Novinky

Jaké má tvořivost kořeny a jak je můžeme rozvíjet, ať už v sobě nebo ve druhých? Kniha odpovídá nejen na tyto otázky, ale věnuje se základním tématům individuálního já a jeho vztahu s vnějším světem. Po představení teorie přechodového objektu a přechodových jevů Winnicott líčí, jak se v podpůrném prostředí při dostatečně dobré péči matky či mateřské postavy rozvíjí vědomí vlastního já, jeho vymezení vůči vnějšímu světu a co se odehrává v prostoru mezi vnitřní subjektivní a vnější objektivně vnímanou realitou. Zabývá se i situacemi, kdy dochází k narušení tohoto vývoje. Významná z hlediska vývoje psychoanalytické teorie je kapitola o použití objektu, tedy nejen o způsobu, jakým se subjekt k objektu vztahuje, ale jak ho používá a co toto používání umožňuje či co mu brání. Pokračuje tím, jak se prostor mezi matkou a dítětem, mezi já a ne-já stává základem kulturní zkušenosti člověka, potenciálním prostorem pro jeho tvůrčí aktivity a žití samé. Teorii přechodových objektů a přechodových jevů rozšiřuje o zamyšlení nad tvořivostí, skrytou rivalitou mužského a ženského prvku v osobnosti a pojetí kultury v širším slova smyslu. Teoretické koncepty jsou dokreslovány příklady z autorovy terapeutické praxe s dětmi i dospělými klienty. Doslov MUDr. Vladimír Vavrda. Donald Woods Winnicott byl britský psychoanalytik a pediatr, významný představitel Britské školy objektních vztahů.

Kniha přináší srozumitelně tlumočený souhrn aktuálních poznatků v řadě oblastí, které z oblasti neurovědeckého výzkumu pronikly do společenské diskuse. To, že se indický soud zabýval posuzováním důkazu založeného na neurologické metodě detekování lži, proběhlo před pár lety snad všemi českými médii. Jak to dopadlo? Umíme lež odhalit? A co si s tím počít z hlediska práva? Právě to rozebírají dvě z kapitol – a s neméně zajímavými tématy přicházejí i ty ostatní. Máme v mozku zakódovaný rasismus? Morálku? A co neuromarketing – mohou nás marketingoví odborníci díky znalosti mozku ovládat? Je možné obsah mozku v podstatě přečíst? A zbývá nám vůbec něco víc než slepě následovat nervové procesy? Většinu z odpovědí neznáme. Autoři tak „pouze“ staví podobné úvahy na pevnou půdu současného výzkumu a srozumitelně vysvětlují zásadní experimenty počátku tisíciletí a společenské otázky, které z nich vyplývají. (Činí tak věcně a kriticky – čtenáře neinfikují svými názory, ale vybavují informacemi pro vytvoření vlastních závěrů. Publikaci končí střízlivým shrnutím, jaký technologický přínos lze od neurověd očekávat v následujících letech. Díky tomu, že se autoři soustředí výhradně na současný stav poznání, je každá stránka plná nových informací i pro poučeného čtenáře, kterému zároveň vysvětluje i metodologická úskalí některých experimentů.) Barbara J. Sahakian je profesorka klinické neuropsychologie na Univerzitě v Cambridge. Působí také jako prezidentka Mezinárodní neuroetické společnosti. Je mezinárodně proslulou odbornicí na poli kognitivní psychofarmakologie, neuroetiky, neuropsychologie, neuropsychiatrie a neurozobrazovacích metod. Julia Gottwald je její doktorandkou na téže univerzitě.

Můžeme se nemoci, jakou je deprese, smát a žertovat o ní? Většina lidí by pravděpodobně odpověděla, že ne, jiní by zase tvrdili, že deprese přece není žádná opravdová nemoc. A pak je tu Tobi Katze, který přesně v duchu motto „smích je nejlepší medicína“ píše už delší dobu o své nemoci blog, pro který je typická dávka humoru a cynismu, aniž by však vážnou tematiku nějak zesměšňoval. Ve své knize ovšem nechává svoje čtenáře na vlastní kůži prožívat i chvíle plné neporozumění, emocionálního chladu, ztráty, letargie a podobně. Lidé, kteří sami bojují nebo někdy bojovali s depresí, se v řadě situací poznají, jejich rodinným příslušníkům a přátelům zase kniha pomůže pochopit, jak se ve skutečnosti cítí. Knihu ocení čtenáři psychologické literatury, rodinní příslušníci lidí s depresí, ti, kteří bojují nebo někdy bojovali s depresí, a užitečná bude i pro pomáhající profesionály. Tobi Katze (1981) píše povídky, eseje, básně a scénáře. Více než deset let vystupuje v rámci velmi populárních poetry slamů. Získal několik literárních ocenění. V roce 2014 začal psát na webových stránkách časopisu Stern blog o svém životě s depresí. Zítra je bohužel taky den je jeho druhá kniha.

Tato kniha je určena dcerám matek, které se chovaly sobecky a soustředily se jen na sebe. Nabízí jim pomocnou ruku k tomu, aby překonaly to, co se jim dělo, a dokázaly změnit svůj život. Karyl McBride má více než dvacetiletou praxi s prací s ženami, které prošly touto zkušeností, a pomáhá jim odhalit, jak tato zkušenost poznamenala jejich emoční život, a také vytvořit si vlastní program, který jim pomůže ochránit se před vlivy minulosti, rozhodovat se a přivést je k zotavení zranění z osobní historie. Narcistické matky své dcery učí, že láska není bezpodmínečná, že ji dostanou pouze tehdy, když se chovají tak, jak se od nich očekává. Jako dospělé pak tyto dcery mají problém s překonáním pocitu nedostatečnosti, zklamání, emoční prázdnoty a smutku. Utíkají se pak do nezdravých romantických vztahů, mívají sklon k perfekcionismu a neadekvátní sebekritice a potýkají se s frustrací. Často také sabotují samy sebe. Kniha jim pomůže rozpoznat jejich vlastní zkušenost s mateřským narcismem a jeho dopady na celý jejich život. Také jim pomůže zjistit, zda samy převzaly verbální i neverbální poselství svých matek a zda se s nimi ztotožnily. Pomůže jim v tom, aby převzaly kontrolu nad svým životem a nastolily ve vztahu se svou matkou jasné a zdravé hranice. Karyl McBride, Ph.D. , je manželskou a rodinnou poradkyní s více než třicetiletou zkušeností. Specializuje se na léčení traumatu a je uznávanou odbornicí v oblasti narcismu.

Tato komplexní a na aktuálních poznatcích založená kniha se zaměřuje na podrobný popis způsobů práce s výtvarnou tvorbou opřený o teoretický základ projektivně-intervenční arteterapie. Její snahou je poukázat na užší vazby arteterapie na obecnější psychologické a psychoterapeutické poznatky, takže zahrnuje i souvislosti zejména z oblasti vývojové a klinické psychologie. Pomáhá zodpovědět otázky jako: jak se odrážejí obtíže, symptomy a životní příběh klienta v tom, jakým způsobem tvoří; jak může arteterapie ovlivnit klientovu tvořivost a výtvarný projev; jaké jsou vazby mezi vnímáním a myšlením v procesu výtvarné tvorby a způsobem jejího emočního prožívání. Publikace podrobně popisuje arteterapeutické metody založené na analýze výtvarného projevu jako součást terapeutické péče, včleňuje je do širšího teoretického rámce a poukazuje na možnosti jejich tvořivého využití. Seznamuje čtenáře se způsoby arteterapeutické intervence prostřednictvím podrobného popisu dění v arteterapeutickém procesu a rozpracovává základní výtvarná témata, která tvoří osu arteterapeutické praxe (např. identita, krajina, portrét). PhDr. Ing. Marie Gabriela Lhotová, Ph.D. , je klinická psycholožka, arteterapeutka a supervizorka. Pracuje v klinickopsychologické praxi v Praze. Je autorkou dvou knih a řady článků i konferenčních příspěvků z arteterapeutické oblasti a připravila více než 20 výstav vlastní výtvarné tvorby. PaedDr. Evžen Perout je speciální pedagog a arteterapeut. Vyučuje v Ateliéru arteterapie při Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dlouhodobě se věnuje výtvarné práci se zrakově postiženými, přičemž toto téma zpracoval i knižně. Jako kurátor pracoval v pražské Národní galerii, jako klinický arteterapeut spolupracoval s Klinikou dětského a dorostového lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Malou vílu odnese vítr mistrál z hor do zahrady opuštěného domu na pobřeží Provence. Víla se o zahradu začne starat a na nový domov si postupně zvykne. Seznámí se i s vílou žijící ve vesnické kavárně, takže už není sama. Na popud místního faráře se víly rozhodnou udělat dobrý skutek: najít majitele brýlí, jež leží zapomenuté v altánu za domem. Brýle patří zvláštnímu mladíkovi jménem Benedikt, který sepisuje jména větrů a věří, že na světě existuje strom vyšší než sto metrů. Nakonec se za ním vypraví po moři až na jiný světadíl… Určeno především dětem mladšího školního věku. Daniela Krolupperová je překladatelka a novinářka, vydala řadu knih pro děti, v Portále např. Rybí sliby, Zákeřné keře, Mizící hmyzíci, Jde sem lesem nebo Polární pohádku.

Jedna z nejvlivnějších knih o vývojové psychologii, psychologii myšlení a o reformě vzdělávání představuje teorii „mnoha inteligencí“ s převratnými důsledky pro výchovu dětí a jejich školní vzdělávání. Autor v ní ukazuje, jak se vyvíjelo pojetí inteligence, a na základě výzkumů z oblasti psychologie, etnologie a dalších oborů dokazuje existenci nejméně sedmi relativně nezávislých druhů inteligence, které jsou různým lidem dány v různé míře. Jednotlivé vysoce rozvinuté inteligence autor ilustruje na příkladech ze života výrazných a známých osobností, rozborů jejich výroků a ukázek z jejich díla. Howard Gardner je profesor pedagogických věd na Harvardově univerzitě a ředitel Projektu Zero zkoumajícího možnosti rozvoje lidského potenciálu. Je jedním z nejvlivnějších amerických myslitelů v oblasti reformy vzdělávání.

Deprese může kdykoli postihnout kohokoli z nás. K jejímu překonání navrhuje autorka ojedinělý přístup. Během své praxe zjistila, že mnoho případů deprese je svým původem „transgenerační“, tedy vyvoláno rodinnými tajemstvími, smrtí blízkých osob, kterou členové rodiny řádně neodtruchlili, genealogickým opakováním a tak podobně. Srozumitelným jazykem a na základě příkladů z práce s klienty vede autorka čtenáře k tomu, aby se osvobodil od negativních vazeb, které mu brání přerušit řetězec utrpení a zajistit, aby další generace nestrádaly. Popisuje metodu sociogenogramu a práci s ním při odhalování skrytých kořenů deprese. Knihu ocení nejen lidé s touto poruchou, ale i jejich terapeuti, a všichni čtenáři se zájmem o vliv životů našich předků na náš současný život. Sylvie Tenenbaum je francouzská psychoterapeutka s pětatřicetiletou praxí.

Být hrobníkem na divokém západě není žádná legrace. Starý americký západ, který najdeš na stránkách této knihy, je ale ještě o něco divočejší, než byl ten skutečný. Hrobník Jáchym totiž vůbec netuší, co ho v příští chvíli čeká. Jeho osud máš totiž ve svých rukou ty, milý čtenáři. Jen na tobě záleží, jestli had, kterého Jáchym praštil lopatou, je pouze omráčený, nebo zabitý. Jen ty rozhodneš, zda náčelník rudokožců dostane do rukou válečnou sekyru. Podobných napjatých situací na tebe čeká opravdu hodně. Chceš to zkusit? Jestli ano, otevři knihu a pusť se do hry. Jan Holan je studentem IT fakulty ČVUT v Dejvicích. Rád čte fantastiku všeho druhu, věnuje se larpům a je kreativní všemi možnými bizarními způsoby. Martin Bartůněk je v poslední fázi studia ekonomické analýzy na VŠE v Praze, kromě toho se ale věnuje i sportu Chanbara, ve kterém reprezentuje Českou republiku. Julie Opletalová studuje ilustraci na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, ve své bakalářské práci se věnovala deskové hře.

Publikace se zabývá základními aspekty předškolního vzdělávání se zřetelem na specifika dítěte předškolního věku. Autoři se věnují tradičním tématům didaktiky v kontextu předškolního vzdělávání. Řeší aktuální problémy současné praxe. Propojují tak teoretické a praktické poznatky s informacemi potřebnými pro každodenní činnost učitele předškolního zařízení a rozvoj jeho profesních kompetencí. Publikace je určena především pro pracovníky předškolních zařízení, ale i pro studenty oborů zaměřených na předškolní vzdělávání. V rámci jednotlivých kapitol nalezne čtenář případové studie, jejichž rozbor vede k integraci znalostí předškolní didaktiky, obecné pedagogiky, pedagogiky předškolního věku, pedagogické psychologie, školského managementu a dalších disciplín vstupujících do předškolního vzdělávání. Jednotlivé kapitoly jsou doplňovány příklady a případovými studiemi, které se vztahují k praxi předškolních zařízení. Celkové pojetí publikace nepřesahuje rámec didaktiky předškolního vzdělávání. Doc. PhDr. Eva Šmelová, Ph.D., je docentkou a vedoucí Katedry primární a preprimární pedagogiky na PdF UP v Olomouci. Doc. PhDr. Michaela Prášilová, Ph.D., je docentkou Ústavu pedagogiky a sociálních studií na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, na stejné fakultě participuje i na výuce studentů preprimárních studijních oborů.

Ředitelé i učitelé se starají o to, aby jejich škola byla dobrá, aby si z ní žáci co nejvíce odnesli, aby do ní chodili rádi nejen žáci a jejich rodiče, ale i učitelé. Důležité je, aby si spolu rozuměli v tom, oč usilují. To nejde bez občasného zastavení, ohlédnutí a nového pohledu dopředu. Jak je možné se bavit o kvalitě školy, když se pohledy všech zúčastněných mohou lišit? Ve školním roce 2015/2016 zveřejnila Česká školní inspekce kritéria, která nám pomáhají kvalitu školy pojmenovat a mohou se stát společným jazykem pro všechny zúčastněné. Na pozadí těchto kritérií je v knize věnována pozornost jednotlivým oblastem práce školy, jejího vedení a učitelů. K příslušným tématům jsou voleny praktické ukázky a konkrétní návody pro vlastní sledování, vyhodnocování a řešení různých situací. Cílem knihy je nejen vybavit školu silnou argumentační oporou při kontrole externími orgány, ale zejména nabídnout témata pro společná zastavení, ohlédnutí a úvahu o dalším rozvoji konkrétní školy. Knihu ocení školští inspektoři, ředitelé škol a učitelé, ale i zapálení rodiče, jimž na chodu školy záleží nebo kteří uvažují o založení vlastní školy. PhDr. Martin Chvál, Ph.D. , je výzkumný pracovník a vysokoškolský pedagog, bývalý ředitel Cermatu, vedl projekt Cesta ke kvalitě v letech 2009–2012, v současné době působí na PedF UK, autor mnoha odborných článků a publikací, mj. Pedagogický rozvoj školy (Portál 2008).

Je chytré, šikovné stejně jako jeho spolužáci, ale s čísly a příklady si opravdu neví rady. Tak by se dal popsat problém dítěte s dyskalkulií. Dyskalkulie je jedna ze specifických poruch učení a projevuje se širokým spektrem značně různorodých výrazných obtíží v matematice, které se mohou objevit kdykoli během školní docházky dítěte. Dyskalkulické obtíže zasahující základní početní dovednosti, tedy zpravidla jednoduché až primitivně vypadající počtářské dovednosti, nejsou zaviněny nedostatečným, ale ani sníženým nadáním dítěte. Dítě s dyskalkulií má problém s tím správně přečíst čísla, rozložit větší čísla na jednotky, desítky, stovky a další řády, neví si rady se základními matematickými operacemi. Autorky vysvětlují podstatu problému a nabízejí tipy, jak dětem se specifickou poruchou počítání pomoci. V knize najdeme vzorové úlohy a také doporučení různých strategií, které mohou být v práci s dětmi s touto poruchou užitečné. V populaci se podle různých zdrojů vyskytuje 5–6 % osob s dyskalkulií. Metody práce s dětmi s dyskalkulií využijí i učitelé, kteří pracují s dětmi s dalšími poruchami učení, protože například dyslexie také ovlivňuje to, jak děti čtou číslice a pracují s nimi. Jane Emerson je ředitelkou centra pro poruchy učení a zkušenou učitelkou, která pracuje s dětmi s SPU. Patricia Babtie je zkušená učitelka, pracuje s dětmi s SPU.

Lidé s vysokou citlivostí jsou vnímavější k pocitům a potřebám druhých lidí, ale zároveň se těmito prožitky rychleji unaví. Cílem knihy je pomoci citlivým jedincům, aby sebe samé lépe ochránili a při pomoci druhým co nejvíce uplatnili své přednosti. Knihu využijí zejména lidé v pomáhajících profesích. Vysoce citliví lidé však mají tendenci pomáhat druhým i v soukromí, a to bez ohledu na svou profesi. Proto autorka připravila pomůcky a cvičení pro všechny, kdo se považují za vysoce citlivé. Dává například tipy, jak zahájit rozhovor a umožnit druhému, aby se otevřel, jak projevit empatii a emoční blízkost, jak se zaměřit na zdroje a přání, jak si dělat přestávky, jak zpomalovat a prohlubovat komunikaci, jak zacházet se studem, úzkostí nebo příliš přísnými zásadami, jak umožnit setkání mezi já a ty a plně prožívat to, co se děje právě teď. Kniha rovněž obsahuje základní informace o vysoké citlivosti a radí, jak se lidé s tímto rysem můžou postarat sami o sebe. Ilse Sand je dánská terapeutka, supervizorka, trenérka a řečnice, která vydává knihy o vysoké citlivosti. Vystudovala teologii a původně pracovala jako farářka. Sama se vnímá jako člověk s vysokou dávkou citlivosti. Její knihy byly přeloženy do téměř dvaceti jazyků. Česky vyšla její kniha Přecitlivělost není slabost.

Komplex, jako pojítko mezi vědomým já a archetypy, přebývá v našem nevědomí. Pokud je odštěpený, nepřístupný vědomí, může být autonomní, nezávislý na egu a může výrazně ovlivňovat naše jednání bez naší kontroly. Porozumět vlastním komplexům znamená rozpoznat jejich archetypální jádro, shluky životních zkušeností, které se kolem něj utvářejí, a emoční tón, jenž je rozpoznatelným pojítkem těchto zkušeností. Z praktického hlediska to znamená porozumět spojení mezi archetypálními silami, které tvoří naši nevědomou lidskou podstatu, a osobními životními zkušenostmi, které utvářejí naše individuální vnímání této energie. Naše bytostné Já, stejně jako vědomé já je vždy doprovázeno stínem, v němž přebývají odštěpené (vytěsněné, potlačené) komplexy. S tím, jak se odvíjí dialog vědomého já s nevědomím, dochází k integraci komplexů do já a hranice já se stávají pružnějšími. Autor srozumitelně rekapituluje vývoj pojmu od Freuda, Junga, Adlera až k současným pojetím, objasňuje podstatu konceptu a dokresluje svá pozorování s použitím citací z prací svých předchůdců, beletrie a své klinické praxe při práci se sny. Erel Shalit je izraelský jungiánský analytik, autor mnoha knih jugiánské orientace (česky: Cyklus života, Portál 2017).

Neustálé podněty, trvalá dostupnost skrze média či tendence ihned reagovat nám zabraňují v soustředění. V posledních desetiletích se z toho stává významný ekonomický problém – protože schopnost koncentrace je rozhodujícím faktorem úspěchu a efektivity. Kniha Marca von Münchhausena ukazuje, jak žít a pracovat uvědoměle, jak se nenechat vyrušit a jak dosahovat lepších výkonů. Představuje koncentraci jako „dveřníka“ vědomí a klíčový faktor sebeovládání. Popisuje fungování mozku a těla ve vztahu ke koncentraci i to, jaké psychologické faktory této schopnosti napomáhají. Radí, jak zabránit diktátu médií. Varuje před iluzí zvanou multitasking. Pojednává o stavu flow, meditaci, všímavosti, o uplatnění koncentrace při komunikaci či stresu, o lécích podporujících soustředění. Bohatě strukturovaná kniha obsahuje sebeposuzovací test a závěrečný přehled základních tipů, jak zvýšit vlastní soustředěnost. Dr. Marco von Münchhausen je právník, kouč, konzultant a autor několika německých bestsellerů. Jeho knihy, přednášky a semináře se soustředí na různé aspekty úspěšného a naplněného života. Česky vyšla jeho kniha Princip barona Prášila (2012).

Autorský pracovní sešit je tvořen tematickými dvoustránkami, na kterých se děti seznámí s Českou republikou – hlavním městem, jednotlivými kraji, jejich přírodou, historií, ale také se státními symboly, hymnou apod. Znalosti si děti procvičují formou zábavného luštění, dokreslování a doplňování. Iva Nováková je absolventka střední odborné školy výtvarné, zaměřuje se na tvorbu pro děti. Je autorkou zábavných a didaktických doplňovaček, hádanek, omalovánek a vystřihovánek. V Portále vyšly mj. její knihy Zábavný pravopis, Víš, co čteš?, Čtu a vím o čem, Počítej a lušti a Anglicko-české doplňovačky, První čtení s počítáním.

Při soužití s dětmi vznikají v zásadě dva druhy problémů: Děti něco chtějí a rodiče říkají „ne“, nebo si něco přejí rodiče a děti to odmítají. Autorka na mnoha příkladech ukazuje, jak lze v takových situacích využít nenásilnou komunikaci podle Marshalla Rosenberga a udržet mezi rodiči a dětmi dobré vztahy tak, že se všichni budou cítit dobře. Autorka považuje nenásilnou komunikaci za alternativu běžně užívaných trestů a metodu, jež dítětem nemanipuluje a uznává jeho vůli, aniž by jí však vždy ustupovala. Při tom ovšem upozorňuje na nutnost stanovení hranic v zájmu ochrany dítěte a na to, že v průběhu vývoje dítě přebírá stále více zodpovědnosti, zatímco rodičovská moc slábne. Také poukazuje na to, že dítě potřebuje svobodu, aby si mohlo některé věci samo zažít a vyzkoušet. Podnětem pro bohatě strukturovanou knihu byl autorčin osobní i profesní život. Dr. med. Britta Hahn je praktická lékařka, homeopatka, psychoterapeutka a matka čtyř dětí. Žije a pracuje v německém Villingen-Schwenningen, kde spoluzaložila lesní školku a poblíž i domov pro sociální integraci lidí v krizi. Přednáší a vede semináře. Na knize se autorsky podílela i farářka Ulrike Frey.

John Bradshaw je celosvětově proslulý autorem několika bestsellerů zabývajících se zejména poruchami rodinného systému a jejich přenosem na další generace a technikami napomáhajícími uzdravení tzv. „vnitřního dítěte“. Kniha Návrat domů se zabývá tímto vnitřním dítětem, které se zejména u jedinců z dysfunkčních rodin přestane rozvíjet a ustrne v některé z raných fází, v nichž utrpělo trauma. Naše traumatizované vnitřní dítě pak způsobuje, že se nerozhodujeme na základě našich dospělých skutečností, ale jako malé, zraněné a bázlivé dítě. Bradshaw se podrobně věnuje rozboru důvodů, z nich k traumatizaci došlo, nabízí nepřeberné množství technik, jak vnitřní dítě vyléčit a ochránit a poskytuje i cenné rady, jak si nově objevené postoje udržet. Kniha obsahuje velké množství podpůrných cvičení, technik a testů a je založena na osobní zkušenosti autora. John Bradshaw (1933–2016) měl teologické, filozofické a psychologické vzdělání. Působil jako známý americký poradce, lektor a řečník. Jeho knih se prodalo přes 10 milionů výtisků a byly přeloženy do 42 jazyků. Česky vyšly jeho knihy Jak se zbavit studu, který vás svazuje (1997) a Rodinná tajemství (2006).

Každý den se děti učí něco nového. Čtení, jízdě na kole, hře na hudební nástroj… A jsou tu i jiné věci, které je možné se učit, třeba pochopení toho, co druzí cítí a co si myslí. Této schopnosti se říká empatie. Když se ti podaří zlepšit svou empatii, budeš lépe vycházet s ostatními lidmi a budeš se také mnohem lépe cítit. Tato kniha, ve které najdeš spoustu úkolů, tipů a zábavných aktivit, ti pomůže dívat se na věci z různých úhlů pohledu, pochopit, že různí lidé projevují své pocity různým způsobem, a také díky ní budeš věnovat větší pozornost svým vlastním pocitům. Zjistíš, co ti napoví, jak se druzí lidé cítí, uvědomíš si souvislosti mezi tím, co si myslíš a co cítíš, a také více porozumíš tomu, proč různí lidé dávají své pocity najevo různým způsobem. Judith M. Glasser je klinická psycholožka s více než třicetiletou praxí s dětmi a rodinami. Specializuje se na terapii ADHD a ADD. Jill Menkes Kushner je pedagožka a editorka.

V dnešní době jsou v oblibě knížky zaměřené na to, jak se cítit lépe. Současně se zajímáme, jak žili naši předkové. Tato kniha se snaží spojit moderní psychohygienu a další oblasti psychologie s tím, co měla autorka příležitost naučit se od starých lidí. První část je zaměřena na práci s tělem a na to, jak využít působení našeho okolí na nás. Druhá se věnuje různým způsobům sebepoznání, jež byly ke zlepšování vlastního života používány v minulosti a které lidé využívají i dnes. Třetí část popisuje účinné zacházení s vlastními myšlenkami. Ve čtvrté se ukazuje, jak lze tuto knížku prakticky využívat k další práci na sobě, abychom měli pohodovější život. Při práci s lidmi trpícími neurotickými obtížemi a některými druhy deprese si autorka ověřila, že často mohou výrazně pomoci i zdánlivě drobné změny. Potkala také spoustu lidí, kteří nikdy nebyli v psychologické ambulanci – a přitom s velkým úsilím hledají cestu k větší pohodě. Pro ně všechny je určena její kniha, jež se snaží racionálně popsat různé tradiční postupy a úkony a nalézt jejich využití v dnešním životě. Mgr. Lenka Šnajdrová vystudovala jednooborovou psychologii na FF MU v Brně. Poté pracovala jako klinická psycholožka a psychoterapeutka v nemocničních ambulancích. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v analytické psychologii. V současné době je na rodičovské dovolené.

Další z řady knížek Guy Gilberta se zabývá tématem rodiny. Patří mezi ty nejnovější, takže reflektuje aktuální situaci pohledu na rodinu, jak ji podnítil svými projevy a iniciativami papež František. Gilbert se v tomto smyslu ukazuje jako ten, kdo přesně pochopil Františkovy důrazy a ohledy. Ačkoli je Gilbert sám z velmi tradiční rodiny (15 sourozenců), jsou jeho názory na rodinu a související témata prosyceny realismem a zkušeností toho, o jak komplikovanou věc jde. Gilbert prochází několika hlavními okruhy – otázkou partnerství dvou lidí, kteří by měli být základem rodiny; rodičovstvím a vztahem k dětem; rolí prarodičů v rodině; otázkou homosexuality a jejich soužití; problémem předávání víry v rodině. Ve všech oblastech se projevuje jeho moudrý nadhled a nekonvenční přímočarost. Varuje před unáhlenými svatbami za každou cenu, připouští přijímání eucharistie u některých rozvedených a znovu sezdaných, uznává společný život homosexuálních párů atd. Pro Gilberta je rodina pokladnicí, z níž je možné čerpat mnoho zásadní síly pro život, ale o kterou je třeba se také pečlivě starat. Aniž by zlehčoval emoční rozměr věci, klade důraz na společnou práci všech zúčastněných, na trpělivost, obětavost, velkorysost. Guy Gilbert je známý francouzský kněz a vychovatel delikventní mládeže. Z knih vydaných nakladatelstvím Portál jmenujme např. Bratr vyvržených, Evangelium svatého lotra, Srdce v ohni, Ať se ti život povede!, Partnerství, Štěstí, Čas žít aj.

Nová knížka pohádek vychází ze zásad genetické metody výuky čtení. Pohádky jsou psány velkými tiskacími písmeny a jsou řazeny od pohádek složených pouze z jednoduchých jednoslabičných slov přes pohádky ze slov dvouslabičných až po pohádky se slovy trojslabičnými a případně čtyřslabičnými, které jsou již čtenářsky náročnější. Pohádky jsou přiměřeně krátké, aby si je děti bez problémů zvládly samy přečíst. Hlavním hrdiny příběhů jsou zvířátka, která si vyprávějí veselé příběhy o tom, co prožila či prožívají se svými maminkami. Eva Horáková je učitelka s dlouholetou praxí, matka dvou dětí, učí na 1. stupni ZŠ, v nakladatelství Portál jí vyšly knížky prvního čtení (pro genetickou metodu) Zvířátka, Svět hraček a her, Pohádkový svět, Pohádky pro všední den, V zoo není žádná nuda nebo Do pohádky se zvířátky.

Lidé si rádi hrají v každém věku. A právě v seniorském období může znovuobjevování vlastních hravých a kreativních možností dosáhnout zcela nových kvalit. Schopnosti a vlohy, které v každodenním životě přicházejí zkrátka či s postupujícím věkem ochabují, lze totiž při hře zažívat a rozvíjet zcela novým způsobem. Společné herní aktivity nerozvíjejí pouze tělo a ducha, ale vnášejí do života i radost a vyrovnanost. Kniha předkládá 99 herních nápadů, určených pro skupiny seniorů, které lze realizovat snadno a bez složitých příprav. Témata sahají od seznamovacích her přes logické hádanky a cvičení na koncentraci až po hry podporující tělesnou zdatnost a pohyblivost.

Kniha přináší metodický materiál pro logopedickou prevenci i profylaxi a elementární hudební výchovu v předškolních zařízeních. V oblasti rozvoje komunikačních schopností je zaměřena na rozvoj slovní zásoby. Obsahuje 14 jednoduše, ale velmi účelně, zhudebněných jazykových her. Publikace obsahuje návrhy motivace k činnostem, děti společně s učitelkou učí správně mluvit robota Oskara, a rozsáhlou obrazovou přílohu. Kniha je určena pro práci s předškolními dětmi, včetně dětí s narušenou komunikační schopností a odlišným mateřským jazykem. Mgr. Milena Kmentová, Ph.D., absolvovala r. 2000 speciální pedagogiku – učitelství na speciálních školách s prohloubenou HV. Od roku 2004 pracuje v CMŠ Laura v Praze. Dále působí na katedře hudební výchovy PedF UK. Vede akreditované semináře v NIDV a lektoruje pravidelně pro Českou obec sokolskou.

Jedná se o Goffmanovo klasické dílo na pomezí sociologie a psychologie, v němž autor téměř beletristickým způsobem popisuje základní myšlenky své dramaturgické sociologie (či dramaturgické sociální psychologie). Na základě Shakespearovy metafory „všichni hrajeme divadlo“ popisuje lidské interakce pomocí divadelní terminologie (představení, herec, role, scénář, obecenstvo, přední region, který u něj znamená jeviště, či zadní region ve významu zákulisí). Podle Goffmana často utváříme vlastní chování bez ohledu na to, co prožíváme, takže se ve své roli snažíme vytvářet určitý dojem podle určitého scénáře (např. lékař užívá prostředky pro to, aby na své pacienty působil důvěryhodně). Na svou roli se připravujeme, abychom ji pro své obecenstvo sehráli co nejpřesvědčivěji, přičemž naše chování v roli a mimo roli se může značně lišit. K mnohým rolím potřebujeme další jedince, kteří s námi sdílejí řadu informací, jež obecenstvo nemá. Kniha je založena na detailním výzkumu a pozorování společenských zvyků v řadě životních oblastí. Erving Goffman (1922–1982) byl slavný americký sociolog, zakladatel směru dramaturgické sociologie, která na základě metafory, že život je divadlo a lidé zaujímají své role jako herci, vtipně analyzuje každodenní život. Česky vyšla také jeho kniha Stigma (2003).

Schopnosti zaměření (focusing), uvolnění (relaxation) a soustředění (concentration) jsou klíčem k tomu, aby děti a mladí lidé byli schopni dosáhnout emoční pohody, stejně jako pro rozvoj dovedností a schopností u dětí. Tato kniha staví na modelu všímavé hry k dosažení pocitu pohody u dětí. Autorka vytvořila tento přístup, který pomáhá dětem uvědomovat si svůj vnitřní a vnější svět. První část se věnuje teoretickým a praktickým základům. Jsou zde popsány zásady při užití modelu všímavé hry při zohlednění emočního prostředí. Vychází z toho, že potřeba se na něco soustředit je přirozenou součástí našeho života. Samotná všímavá hra pak rozvíjí živé interakce, učen při ní probíhá hrou. Při strukturování prostředí je třeba jasně definovat role, pravidla a hranice, aby se děti cítily v bezpečí. Podpůrné prostředí, v němž se uznávají a cení všechny emoce, podporuje motivaci k soustředění a sebezklidnění. Potřeba je k tomu pět základních dovedností: sebekontrola, přizpůsobivost, účinné naslouchání, účinné pozorování a představivost. Druhá část je zásobárnou her a aktivit od „Zaměření na tělo“, „Konec nervozity“ k „Hudebním kresbám“ a „Předání úsměvu“. Aktivity je vhodné použít jak ve skupinách dětí ve věku 5-12 let, stejně jako s jednotlivci, a mohou být upraveny pro děti se zvláštními potřebami a potížemi se soustředěním, jako je ADHD, a pro starší děti. U každé hry je přehledná úvodní tabulka (ikony) s údaji o spodní věkové hranici, pro kterou je hra vhodná, délce cvičení, zda je hra pro větší či menší skupiny, zda při hře děti mluví a co jsou základní prvky, schopnosti či dovednosti, které se při hře rozvíjejí (např. sebepřijetí, představivost, sebeovládání, dedukce, naslouchání, sebedůvěra). Kromě popisu základních pravidel hry jsou uvedeny možné úpravy a nápady na její další rozvíjení. Deborah M. Plummer je vysokoškolská pedagožka (De Montfort University, Leicester) a terapeutka, autorka řady publikací pro práci s dětmi i s dospělými. V Portálu vyšly její knihy Skupinové hry pro rozvíjení sebeúcty (2013) a Učíme děti zvládat úzkost, obavy a stres (2013).

Snad každý český odborník, jenž pracuje s lidmi, kteří chtějí opustit své špatné návyky, zná transteoretický model změny. Jeho tvůrci, známí američtí psychologové, zkoumali více než tisíc lidí, kteří dokázali i bez využití psychoterapie trvale změnit svůj život. Výsledkem byl program zahrnující stadia prekontemplace, kontemplace, přípravy, akce, udržení a ukončení (případně relapsu). Každé z těchto stadií autoři spojují s určitými technikami, jež byly vytvořeny v rámci známých psychoterapeutických teorií. Pro efektivní práci na změně je třeba vyhodnotit, v jakém stadiu se daný jedinec právě nachází. Přehledně koncipovaná kniha byla původně psána pro ty, kdo sami usilují o změnu, a obsahuje četné sebeposuzovací nástroje, kazuistiky a příklady. Je však vhodná i pro ty, kdo v rámci své profese pracují s lidmi, kteří se potýkají s emočními problémy, závislostmi apod., či pro ty, kdo se zabývají zdravějším životním stylem a prevencí některých onemocnění. Transteoretický model je dnes využíván po celém světě významnými léčebnými instituty. James O. Prochaska, Ph.D., je profesor psychologie a ředitel Výzkumného centra pro prevenci rakoviny při University of Rhode Island. John C. Norcross, Ph.D., je profesor a bývalý vedoucí katedry psychologie na University of Scranton. Česky vyšla jejich společná kniha Psychoterapeutické systémy (1999). Carlo C. DiClemente, Ph.D., je profesor a vedoucí katedry psychologie na University of Maryland.

Navzdory svým plánům za svého života Erich Fromm o psychoanalytické terapii skoro nic nepublikoval. Jak však píše jeho žák Rainer Funk, každý, kdo byl Frommem analyzován, pocítil jeho „neúprosnost hledače pravdy a kritického průvodce, ale také mimořádnou schopnost vcítění, blízkost a bezprostřednost ve vztahu k druhým“. V souladu s tím, že Fromm nezaložil novou terapeutickou školu, jeho stati na téma psychoanalýzy neinformují o žádných technikách. Zde předkládané texty, jež uspořádal právě Rainer Funk, spíše informují o Frommově vztahu s duševně trpícími lidmi naší doby a o jeho schopnosti individuálního vnímání základních problémů člověka. Analytik se v jeho pojetí učí vycházet především sám se sebou a je sám sobě nejbližším pacientem, takže pacient se v určitém smyslu stává jeho analytikem. Soubor zde předkládaných textů je přepisem nahrávek Frommových přednášek a rozhovorů, které tak mají povahu mluveného slova a důležitým způsobem charakterizují Ericha Fromma jakožto člověka. Erich Fromm (1900–1980) byl původem německý sociální psycholog, sociolog, humanistický filozof a demokratický socialista, spojený s tzv. frankfurtskou školou a s kulturní psychoanalýzou. Fromm jakožto Žid v roce 1933 emigroval do Spojených států. Konec života strávil ve Švýcarsku. V Portále vyšly jeho knihy Strach ze svobody (2014), Umění milovat (2015), Umění být (2016).

Vtipná a veselá knížka s ilustracemi předního slovenského výtvarníka Vladimíra Krále navazuje na křehkou tradici bilderbuchů pro malé děti a zejména na předchozí úspěšný titul nakladatelství Buvik, Kozliatka (2013, česky Portál 2016). Knížku lze opět číst z obou stran a děti zde najdou dvě známé a oblíbené pohádky navozující téma přátelství. Fenomenálně svěží a osobitě ilustrovaná knížka se na Slovensku zařadila mezi nejkrásnější knihy roku 2015. Mária Rázusová-Martáková byla slovenská básnířka, dramatička a překladatelka. Margita Príbusová je slovenská autorka a překladatelka

Zkušená dětská psycholožka popisuje možnosti, jak zjistit, co si děti opravdu myslí a co prožívají, aniž bychom jimi manipulovali. Jak se máme dětí ptát? Jak s nimi hovořit o jejich smutku, úzkostech, fantaziích či sexualitě? Techniky a postupy, které můžeme využít, se liší podle věku, a autorka je ve své knize podrobně popisuje. Publikace je určena pro terapeuty, sociální pracovníky, učitele, právníky, policisty, studenty těchto oborů, výzkumníky i rodiče, kteří chtějí dětem lépe porozumět. Publikace, která bývá v originále i překladech opakovaně dotiskována a aktualizována, je lehce srozumitelná a oživená příklady, přehledy základních myšlenek a cvičeními. Dr. Martine Delfos je holandská psycholožka a terapeutka, která již od roku 1975 pracuje s dětmi, mladistvými a mladými dospělými. Přednáší na několika univerzitách po celém světě a podílí se na vzdělávání psychologů, lékařů a sociálních pracovníků. Její knihy na téma vývojové psychologie byly přeloženy do několika jazyků.

Kniha ke stému výročí vzniku Československa procházím jednotlivými roky republiky a v každém z nich upozorňuje na zajímavosti, které se tehdy udály. Zvídavé děti se tak dozvědí nejen zásadní historické skutečnosti, ale i to, kdy byla vynalezena hra Pexeso, kdo vymyslel kontaktní čočky nebo co znamená zkratka SUNAR. Knihu provázejí kvízy a dobové vtipy. Lenka Pecharová absolvovala FF UK Praha (historie – germanistika) a Pedagogickou fakulty ZČU Plzeň (učitelství – anglický jazyk), 18 let vyučuje na základní škole, publikačně se zaměřuje na mezipředmětové vazby, v nakladatelství Portál vyšlo: Od blechy po slona, Počítáme s vitamíny, Po stopách Karla IV.; volnočasově se věnuje práci s dětmi, hlavně letním táborům.

Rozvoj řeči je velmi důležitý pro to, aby se dítě zapojilo do společnosti. Ve dvanácti kapitolách, které jsou uvozeny pohádkou, na níž navazují aktivity proložené básničkami a hrami se slovy, autorka dětem a jejich rodičům i učitelům nabízí dostatek podnětů k rozvoji slovní zásoby i plynulosti a bohatosti řeči. Dítě si během každé kapitoly osvojí přibližně dva až čtyři pojmy. Kniha je určena pro společnou práci rodičů či pedagogů s dětmi, které mají narušenou komunikační schopnost, ale lze ji využít i jako podpůrný materiál pro děti s běžným vývojem řeči. PhDr. Renata Škaloudová má za sebou třicetiletou speciálněpedagogickou praxi. Působí jako školská logopedka, zaměřuje se na rozvoj řeči dětí s různými typy postižení, využívání alternativních a augmentativních forem komunikace. Má bohatou lektorskou i publikační činnost.

Důvěru v sebe sama a ve své schopnosti si dítě buduje tím, že mu opakovaně dáváme pocítit, že je šikovné, zvládá věci kolem sebe… I rozvoj sociálních kompetencí stojí a padá s tím, jak k dítěti přistupují „jeho“ dospělí. Je dobré, pokud má dítě možnost v bezpečném prostředí „trénovat“ důležité dovednosti, z nichž sebedůvěra a sociální kompetence rostou. Ve školce se dítě učí vnímat své právo na respekt a povinnost chovat se s respektem k druhým a vyjadřovat své pocity a stát si za nimi. Dále buduje schopnost otevřeně a jasně zastávat vlastní názor, i když ostatní mají názor opačný, a zároveň respektovat názor druhých. Sebedůvěra a sociální kompetence mu pomáhají setkávat se s druhými lidmi otevřeně a uvolněně, férově vyjadřovat kritiku a snášet kritiku vlastní osoby, vyjadřovat svá přání a potřeby a dokázat říci ne. Rosemarie Portmann pracovala jako školní psycholožka ve Státním školském úřadu ve Wiesbadenu a přednášela pedagogiku na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem.

Turínské plátno patří mezi nejpodivuhodnější křesťanské relikvie. Ačkoli je jeho pravost stále nejasná, jeho spirituální působnost je nezpochybnitelná. V češtině přesto neexistuje žádná kniha, která by tento duchovní rozměr Turínského plátna rozvíjela a moderně reflektovala. Zdeněk Jančařík, autor úspěšné knihy Přeskočit horu, se chápe tématu jak v jeho faktické, historické rovině, tak té spirituální. Nad plátnem rozvíjí současnou, a přesto nadčasovou meditaci o zásadních aspektech křesťanské víry. Dává tak klíč jak k duchovnímu vnímání plátna v jeho historické perspektivě, tak k rozvoji osobní spirituality každého člověka. Zdeněk Jančařík je salesián, překladatel z němčiny (např. sebrané spisy Edity Steinové), autor knihy Přeskočit horu. V současné době vede salesiánskou komunitu v Brně-Žabovřeskách.

Kdysi se mě jedna novinářka zeptala, proč mluvím o bývalých pacientech jako o střízlivých přátelích. Důvod je prostý, protože mi jako přátelé připadají. Přátelství nebo spřízněnost cítím i vůči lidem, s nimiž jsem se setkal jen letmo nebo o kterých jsem slyšel. Mými přáteli se, vážení čtenáři, můžete prostřednictvím této knihy stát i vy. Kniha, kterou držíte v rukou, není učebnice, ale kamarád. Můžete ji otevřít na kterémkoli místě, kousek si přečíst, a pak se věnovat něčemu jinému. Můžete při její četbě třeba pít čaj, poslouchat hudbu nebo se vesele kodrcat v hromadné dopravě. Vlastně s pitím čaje raději opatrně, kdybyste se začali smát, mohli byste se pobryndat. A ne že bych zde popisoval jen veselé věci, ty ale převažují. MUDr. Karel Nešpor, CSc., je emeritním primářem v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde působí od roku 1979. Má za sebou rozsáhlou přednáškovou a publikační činnost. V Portále vyšly v poslední době jeho knihy Jak překonat hazard, Návykové chování a závislost, Sebeovládání, Duševní pružnost v každodenním životě, Kudy do pohody a Jak být milejší.

Kniha se zaměřuje na problematiku pedagogické diagnostiky jako východiska individualizovaného předškolního vzdělávání. Teorie je doplněna praktickými příklady z praxe v mateřské škole. Cenná je kapitola věnovaná přechodu dítěte z mateřské do základní školy, respektive školní zralosti. Přínosem je prakticky pojaté téma vedení portfolií dětí obohacené o zkušenosti s vedením portfolia dítěte v zahraničí. Publikace obsahuje základní témata týkající se pedagogické diagnostiky, jakými jsou zásady, metody a proces diagnostikování včetně nejčastějších chyb, které se při zjišťování informací o dětech objevují. Kniha je určena učitelům a ředitelům mateřských škol, ale i studentům SPgŠ a studentům VŠ oboru Učitelství pro mateřské školy a Předškolní pedagogika. Mohou ji využít také učitelé vysokých i středních škol oborů zaměřených na předškolní vzdělávání. PhDr. Zora Syslová, Ph.D., působí jako odborná asistentka katedry primární pedagogiky na PedF MUNI. Řadu let působila jako učitelka a ředitelka MŠ, má rozsáhlou publikační činnost, vede semináře a letní školy pro učitelky MŠ. Doc. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D., působí jako docentka katedry primární pedagogiky na PedF MUNI. Pracovala jako učitelka základní školy. Má bohatou publikační činnost. PhDr. Táňa Fikarová, Ph.D., vystudovala jednooborovou psychologii na FF MU. Dlouhodobě se věnuje výuce diagnostiky (zejména projektivních metod). Aktuálně pracuje jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě MU v Brně a externě spolupracuje s FSS MU. Jako supervizor psychodiagnostických metod spolupracuje s Psychiatrickou nemocnicí Havlíčkův Brod.