Novinky

Mezigenerační vztahy, tajemství v rodině, syndrom výročí, přenos traumatu – to vše jsou způsoby, jimiž do našich životů zasahují nevyřešené konflikty a traumata našich předků. Toto působení je často nevědomé a proto se jen těžko dobíráme poznání, že to, s čím ve svých životech zápolíme, se táhne naší rodinou po generace. Přerušit bludný kruh v rodině může pomoci terapie využívající metody sociogenogramu, ve kterém jedinec zmapuje linii potíží napříč generacemi.
Anne Ancelin Schützenberger byla významná francouzská psycholožka a psychoterapeutka. Studovala u Jacoba Morena, spolupracovala s C. Rogersem, M. Meadovou, G. Batesonem a Paulem Watzlawickem. Psychoterapeutický výcvik absolvovala u Roberta Gessaina a Françoise Dolto.

V letech 1938–1939 byl psycholog Bruno Bettelheim uvězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchenwald. Aby přežil a zachoval si lidskost, začal analyzovat chování vězňů a dozorců, které popisuje až s mrazivou věcností. Lidé nejsou mravenci, aby se vždy ochotně podřídili systému. Extrémní podmínky v nacistických lágrech, cíleně vytvářené technologicky přesnými postupy, však mohou člověka přimět, aby se v zájmu přežití své lidskosti zřekl. Jen menšině podařilo zachovat si integritu, a než aby se jí vzdali, dobrovolně se vydali vstříc smrti. Nechybí zde ani analýza předválečného Německa a možné odpovědi na často kladenou otázku: Jak se mohl velký kulturní národ podvolit tak zrůdné ideologii? Díky této detailní analýze života v koncentračním táboře a tlaku totálního státu můžeme lépe pochopit, jak člověk v takové extrémní situaci reaguje, co jej dokáže připravit o autonomii a integritu a vést k jeho depersonalizaci a ztrátě identity.
Bruno Bettelheim byl rakousko-americký psycholog a psychoanalytik. Zabýval se zejména problematikou dětské psychologie. Za druhé světové války byl jakožto Žid vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po válce přesídlil do USA a stal se profesorem psychologie a psychiatrie na Chicagské univerzitě. V Portálu vyšla jeho kniha Za tajemstvím pohádek (2017).

Kniha klasika sociologie a etnologie, patřícího do tzv. Durkheimovy školy, z roku 1925 významně ovlivnila vývoj sociální antropologie a patří k povinné četbě řady oborů. Je první systematickou srovnávací prací o výměně darů a prvním dílem pojednávajícím o vztazích mezi vzorci směny a sociální strukturou. Mauss se ve svém díle zaměřil na srovnávací zkoumání forem smlouvy a směny v Polynésii, Melanésii a severozápadní části Ameriky, s dílčími odkazy na právní systémy římské, germánské a klasické indické společnosti. Autor vnímá společnost jako soubor vzájemně souvisejících systémů, v němž se dar stává reprezentací procesů, které se ve společnosti odehrávají. Empirická data z různých koutů světa tak na svou dobu objevně zobecňuje do dynamického popisu společnosti, kde dar vystupuje jako součást právního, ekonomického, náboženského i etického systému. Kniha patří k jeho nejcitovanějším dílům.
Marcel Mauss (1872–1950) byl francouzský sociolog a etnolog, žák a synovec Emila Durkheima. Je pokládán za zakladatele ekonomické antropologie a jeho teorie ekonomického chování v archaických společnostech je dodnes vlivná. Je autorem řady studií z obecné sociologické metodologie, o vztazích sociologie, etnologie a psychologie aj.

Dnešní výchova je v mnohém jiná, než tomu bylo dřív. O děti pečujeme, jako by šlo o vzácné cizokrajné květiny, kolem kterých je třeba postavit skleník a neustále je chránit, hlídat a se vším jim pomáhat. To se ovšem moc neslučuje s cílem výchovy, jímž by měl být jedinec samostatný, zodpovědný a přiměřeně odolný. Kniha je průvodcem pro rodiče, kteří chtějí, aby se jejich dítě po vylétnutí z hnízda nezhroutilo, ale pevně stálo na vlastních nohách.
Pavla Koucká je psycholožka. Pracuje v azylovém domě pro matky s dětmi a ve své soukromé praxi. V Portálu vyšly její knihy Výchova láskou, Zdravý rozum ve výchově a Uvolněné rodičovství.

Volné pokračování úspěšného leporela Edo! Ty neposedo! rozvíjí příběhy Edova kamaráda, opičáka Pepy. Tentokrát je v zemi zvířátek zima a všichni se chystají na Vánoce a také oslavu nového roku. Texty v bublinách dokreslují malé příběhy mezi hrdiny knížky. Mimo etikety se leporelo zaměřuje i na emoce. Má Pepa strach? Je Eda veselý, stará myška osamělá? Poznáte spoustu povolání – výpravčí, prodavač, policista, úřednice… Můžete hledat jednotlivá zvířátka a sledovat jejich příběh. Hlavně si ale užijete spoustu komických situacích, které vám budou i z našeho „člověčího“ života blízké.
Vendula Hegerová je úspěšná a oblíbená ilustrátorka a autorka dětských knih, úzce spolupracuje např. s časopisem Puntík.

Klidně spi, velký medvěde, ať se vám něco hezkého zdá, ptáčkové v hnízdě pod hvězdnou oblohou. Leporelo pro nejmenší s tvarovanými stránkami a hvězdným překvapením na konci.
Petr Horáček je výtvarník a autor velmi úspěšné série dětských knih. Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků a vyhrály řadu mezinárodních cen. Žije a pracuje ve Velké Británii, kam se přestěhoval po studiích. V Portále vyšly jeho úspěšné knihy Papuchalk Petr, Husa Líza, O myšce, která se nebála, Myška, která snědla měsíc, Nový domek pro myšku aj.

Logopedické hádanky ve formě veršů, v nichž musejí děti samy přijít na správný rým, se staly v rodinách, ve školkách, školách i na logopedických pracovištích velmi oblíbenými, a proto autorky vytvořily jejich pokračování. Kniha Logopedické hádanky 2 opět hravou formou pomáhá v upevňování výslovnosti českých hlásek (procvičují se zde všechny nejčastěji trénované souhlásky) a zároveň rozvíjí u dětí smysl pro rým, rytmus a jazykový cit. Odpovědi v podobě rýmu mohou děti zkusit nejprve uhádnout a poté zkontrolovat, zda je ke správnému obrázku dovede i cestička bludištěm. Tento úkol, při němž si procvičí vizuomotorickou koordinaci, dodává knize nový rozměr.
Obě autorky jsou klinické logopedky s dlouholetou praxí. V Portále vyšly jejich velmi oblíbené knihy Já mám v krabici cukr a krupici, Velké logopedické pexeso 1–3, Logopedické pohádky, Kouká Mína do komína, Logopedické hry pro větší děti nebo Najdu Edu na posedu.

Uvažujete někdy nad tím, jaký je hlubší smysl pobytů v přírodě v extrémních podmínkách, za nízkých teplot a jen s nejnutnějším vybavením? Podle norského pokořitele obou zemských pólů je jednou z odpovědí tzv. vnitřní rekalibrace.
Erling Kagge ve své nové knize shrnuje zkušenosti z těchto expedicí, které ho dovedly až na samou hranici lidských možností, a popisuje, jak jej přežití v náročných situacích dovedlo ke změně pohledu na život a větší vnitřní vyrovnanosti. Je potřeba neustále si rozšiřovat obzory, naučit se chápat pozitivní aspekt samoty, Důležitý je i konstruktivní přístup ke štěstí, pokud nám zkříží cestu. Autor rozebírá své vnitřní stavy, zabývá se vlivem osamělosti během pobytu v přírodě na lidskou mysl a odkazuje na zkušenosti jiných norských objevitelů a myslitelů. Výsledkem by mělo být „resetování vnitřního kompasu“ a nalezení vnitřního klidu, přestože si slovy Kaggeho „odvahu s sebou nenosíme v termosce“.
Erling Kagge je norský cestovatel, nakladatel, sběratel umění a otec tří dcer. Jeho knihy byly přeloženy již do 38 jazyků. Stěžejním tématem jeho prací jsou úvahy o vnitřním klidu, který se často dá nalézt při pobytu v přírodě.

Do muzea jednoho malého ospalého městečka někdo zašle vzácnou starou zamčenou šperkovnici. Muzeum šperkovnici může vystavit, je tu ale jedna podmínka: pokud se najde někdo, kdo od ní bude mít klíč, smí si její obsah odnést. Jedenáctiletá Agnes při návštěvě muzea poznává, že tento vzácný exponát vídá ve spánku a pokud by měla věřit svým snům, ví také, kde ke šperkovnici najít klíč. Společně se svým kamarádem Bunem začnou pátrat po jejím osudu, po domě a po tajemné zahradě z Agnesiných snů.
Kniha je určena dětem od 8 do 12 let.
Tuutikki Tolonen je úspěšná a oceňovaná finská spisovatelka pro děti a mládež. V Portále jí vyšla úspěšná trilogie Strašidelná chůva, Strašidelná cesta a Strašidelný dopis.
Kati Vuorento je současná finská ilustrátorka, žije a pracuje v Helsinkách.

Sebevražda je bezpochyby tabuizovaným tématem. Žádný jiný způsob úmrtí nevyvolává tolik pocitů studu, lítosti a nepochopení. Kolem sebevražd proto dodnes panuje mnoho mýtů. Autor, uznávaný odborník na sebevraždy, se snaží na tyto mýty podívat z pohledu vědy. Jedná se o devět přesvědčení typu „O sebevraždě je lepší nemluvit“, „Někdo, kdo myslí na sebevraždu, chce zemřít“, „Média mají vliv na počet sebevražd ve společnosti“, „Antidepresiva riziko sebevraždy zvyšují“, „Umělci jsou k sebevraždě náchylnější“, „Ženy o sebevraždě častěji mluví, muži na ni častěji umírají“, „Víc lidí se zabíjí v době svátků“. Některé z těchto výroků jsou skutečně vyvráceny jako mýty, zatímco u jiných se dozvíme, že věda na ně nedává definitivní odpověď.
Kniha je určena pro všechny, kdo chtějí více pochopit jedince, již se chtějí zabít, i pro odborníky, kteří chtějí o tomto tématu vhodně komunikovat se svými klienty.
Nizozemec Derek de Beurs vystudoval jazzovou kytaru a klinickou psychologii. Dnes je mezinárodně uznáván jako odborník na prevenci sebevražd a na komunikaci se suicidálními pacienty. Působí v utrechtském Institutu Trimbos a na Svobodné univerzitě v Amsterdamu.