Nekrofilní atmosféra devadesátých let už ve škole není běžná

„Když mám příležitost vlézt někomu do hodiny, tak to udělám,“ říká dramaturg a scenárista České televize Tomáš Feřtek. Člověk, jehož práci můžete aktuálně v České televizi sledovat, ať už díky reprízám úspěšného seriálu Ochránce, či nově v dokumentárním seriálu Jak se dělá dobrá škola.

Jste podepsán pod řadou projektů, často vystupujete pod hlavičkou EDUinu, pracujete pro Českou televizi. Kde se aktuálně cítíte nejvíc doma?

Jsem profesí především dramaturg a scenárista a občas supluji práci kreativního producenta. Vzdělávací politice jsem se věnoval od začátku devadesátých let. Ať už jako novinář, a později jako tiskový mluvčí EDUinu. Ale moje pozice je celou tu dobu především novinářská. Rozhodně nemíním nikomu radit, jak má učit, ale jsem schopen popsat, jak se v různých školách různě učí. To je moje parketa. V EDUinu se už asi pět let přímé práce neúčastním, ale občas v médiích komentuji ty záležitosti ve vzdělávání, kterým ještě rozumím. Přijímací řízení na střední školy, podoba státní maturity, to jsou témata, která jsem sledoval dlouhodobě a podrobně. 


O školství jste psal už před mnoha lety v Reflexu a dodnes je otevíráte i v rámci blogu pro Respekt. Vždy jsem vás četla. Pokud se novinář věnuje školství, tak je buď mladý a dostal to za trest, anebo má malé děti a píše o tom, co aktuálně řeší. Která z těch situací byla vaše?

Vlastně ani jedna. Kdysi jsem studoval pedagogickou fakultu, tím jsem k tomu tématu získal vztah. Když jsem pak začátkem devadesátých let nastoupil do Reflexu, brzy jsem vedl oddělení reportérů, a tedy i spolurozhodoval o tom, co v časopise bude vycházet. A máte pravdu, tehdy se školství v redakcích bralo jako nezajímavé, ale na druhou stranu mi nikdo nebránil, když jsem se mu chtěl věnovat. Témat jsem měl několik, vedle vzdělávání i venkov a životní prostředí. 


Placená zóna