Otázka pro... Rosanu Zvelebilovou

Pracujete jako učitelka. Jak na vaši nekonvenční literární a filmovou tvorbu reagují žáci, popřípadě kolegové, vedení školy a rodiče žáků? V praxi se totiž občas setkáváme s názorem, že učitelé se mají i ve volnočasových aktivitách držet pedagogické, tj. mravoučné linky. Jak to máte vy?

Moje strohá odpověď zní: „Není to problém.“ Pokud bych se měla vyjádřit podrobněji, vedení školy, kolegové i žáci vědí, že jsem trochu kontroverzní osoba – už jen stylem oblékání, barvou vlasů nebo vyjadřováním. Pracuji na střední škole technického zaměření, takže učím zejména pány ve věku 14+. 

Kdysi jsem natočila z legrace parodii na songy, které v tu dobu frčely. Jenže někteří vůbec nepochopili, že jde o parodii, a psali houfně vedení školy, že kazím mládež a někdo takový přece nemůže učit. Hrozila mi výpověď. Nakonec to dopadlo domluvou od vedení, ať se tolik nepředvádím. Faktem totiž bylo, že nikdo ze stěžujících neměl se školou vztah. Byli to úplně cizí lidé, které mé vystupování pohoršilo, případně se ozývali ze zlomyslnosti.

Je pravda, že obvykle začátkem školního roku, kdy se s žáky teprve poznávám, mají studenti nějaké narážky, případně mi sdělují, jak si mě vygooglili a co o mně na internetu našli. Obvykle na jejich dotazy odpovídám stroze, abych nezdržovala výuku, případně je pochválím za práci s informacemi.

Placená zóna

Jan Nejedlý