Krize výchovy chlapečků

Při svých přednáškách si servítky nebere. Má neskutečný smysl pro humor, ale výchovu bere velmi vážně. Za léta praxe totiž ví, kam ta špatná může vést. Její kniha Jak žít a nezbláznit se mi ve výchově vlastních dětí hodně pomohla. A stále – kdykoli můžu – navštěvuji její přednášky. Doktorka Lidmila Pekařová je osobnost, kterou se vyplatí poslouchat a následovat. Po rozhovoru mě pochválila, protože jsem použila slovo, které prý ráda slyší. „Rozumím.“

Váš pracovní život je neuvěřitelný. Když se ohlédnete, na co jste nejvíc pyšná?

Člověk nic neovlivňuje sám. Jeho myšlenky někdo zachytí, někdo se proti nim postaví a někdo z nich něco odčerpá. A pokud někoho ovlivním tak, že pochopí a použije mé myšlenky, tak to ve výsledku bude zásluha všech. A mým cílem je, aby mě co nejvíc lidí vyslechlo, aby si v tom, co říkám, našli logiku. Je třeba mít stále spojené dva orgány – mozek čili rozum a srdce čili cit. Jakmile se nám to rozdělí, jdeme do háje všude ve všem.


Jenže při výchově jde často rozum stranou.

Jak u koho, ale ano.                      


Vaše kniha Jak žít a nezbláznit se je skvělým nástrojem, jak hlídat, aby rozum ve výchově nechyběl. Lze vaše učení o výchově shrnout do základních bodů? V čem aktuálně nejvíc chybujeme?

Sami jsme pokažení. Podívejte se, jak vychováváme. Každý druhý pár se rozchází. A když se podívám na důvody rozchodů, tak už nepřevládají alkoholismus a nevěry. Objevují se soběstačné ženy, které dokážou své děti uživit, a tak sbalí partnerovi tašku a pošlou ho zpět domů, protože nefunguje. A to se nebavím o nemorálních mužích, bavím se o normálních chlapech, kteří sice fungují jako partneři, ale už nefungují jako hospodáři nebo tátové.

Placená zóna