Online archiv

Kategorie: Rozhovory

Oči jako tenisáky

5/2021
Marek Toman (1967) sice začínal s poezií, ale dneska píše hlavně prózu, a možná nejradši tu pro děti: Cukrárna U Šilhavého Jima (2018), Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse (2019), Nutrie (2019). „Chtěl bych zprostředkovat dětskému čtenáři rozkoš ze čtení, kterou jsem zažíval jako dítě,“ říká mimo jiné v následujícím rozhovoru.

Jak jsme vychovali děti, poznáme na vnoučatech

5/2021
Jiří Halda je speciální pedagog, lektor a rodinný terapeut. Napsal dvě skvělé knihy o výchově. Je rozhodný, pojmenovává situace velmi přesně a často bez příkras. Rozhovor s ním občas sebezpytně zabolí. V konečném důsledku však jeho klidná síla skvěle kontrastuje s chaosem dnešních dní. To, co můžeme udělat každý za sebe, totiž z rozhovoru plyne jasně. Zachraňme vztahy, rodiny, a hlavně děti.

Středověk neskončil, středověk trvá

4/2021
Marek Zágora (1976) vystudoval na Filozofické fakultě Ostravské univerzity němčinu a dějepis. V současnosti učí na Gymnáziu a obchodní akademii v Orlové-Lutyni. Coby historik se zabývá regální a imperiální ikonografií, středověkou každodenností a uměleckými díly jako pramenem poznání života a myšlení středověkého člověka. Na kontě má také několik výstav, třeba o středověkých rukopisech nebo o Lucemburcích. Á propos: Když s Markem hovoříte, musíte dávat velký pozor, jestli už si z vás náhodou nedělá legraci.

Jizvy vždycky zůstanou

Jan Nejedlý, 4/2021
O tom, že rozvodem trpí děti, se mluví často, ale jak ho prožívají dospělí? Jak zakoušejí rozpad svého dosavadního světa, zhroucení jistot a představ o správném životě, rodičovské selhání, ztrátu smyslu? Spisovatel Michal Viewegh tuhle bolestnou zkušenost prožil hned dvakrát. S jeho druhou ženou Veronikou jsme přinesli rozhovor nedávno. Poslechněme si teď protistranu.

Ubili jsme je argumenty

3/2021
Václav Kuboň (17) pochází z Ostravy a studuje třetí ročník střední průmyslové školy informatiky. Informatika patří i k jeho největším koníčkům. A pak taky debata. V České debatní lize je individuálně druhý nejlepší debatér v republice a s týmem jsou aktuálně první.

Božena Němcová byla chlap

Jan Nejedlý, 3/2021
Své literární práce podepisuje coby Bohuslav Vaněk-Úvalský. Přídomek užívá jako upomínku na pradědečka Jožku Vaňka-Úvalského, dávného přítele Jaroslava Haška. S oběma ho pojí smysl pro humor a sklon k satiře. Nedávno ho projevil v knížce Princ Gayaya, souboru netradičních pohádek, v nichž se vyrovnává s politickou korektností, jejíž chapadla zasáhla i příběhy pro děti.

Děti už dneska z děcáku neutíkají…

Jan Nejedlý, 2/2021
Bydlím na okraji Prahy v Klánovicích, kde od roku 1949 funguje dětský domov. Hlavní budovu tvoří prvorepubliková vila s věžičkou a andělíčky ve výklencích. Když byly moje děti malé, pravidelně po Vánocích před děcákem okukovaly popelnice, z nichž vyčuhovaly krabice od drahých hraček. „Ti se mají, tady bych chtěl žít,“ pronesl kdysi prostomyslně můj malý synek. S podobně naivními otázkami jsem se dostavil za ředitelkou dětského domova Danou Kuchtovou, někdejší političkou, chvíli dokonce ministryní školství, která se v práci pro děti bez domova podle mého našla. Ostatně, dělá ji už dvanáctý rok…

Vzdělání jsem čerpal z Rychlých šípů

Jan Nejedlý, 1/2021
Narodil se v roce 1947 jako Miloslav Kuraš. Na univerzitě v Olomouci vystudoval anglistiku, poté pracoval v rozhlase. V roce 1968 emigroval do Anglie, kde působil v české redakci BBC. Roku 1974 konvertoval k judaismu a změnil si jméno na Benjamin Kuras. O rok později získal britské občanství. Od roku 1990 publikuje v českém tisku a vydal přes třicet knih v češtině. Tou nejnovější je svazek Malá paměť, který napsal během koronavirové karantény.

Naučili jsme školy zajímat se o živý jazyk

1/2021
Lenka Nekorancová (41) se narodila v Ostravě. Vystudovala Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské. Nastoupila do jazykové školy Hello – nejprve jako koordinátorka, poté ředitelka a po mateřské dovolené se stala projektovou manažerkou. Projektům z Evropské unie se věnuje od roku 2007. Na její profesní kariéře lze sledovat jednak vznik a vývoj jedné instituce od malé jazykové školy k instituci, která pokrývá tři vzdělávací stupně, ale i možnosti a význam projektů z EU, jsou-li využívány smysluplně.

Jestli nepůjdeš k tabuli, vyskočím z okna

Jan Nejedlý, 1/2021
Potkali jsme se jako kolegové na základce. Už na první pohled se lišil od běžných kantorů. Z dobře placeného místa ve firmě odešel učit. Do školy jezdil na kole, v zimě se koupal v řece, měl svérázné vyučovací metody, každý pátek se postil a chodil za bezdomovci. A ještě něco, státnice na vysoké skládal ve slováckém kroji a nějaký čas žil v klášteře. Uznejte, že za těchto okolností nešlo Jana Hrabce nepožádat o rozhovor.

Je jednoduché sedět doma a mít vyhraněný názor

10/2020
Michal Just se narodil v roce 2000 v České republice vietnamským rodičům Nguienovým jako první ze čtyř kluků. Navštěvoval českou základku a pak jeden rok sportovní gymnázium. Před volejbalem dal ale nakonec přednost studiu a maturitu získal na soukromém gymnáziu Hello. Mezitím byl v Rusku, dobrovolničil v Tanzanii a teď studuje čínskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. A to se dostal i do Kodaně na čínštinu. Vybral si však nakonec Česko. Dánsko je ale ještě v plánu. Celý jeho život je jeden velký a velmi konkrétní plán. Mezi vrstevníky tím dost vyniká.

Zažil jsem už třiadvacet ministrů školství

Jan Nejedlý, 9/2020
Milan Kocmánek (* 1964) absolvoval pedagogickou fakultu v Brně. Od roku 1988 učí na prvním stupni základní školy v Lanžhotě. Kromě pedagogické práce se věnuje kreslenému humoru. Knižně vydal jedenáct svazků svých vtipů, další publikace ilustroval, pravidelně také kreslí do novin a vystavuje. Protagonisty jeho karikatur tvoří často vinaři, rybáři, zahrádkáři, myslivci, politici a pochopitelně také učitelé.