Hledání rovnováhy je celoživotní výzva

Mnoho pedagogů i rodičů se pozastavuje nad tím, že dnešní mladí většinou nemají jasnou představu o své budoucnosti. Osobně si myslím, že právě množství možností je tím, co je ničí. Až do té míry, že často i dvakrát, třikrát změní školu, studijní obor, o změně zaměstnání nemluvě.

Úplně si nemyslím, že starší generace X, tedy Husákovy děti, měla kdysi jasno. Osobně jsem toho důkazem. Moje studijní a pracovní kariéra nebyla zrovna přímá. Ale zpět k našim mladým z generace Y a Z. Zrovna dnes ráno jsem poslouchala rádio a zaslechla jsem velmi hezké přirovnání. Jdu po poli a na něm jsou kupy sena. A dnešní mladí leží pod těmi kupkami. To seno jsou informace, které se na ně valí. Naše generace X musela informace složitě objevovat. Neměli jsme tu šíři a museli jsme ty správné informace dost proaktivně hledat. Kdežto dnešní mladí jsou naopak informacemi zavaleni tak, že se ani hýbat nemůžou. 

Možnosti, které my starší oceňujeme, protože jsme je kdysi neměli, se stávají pro naše děti pastí?

Dá se to tak říct. Dnes můžete podat přihlášku třeba i na deset vysokých škol. A studenti to často využívají. Jenže jsou nezralí, nemají dospělácké strategie, a množstvím nabídek jsou tedy často úplně paralyzovaní. Roli navíc sehrávají i sociální sítě, které ukazují, že všechno musí být super. Jenže realita je jiná. Pokud mě práce baví ze sedmdesáti procent, je to bomba. Ale vždycky bude v dospělém životě nějaká část rutiny, nudy, situací, které mi nevyhovují, nesedí, unavují mě. Jenomže mladí vidí svět černobíle. Chtějí, aby je práce bavila na sto procent, ale to není reálné.

Kdy můžeme u mladých lidí očekávat, že začnou vidět svět realističtěji?

Dozrávání je dnes zpomalené. Sociální zralost přichází až kolem dvacátého roku. A osobnost dozrává často až kolem třicítky. To je dnes doba, kdy lidé běžně znovu přehodnocují své životy.