Online archiv

„Když mám příležitost vlézt někomu do hodiny, tak to udělám,“ říká dramaturg a scenárista České televize Tomáš Feřtek. Člověk, jehož práci můžete aktuálně v České televizi sledovat, ať už díky reprízám úspěšného seriálu Ochránce, či nově v dokumentárním seriálu Jak se dělá dobrá škola.

Síla rozumu v bláznivé době je knížka do každé domácnosti. Dvacet kapitol o kritickém myšlení lze vzít do výuky i v létě k vodě. A co teprve když máte možnost povídat si s autorem knihy Jánem Markošem – učitelem, filozofem, lektorem kritického myšlení a šachovým velmistrem. Váží každé slovo. A svou tvorbou přispívá k tomu, aby nám budoucnost nedala šachmat.

Zuzana Cesneková vede neziskovou organizaci Barevný svět dětí. Aktuálně pracuje na Karlově univerzitě. Co vzniklo spojením pedagogické fakulty s neziskovkou, o tom se už od června mohou přesvědčit učitelé českých škol. Nejen o projektu Domů nevidíš, ale i o smyslu neziskového sektoru si povídám s dámou, jež mu zasvětila celý profesní život.

Inkluze přinesla do školství mnoho pozitiv, ale záhy se projevily i zápory. Tím největším je minimální prostor pro vzdělávání nadprůměrně inteligentních dětí, jež byly v rámci inkluze odsunuty na druhou kolej. Nedostatek času, problematické úpravy osnov či pomalé tempo výuky přizpůsobené pomalejším dětem měly výrazný dopad na kvalitu vzdělávání nadaných žáků. Některé školy se s tím nesmířily. ZŠ Englišova v Opavě se zařadila do konceptu Světa vzdělání a rozjela projekt Třída Opava pro nadané děti. O tom, co všechno tento projekt obnáší, jsme si povídali s učitelkou Danou Jarošovou.

Když zavřete oči a vrátíte se v myšlenkách do her svého dětství, možná se vám ze všech koutů vzpomínek vykutálejí veselé pestrobarevné kuličky. Vybavíte si ten pocit, kdy jste vyběhli s kamarády ven, abyste se utkali v kuličkové bitvě a získali některou z barevných hliněnek či průhledných skleněnek s magickými tvary uvnitř. Možná už jste na kuličky zapomněli. Není to škoda?

Pekelně jsem se musela soustředit, a přesto si pak spoustu pojmů dodatečně dohledávat. Eva Nečasová je v problematice umělé inteligence ponořená zcela. A její zápal je nakažlivý. Vidí dál a ví, že naše děti budou za pár let žít s umělou inteligencí ruku v ruce, a tak jim nejenže nesmíme bránit, my jim musíme včas dát do rukou správné nástroje. Eva Nečasová na své platformě AI dětem už dávno začala. Přidáte se?

Učí patnáct let. Na prvním i druhém stupni a nově i ve školce. Doma vychovává se ženou šest dětí, a přesto stíhá spoustu aktivit. Na kontě má Global Teacher Prize Czech Republic, na Ostravské univerzitě učí budoucí matikáře, vede soukromé kurzy Matika s Chrobákem, pomáhá mladým kolegům jako mentor. A za tři minuty mi vysvětlil pí. Takže to funguje. Matiku lze milovat, i když jste dítě. To mi teď už nikdo nevymluví. Tomáše Chrobáka do každé školy. Povinně.

Ačkoli jsme se tématu psychických potíží současných dětí v našem časopise už věnovali, problém je natolik palčivý a alarmující, že se k němu znovu vracíme. Tentokrát s psychiatričkou Alenou Večeřovou Procházkovou, autorkou aktuálně vydané knihy Pomoc dětské duši.

Při svých přednáškách si servítky nebere. Má neskutečný smysl pro humor, ale výchovu bere velmi vážně. Za léta praxe totiž ví, kam ta špatná může vést. Její kniha Jak žít a nezbláznit se mi ve výchově vlastních dětí hodně pomohla. A stále – kdykoli můžu – navštěvuji její přednášky. Doktorka Lidmila Pekařová je osobnost, kterou se vyplatí poslouchat a následovat. Po rozhovoru mě pochválila, protože jsem použila slovo, které prý ráda slyší. „Rozumím.“

Když coby Husákovo dítě zavzpomínám na základní a střední školu, vybavím si ze svého okolí jediného spolužáka, který navštěvoval psychiatra. Dnes pomalu není ve škole třída, kde by se nenašlo alespoň jedno dítě, které se léčí s nějakou formou psychické lability. Co se to s dnešní mladou generací děje? Na naše laické otázky trpělivě odpovídala dětská psychiatrička Vladimíra Bečvářová.

Soňa Plháková je psycholožka a personální poradkyně. Už druhým rokem pomáhá našim studentům zorientovat se v budoucí profesi, správně nastavit studium, zvládat stres i posilovat odolnost. Až díky ní jsem pochopila, jak podstatná je profese kariérového poradce. Tedy pokud ji vykonává profesionál, nikoli pokud zbyde na nejméně vytíženého pedagoga ve sboru.

Češtinářka a angličtinářka Jana Ondrášiková učí už dvacátým rokem. Byla mi doporučena jako nesmírně pozitivní člověk, z něhož sálá klid. Učitelka, která se dokáže vcítit do duše dítěte. Kantorka, co se těší na začátek školního roku a vlastně na každou vyučovací hodinu. Ale nebylo tomu tak vždy. Ke svému životnímu postoji si musela dojít vlastní cestou. Rozhovor jsme začali její zkušeností z předchozího působiště na základní škole.