50 tipů pro cestu ke spokojenému životu - aneb Žijte své lepší já

To, jak uvažujeme o svých zvyklostech, postojích a reakcích, má zásadní vliv na to, jak se cítíme a jednáme. Je v nás mnohem více kvalit, než dáváme lidem najevo. A přitom to chce tak málo – pohlídat to nejlepší v sobě a plně to využít ve svůj prospěch.

V knize se dozvíte, jak si vytvořit jedinečný osobní příběh a vyrůst; jak ze sebe samých namalovat zářivý obraz; jak opustit zónu komfortu a jít dál; jak si ušít život na míru a přitom si vytvářet obohacující vztahy… Jednotlivá zamyšlení jsou zpracována samostatně, takže je můžete číst podle toho, jaké vás právě osloví. Knihu lze využít jako pomůcku pro pravidelnou sebereflexi nebo jako vodítko pro osobní rozvoj.

Mgr. Janette Šimková

je průkopnicí lifekoučingu na Slovensku s devítiletou praxí a více než 2200 odkoučovanými hodinami. Je autorkou úspěšného blogu, vystupuje také jako řečnice a spolupracuje s médii.

Knihu koupíte na našem e-shopu.

Ukázka:

Jak si přát tu správnou věc?

Znáte ten stav, kdy vám rozum namlouvá, že splnění vašeho přání znamená smysluplný a úspěšný život? Pokud se to takto odehrává ve vaší hlavě, změní se přání z milníku ve smysl života. Co se pak ve vás začne odehrávat, pokud se vaše přání neplní? Jaké jsou to pocity, když člověk nenachází skutečný smysl života nebo považuje svůj život za neužitečný? Z praxe mohu potvrdit, že se to stane tehdy, když lidé své přání povýší na něco natolik důležitého, že si tím vytvářejí příležitosti k sebeodmítání.

I když některá svá přání vnitřně odmítneme nebo odsoudíme, nezbavíme se jich, protože se nemůžeme zbavit sami sebe. Odmítnutím se vytváří protisíla vůči přání a spolu s ní i cosi, z čeho nevzniká ani trochu dobrý pocit. Rozpoutá se vnitřní boj sil, ze kterého se vytváří napětí, jež brání splnění přání.

Mám vyzkoušeno, že se vyplatí přijímat každé své přání a věnovat mu pozornost – stačí se na ně zahledět z pozice pozorovatele a zeptat se: „Kdo nebo co jsem? Co se tu děje?“ Je osvobozující, pokud si člověk řekne: „Ano, přesně takhle to cítím. Přesně tohle bych chtěl. Je to v naprostém pořádku. Je to v pořádku, přestože je to něco, co neumím rozumně odůvodnit.“

Často dostávám otázku, kdy už je pozdě plnit si svá přání. Může to znít drsně, ale opakuji, že jen když už jsme po smrti. Do té doby je pouze na nás, zda si chceme svůj život vylepšovat, nebo na to rezignujeme a vytvoříme si alibi, že už se to nevyplatí. To, co nás omezuje, jsou hranice fyzických možností a málo živená představivost, která nám nedovoluje snít o tom, jaké by to bylo, kdyby… Konečně, touha stát se někým, kým ještě nejsme, nás vždy žene k tomu, abychom viděli za realitu a objevovali něco, co na nás čeká. Moje zkušenost říká, že se nám nevídaně vyplatí žít na základě představivosti, ne na základě paměti. A přece znám ještě jeden druh blokády, cynismem a negativismem sršící lidi – od nich byste marně čekali podporu. Nejlepší je svěřit se se svými představami někomu, kdo vám fandí, případně už má zkušenost s tím, jaké to je, když vezmete svůj osud do svých rukou.

Teď si představte, jaké to je, když za úspěch považujete to, že rozumíte životu kolem sebe, že rozumíte sobě samým i ostatním lidem, které máte rádi. Jaké to je, když za smysl života považujete lásku ke všemu, co vás obklopuje, nezávisle na tom, zda se to nebo ono vaše přání splní – dříve či později, případně vůbec?

Nemyslím tím, že byste přání mít neměli, to ne. Potřebujete je však mít na těch místech v životě, jež jim náleží. Víte, která jsou ta vaše?

Přání mohou být milníky, cíli, ale i upozorněními.

Mohou být i touhou, která nabyla konkrétní podoby.

Jsou projevem, který vypovídá o vašem životě a o tom, co se ve vás odehrává.

Na základě toho zjistíte, že nemá smysl, aby se všechna vaše přání splnila.

Důležité je, abyste jim porozuměli.

Ruediger Schache