportů, namátkou šerm nebo řeckořímský zápas. Neučí je však paní učitelka, která specialistkou na zmíněné sporty opravdu není. Hodiny jsou pod vedením zkušených trenérů, kteří sem docházejí z místních sportovních klubů. Aktivita Trenéři ve škole vzniká na popud stagnující fyzické kondice dnešní mládeže.

Dášu Gérykovou znám. Je to moje kolegyně, která se aktuálně usadila na prvním stupni. Obdivovala jsem ji za to, vystudovala totiž učitelství pro střední školu. Když měl pedagogický tým rozhodnout, kdo by si zasloužil ocenění, shodli se. A Moravskoslezský kraj ji skutečně vyznamenal. Ani nemohl jinak. Důvodů byla spousta. V rozhovoru mi ovšem všechny zpochybnila. Taky proto je tak skvělá. A je s ní neuvěřitelná legrace. Tak doufám, že se taky pobavíte.

Tomáš Končinský (1978) se zapsal do povědomí zdejšího čtenářstva před šesti lety parádní knížkou Překlep a Škraloup. Realizovanou v trojici s Barborou Klárovou (slovo) a Danielem Špačkem (ilustrace), a oceněnou v sedmnáctém roce Magnesií Literou za knihu pro děti a mládež.

Jak stmelit třídu, vytvořit pro děti prostor ke sdílení zážitků a ještě do dění zapojit rodiny dětí? Při běžné výuce to vůbec není legrace. Pojďme se inspirovat praxí děčínské základní školy na Máchově náměstí, které se daří vytvářet pozitivní klima ve třídě i v celé škole pomocí různých projektových dnů a akcí.

Zlobíte se, že dítě zpřehází celou postel, aby na hodinu zmizelo pod hromadou polštářů? Že zaleze kamsi do zahrady a neozývá se na volání? Čtěte o potřebě dětských úkrytů.

Na domluvené schůzce v hospodě ho nešlo přehlédnout. Holá hlava, tetování, kožená bunda. Před sebou měl čaj a rukopis připravované knihy Nebuď píča. Tomáš Morávek v ní popisuje své zkušenosti vychovatele v různých ústavních zařízeních pro děti.

Hltáme skvělá díla, obdivujeme špičkové umělecké výkony a většinou neřešíme, že umělci ve svých životech bloudí, zakopávají nebo rovnou selhávají. Měli bychom je vnímat celistvě – a tím mobilizovat kritické myšlení?

Charitativní projekt Čtení pomáhá realizoval u příležitosti Dne země sondu mezi tisícovkou českých dětí. Cílem bylo zjistit, jaký vztah mají k přírodě. Výzkum ukázal, že pro mladé je pobyt v přírodě velmi důležitý.

Centrum současného umění DOX nabízí školám k zapůjčení putovní výstavu Misinformace z projektu #Datamaze. Expozici je možné využít pro otevření dialogu s žáky o tom, jak tráví čas v digitálním prostředí.

Student pražského učiliště zabil mačetou svého učitele. Motivem byl pravděpodobně žákův neúspěch při zkoušení. V médiích se diskutovalo o dalších důvodech, jež dohnaly údajně jinak bezproblémového žáka k hrůznému činu. Mezi nimi se nejčastěji objevovaly: příliš přísný učitel, zastaralá klasifikace („známky jsou zlo“), absence školních psychologů, ministr školství přidal „sociální sítě, počítačové hry i koronavirus“. Jak to vidíte vy?