Online archiv
Když nastupovala k moci současná vláda, jejíž třetinu tvoří bývalí učitelé, byla pedagogická veřejnost mírně optimistická. Vzápětí sice nastaly historicky těžké časy, ale školství se zdálo být stále prioritou.
Nejvíce přihlášek na plavání nad rámec toho ve školách hlásí plavecké kurzy na podzim. Po létě jsou děti na koupání zvyklé, a tak rychle přivyknou i pravidelným návštěvám bazénu. Trenéři je tu naučí dovednostem, díky nimž budou ve vodě jistější a změní se z tzv. pasivních plavců v aktivní.
Současní zákonodárci přišli během léta s výbušnou myšlenkou, že za vším stojí ředitel(ka). Učitelé budou pískat podle jejich not. Alespoň tak mluví novela zákona o pedagogických pracovnících. Ředitel by prý měl být více lídrem a učitelé musí poslouchat.
Tachles, Lustig, čili „K věci, pane Lustigu“, je název knižního rozhovoru, který pořídil Karel Hvížďala (ročník 1941) se spisovatelem Arnoštem Lustigem (1926–2011). Kniha vyšla poprvé, v takové ur-verzi těsně před Lustigovou smrtí. Teď vychází ve formátu audioknihy.
Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde. Říkávalo se za našich mladých let. A já si na tohle pořekadlo v poslední době často vzpomenu, když za mnou na psychoterapii chodí mladí lidé, kteří si stěžují, jak byli vychováni – a ze svých neúspěchů, trablů i dalších konfliktů s realitou svého dospělého života obviňují rodiče. Nejčastěji matku, méně často otce nebo prarodiče.
S určováním leváctví a praváctví se v naší společnosti setkáváme především v souvislosti s nástupem do školy. Dítě by si mělo zvolit, kterou rukou bude psát a kreslit. Tento krok se nemusí zdát příliš podstatný, ale realita je zcela jiná. Určení psací ruky podle současných testů je často chybné a může mít velký vliv na kvalitu života v mnoha ohledech. A to nejen v dětském věku, ale i v dospělosti.
Mnozí z nás mívají problém s vnímáním, vyhodnocováním a projevováním zpětných vazeb. Ve vyhrocených případech je odmítáme. Nedochází nám, že si tím komplikujeme život a zřejmě o něco přicházíme. V rodině, ve škole, ve společenských vztazích.
Syndrom vyhoření postihuje pracovníky jakýchkoliv profesí – kosmonauty i prostitutky. Pedagogové však k němu mohou být náchylnější. Jak se s tímto stavem vypořádávají vaši kolegové?
Moje nejbližší kamarádka Jacqueline je Američanka. Seznámily jsme se na střední škole v Ohiu během mého výměnného pobytu v USA. Od té doby se pravidelně navštěvujeme a jsme v denním kontaktu přes platformu WhatsApp. Obě máme děti předškolního věku, a tak si vyměňujeme zkušenosti. Jsme často velmi překvapené, jak moc se americký systém a přístup k rané péči o děti odlišuje od českého.
Síla rozumu v bláznivé době je knížka do každé domácnosti. Dvacet kapitol o kritickém myšlení lze vzít do výuky i v létě k vodě. A co teprve když máte možnost povídat si s autorem knihy Jánem Markošem – učitelem, filozofem, lektorem kritického myšlení a šachovým velmistrem. Váží každé slovo. A svou tvorbou přispívá k tomu, aby nám budoucnost nedala šachmat.
České dráhy rozjely kampaň Společně za čisté vlaky zaměřenou proti sprejerům. Pravdou je, že divoké graffiti často hyzdí vlakové soupravy, z nichž mnohdy není ani vidět ven. Odstraňování tohoto vandalismu stojí dráhy navíc miliony.
Jak byste vyřešili rvačku ruských a ukrajinských žáků v české škole, kdy jedni velebí Putina a nadávají spolužákům do nacistů, zatímco druzí jim to splácí pěstmi? Setkáváte se s podobnými konflikty na vaší škole? Jde jim předcházet? A lze v tomto případě zachovat vyváženost pohledů na věc?
Co je v dnešní době důležitější, než vzdělání? Moderní časopis určený všem rodičům dětí školou povinných a jejich učitelům přináší aktuální informace ze světa školství, rady, tipy a zkušenosti. Na svých stránkách vyvolává diskuzi s odborníky i s veřejností na polemická témata. V každém čísle najdete rozhovor se zajímavými lidmi, kteří mají ke školství skutečně co říci. Rodina a škola pomáhá najít správnou volbu pro vzdělání další generace.