Dyspraxie, to neznamená jen horší známku z tělocviku
Dyspraxie patří mezi poruchy učení, ale není jí věnována taková pozornost jako např. dyslexii, dyskalkulii, dysgrafii či dysortografii. Zkušenosti ale ukazují, že dyspraxie ovlivňuje život stejně negativně jako jiné poruchy učení.
Dyspraxie se totiž neprojevuje jen v pohybových aktivitách - mnoho rodičů i učitelů by nad nešikovností dítěte při tělocviku mávlo rukou s tím, že z toho dítě vyroste. Dyspraxie ale narušuje celkový vývoj osobnosti i vývoj sociální. Může se projevovat již od narození, kdy dítě s obtížemi saje či polyká. Později se může dítě potýkat s opožděným pohybovým vývojem i vývojem řeči, může mít problém se naučit samostatně se oblékat, najíst se či si vytvořit hygienické návyky, z čehož mohou pramenit první sociální konflikty, a to jak mezi dítětem a rodiči, tak i mezi dítětem a jeho spolužáky či učitelkami ve školce, ale například i mezi pedagogy MŠ a rodiči. V pozdějším věku může výrazná neobratnost limitovat dítěti výběr zájmových činností, a tím i kamarádů, což může vést k osamělosti. Proto je dobré dyspraxii nepodceňovat.
Kniha Dyspraxie je určena rodičům, jejichž dítě trpí dyspraxií, ale i dospívajícím a dospělým s touto poruchou, ale i dalším zájemcům, kteří se s lidmi trpícími dyspraxií setkávají. Kniha se snaží pomoci čtenáři se zorientovat v problematice, ale též upozornit na vzájemné souvislosti mezi všemi poruchami učení. Kniha obsahuje rovněž mnoho příkladů z praxe.
Nepřehlédněte: Trpí vaše dítě úzkostmi? Naše kniha Jak přežít, když se často bojím, mu pomůže
Ukázka:
3.2 Předškolní věk
V tomto období lze vysledovat nejvíce odchylek od obecně přijímaných vývojových etap. Odchylky nemusejí být pro rodiče příliš nápadné, zvláště pokud nemají srovnání s dalším dítětem stejného věku, mladším či starším sourozencem. V tom případě by na vývojové opožďování mohly upozornit informované učitelky mateřských škol.
Hrubá motorika
Při chůzi po rovině se objevují nekoordinované pohyby rukou a dolních končetin, dítě naráží do předmětů, nábytku. Při chůzi ze schodů a do schodů nestřídá nohy, ale postupuje stále jednou nohou kupředu. Chůzi po špičkách zvládá s obtížemi, rovnováhu udržuje pomocí rukou (krouží rukama). Neumí předvídat nebezpečí, skočí z jakékoli výšky.
Nedostatečně rozvinuté svalstvo a nízké svalové napětí způsobují, že dítě není schopné setrvávat delší dobu v jedné poloze (stání, sezení u stolečku, později v lavici). Můžeme se domnívat, že ideální budou aktivity v sedu na zemi, ale není tomu tak. Dítě s oslabeným svalstvem neudrží tělo ve vzpřímené poloze, vrtí se, často mění polohu, ztrácí rovnováhu. Toto „uvolnění“ je pro ně paradoxně obtí žnější než sezení na židličce. I v sedu na zemi se potřebuje opřít, popř. roznožit nohy, aby mělo tělo větší stabilitu. Některé děti (i bez pohybových obtí ží) při hře rády leží na zemi, protože tato poloha je pro ně snazší a přirozenější než sed.
Sebeobsluha
Dítě s dyspraxií si pomalu osvojuje pohybové stereotypy spojené s mytím a čištěním zubů. Často má špinavé ruce, neobratně používá mýdlo a ručník. Neumí si dát pastu na kartáček.
Oblékání si dítě osvojuje spolu s postupným ovládáním vlastních pohybů, opakované pohyby se automatizují. Dítě s dyspraxií se opožďuje ve zvládnutí samostatného oblékání a obouvání, zavazování tkaniček, zapínání knofl íků. Nezvládá posloupnost při oblékání. Ráno si obléká tílko a slipy na pyžamo. Je schopno si v šatně mateřské školy před vycházkou obléci čepici, potom boty a kabát, přičemž zapomene na kalhoty. Oblékání mu trvá velmi dlouho, často se stává terčem kritiky dítě i jeho rodiče, kteří mu pomáhají. Je otázkou, jak se v tomto případě zachovat. Pokud jeden z rodičů nebo paní učitelka nepomohou, samo se neoblékne. Dostává se do stresu, který samostatné činnosti ještě zhoršuje. Je stále poslední a nakonec se stejně bez pomoci neobejde. Řešením může být poskytování přiměřené pomoci, s níž je dítě schopno sebeobsluhu zvládnout.
V jídle preferuje kašovitou stravu, kde není třeba koordinovat kousání, rozmělňování potravy, polykání a dýchání. Používání lžíce i příboru je neobratné, dítě si je osvojuje později než vrstevníci, často rozlévá tekutiny, jídlo mu trvá neúměrně dlouho. Samostatné vyměšování v mateřské škole je spojeno s obtížemi pamatovat si cestu na WC, rozepnout kalhoty, použít toaletní papír.
Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.
