Online archiv

V prezidentských volbách mezi středoškoláky zvítězila Danuše Nerudová. Poslali jsme jí tedy otázky k rozhovoru – ovšem ne jen tak ledajaké. Vymysleli je žáci jedné základní školy. Odpovědi prezidentské kandidátky nám její realizační tým zaslal až po uzávěrce tištěné verze časopisu. Interview přinášíme tedy alespoň v elektronické verzi na webu.

Za poslední léta jsem se potkala s řadou zajímavých počinů. Se skvělou učebnicí Mluvnice pro holky a kluky (byť zatím jen v PDF), s vynikající prózou Ředitel a hydra, s videoklipem k písničce Nekvalifikovaný učitel. Až pak mi došlo, že mají všechny společného jmenovatele – Jana Jíchu. Když jsem nedávno odpovídala v anketě pro tento časopis, zjistila jsem, že jediný, s kým mám společný názor, je zase on. Marná práce, nezbývá než se poznat lépe.

Titulek k rozhovoru jsme si vypůjčili z básnické sbírky, již napsal pod pseudonymem Ivan Wernisch. Tématem však bude román, který taktéž pod pseudonymem stvořil čtyřicetiletý debutant Marek Technik. Jeho suverénně zkomponovaná prvotina Varování vypráví o střetu rozumu a iracionality v dnešní době. O matce s dcerou, které se sobě vzdalují. O náboženství a náboženských blouznivcích, kteří pravidelně přicházejí s varováním před koncem světa. A dnes víc než kdy jindy.

Ministr v tramvaji. Tak prý zní jeden z nejkratších českých vtipů. To já potkal v tramvaji hned premiéra. Někdejšího ministerského předsedu Vladimíra Špidlu. A nebyl sám. Spolu s ním cestoval jeho vnuk, o kterého se expremiér pravidelně stará. Vnuk trpí Downovým syndromem a autismem. V té tramvaji jsem si uvědomil, že toho o Vladimíru Špidlovi vlastně vím dost málo. A požádal ho o rozhovor.

Oldřich Antonín Hostaša je básník. Rodák z pražského Podskalí vystudoval zahradnickou školu, opravoval cementárny, pracoval na železnici a na ministerstvu kultury. Poznal se s Františkem Hrubínem i Jaroslavem Seifertem. První verše napsal v devíti letech. Vlastním nákladem vydal pět sbírek básní. Teď, v devětašedesáti, vydává konečně první knížku oficiálně. Jmenuje se Ajznboňácké pastorále. Do české poezie vstoupil nový, sugestivní hlas.

Jiří Pavlík (22 let) vystudoval Střední školu technických oborů v Havířově. Tři roky se učil automechanikem a pak přidal dvě léta nástavby oboru podnikání, které ukončil maturitou. Nyní už pracuje, ale nedávno byl vyslán jako ambasador učňů za Českou republikou do Bruselu. Konaly se zde oslavy pětatřiceti let projektu Erasmus plus, který ovlivnil život řadě mladých lidí. Včetně Jirky. Jen o Erasmu to ale nebude.

Jan Pavel (1973) je spisovatel a nakladatelský redaktor. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, pracuje v nakladatelství Slovart. Začínal s básněmi, poslední roky píše hlavně romány. Ten nejnovější se jmenuje Řezníci. A je to nářez jak od Charlese Bukowského, Anthonyho Burgesse a Warrena Millera dohromady!

Pracujete jako učitelka. Jak na vaši nekonvenční literární a filmovou tvorbu reagují žáci, popřípadě kolegové, vedení školy a rodiče žáků? V praxi se totiž občas setkáváme s názorem, že učitelé se mají i ve volnočasových aktivitách držet pedagogické, tj. mravoučné linky. Jak to máte vy?

Bylo už dopředu jasné, že nedostanu jedinou jednoznačnou odpověď. A proto je rozhovor s profesorem Janem Háblem tak naplňující. Užijte si ho i vy. Dozvíte se o Komenském – tedy o opravdovém Komenském a jeho zásadách. O indoktrinaci, kterou může učitel všechno pokazit, i o tom, co profesoru filozofické, celostní a morální výchovy kazí klidný spánek.

Jitka Neradová učí na gymnáziu dějepis a také píše knihy o historii – naposledy o ženských hrdinkách kolem atentátu na Heydricha v publikaci Statečnost je ženského rodu.

Co si o vašem dítěti a jeho škole myslí pedagožka, která ho připravuje na přijímačky na víceleté gymnázium? A jak dal Cermat vzniknout zcela novému odvětví doučovacího byznysu?

Se svým mužem tvoří neuvěřitelně aktivní pár. Aktuálně se manželé Jasmína a Pavel Houdkovi rozhodli, že až bude jejich dceři Mariánce šest let, zmizí ze světa násilí. A jestli to někdo svede, budou to právě oni dva. Organizace lidí spojených pod názvem Moderní sebeobrana útěšně roste, a to i za hranice Česka. A když si povídáte s Jasmínou Houdek, je vám jasné, že jim energie a odhodlání rozhodně nechybí. Jasmína při rozhovoru celou dobu stála. Vlastně tak trochu tančila. V rytmu svých myšlenek.