HRY S HUDBOU, POHYBEM A ZPĚVEM NA DVD

ROZHOVOR S Mgr. ZDEŇKEM ŠIMANOVSKÝM,

autorem multimediálního projektu Hry s hudbou, pohybem a zpěvem pro děti a mládež

DVD Hry s hudbou, pohybem a zpěvem pro děti a mládež navazují na knihu Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. O tento titul je i po jedenácti letech zájem. Čím si to vysvětlujete?
V muzikoterapii jsou metody, mnohdy staré tisíce let, které pořád, i dnes dávají dětem a dospělým radost a šanci spojit se s vesmírem skrze vlastní srdce. Zájem o tyto metody roste rok od roku. Do jisté míry to je dáno i rozšířeným vzdorem proti staršímu názoru, že „při výchově zdravých dětí nepotřebujeme žádné terapie“. Zdravé děti z běžné populace mají však často rozvádějící se rodiče, kruté babičky a deformující vlivy ve svém okolí. Mají taky své starosti. A právě jim (nejenom těm nemocným) mohou metody a hry muzikoterapie zvednout náladu, dodat kuráž, posílit je do života. Jsou skvělou prevencí agresivity, tenze, neklidu a všech jevů sociální patologie. Přinášejí s hudbou harmonii, spontaneitu i řád, hluboké porozumění beze slov. Podporují chuť žít. Všechny děti z tzv. běžných škol, i ze speciálních, napříč věkovým spektrem touží mít pocit skupiny, do které patří, kde se cítí dobře a kde komunikují nejen povrchně, ale na hluboké lidské úrovni, kde je legrace i úcta. Potřebují se v dobré, bezpečné atmosféře emočně sytit a rozvíjet svoje vědomí sebe a světa. Řada skupinových her s hudbou, tancem a zpěvem jim to umožňuje. Učitelky a učitelé to cítí, vědí, a zřejmě i proto je o knihu pořád zájem. A kromě toho je praktická, stručné a věcné popisy her s rytmem, zpěvem, s pohybem, dramatizace, různé typy relaxace, to vše je v ní podáno s ohledem na účel, na využití v praxi.

Hry s hudbou, pohybem a zpěvem pro děti a mládež se skládají ze dvou DVD - Hry s hudbou, pohybem a zpěvem pro mladší děti (4 – 9 let), Hry s hudbou, pohybem a zpěvem pro starší děti (10 – 18 let). Jaká je časová délka jednotlivých DVD a jaký je jejich obsah?
Je to dvakrát zhruba šedesát minut her s rytmem, zpěvem, pohybem, relaxací atd. Natočili jsme je se skupinami dětí z běžných škol. Skoro nic jsme si předem nezkoušeli. Nejde nám o bezchybné provedení zadání jako v baletu. Jde nám o to hry stručně vysvětlit a ukázat, jak (a proč) je s dětmi lze hrát. Jde nám o to, abychom se co nejvíc přiblížili běžné, každodenní praxi učitelek ve škole a abychom zároveň ukázali devizu her s hudbou – vytváření prostoru pro uvolněnou spontaneitu, živelnost a dobrovolnou kázeň, prostoru pro představy a volné asociace a pro proudění pocitů oběma směry: do nitra (prožívání) a ven (sebevyjádření). Jako nádech a výdech - dovnitř a ven…

Co je hlavním přínosem DVD oproti knize?
Je to vizuální stránka projektu – některé hry je těžké si podle psaného návodu v knize představit. Na DVD je však učitelé vidí a zkušené učitelce stačí jen chvilka, aby tu kterou hru pochopila, osvojila si ji a doplnila si o ni, bude-li chtít, svůj repertoár. Je to, jako by ředitelka poslala učitelky na kurz o hrách s hudbou, ale s tím rozdílem, že si ten kurz může ve škole z DVD opakovat libovolněkrát, když má čas.

A co ti, kteří si již knihu koupili? Doporučte prosím, jak vhodně pracovat současně s knihou i DVD.
Kniha má skoro dvě stě padesát stran a jsou zde v osmi kapitolách desítky her a postupů, které by hrány zaplnily řadu hodin. My jsme měli cca dvě hodiny a musel jsem proto vybrat jenom část her. Vybral jsem tedy ty hry, které lze obtížněji převést ze slovního popisu do provedení v prostoru, a hry, při jejichž realizaci je znát jistá obecná rovina, jak s nimi lze pracovat, jak to působí na děti a jak reagují. Důležité jsou zde i reflexe. Sdílení dojmů po proběhlé hře. Říká se, že fáze reflexí je často stejně důležitá jako hra sama. Vhodné je tedy podívat se na DVD a pak si zahrát s dětmi podle něj některé jednoduché hry. Následně si projít i knihu a vybrat si to, co danému učiteli nejvíce „sedí“, co ho těší a baví a tím navázat. Osobní citové zaujetí učitele je tu významné. Bez něj, tedy chladně a bez emocí, to nejde.

Uvedené hry jste s dětmi jistě už mnohokrát vyzkoušel v praxi. Které z nich děti nejvíce zaujaly?
Ano, hrál jsem tyto hry, které předpokládají uvolnění a spontánní nenaučené a nepřipravené jednání už kdysi na gymnáziu, kde jsem učil, a pak ještě mnohokrát. Nikdy však u toho nebyl štáb, technika a dvě kamery. Záznam má své omezující požadavky, ale všichni jsme se snažili, aby to dětem nevadilo. A které hry děti nejvíce „berou“, které je uvolňují či spontánně aktivizují, baví a těší? Těch je moc. Jsou to hlavně jednoduché hry s rytmem ve skupině: Ramsese, Mumbo-jumbo a další, využívající princip opakování, stará indiánská Hra ruky, Lavina rytmu atd. V okruhu her se zpěvem pro menší děti je i podle učitelek z praxe hit číslo jedna hra Zpěvavé přihořívá, oblíbené jsou Dostihy, Bál strašidel anebo Hry na orffovy nástroje, kdy se struktura zvukového sdělení vytvoří sama spontánně, potom krátké relaxace atd.

Jaký styl hudby se podle vás současným malým dětem nejvíce líbí a který je v rámci muzikoterapie pro ně nejvhodnější?
Malé děti potřebují kratší přehlednou formu, jakou je krátká písnička, mantra, ukolébavka, kterou jim (či s nimi) můžeme zpívat jako mantru, pořád dokola. Staneme se tak účastníky malého vlídného rituálu, který uklidňuje a těší, v případě potřeby taky uspí. Malé děti „berou“ třeba i klasiku, ale maximálně do dvou minut. Ve čtyřech minutách už se ztratí a „vypnou“ uši. Vím to z dob, kdy jsem pro ně dělal desítky rozhlasových pořadů v cyklu Klasika před školou (vysílanou verzi). Jinak mám za to, že malé děti nerozlišují styl, ale řekněme vnitřní pravdu hudebního sdělení. Ocení, když je v něm upřímnost, světlo a úsměv. Malé děti (i když nečetly Dalajlámu) totiž dobře vědí, že radost je smyslem života…

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně spokojených učitelů i dětí, kterým Vaše kniha i DVD dodají novou inspiraci do práce i života.

Praha, srpen 2011